Beware the Slenderman
Obsahy(1)
Byl to lokální příběh, který vyděsil celý národ - dvě dvanáctileté dívky z města Waukesha vylákaly kamarádku do lesa, kde jí zasadily devatenáct bodných ran. Chtěly tím zapůsobit na mytickou postavu bez tváře, která na internetu vstoupila do širokého povědomí pod přezdívkou "Slenderman". V příběhu však jde o mnohem víc než jen o to, co hlásaly ponuré titulky v médiích. Alarmující dokument se noří hluboko do zákulisí tohoto šokujícího zločinu a zkoumá, jak může městský mýtus šířený na internetu zakořenit v snadno ovlivnitelné mysli mladých lidí, což vede k nepopsatelným činům. Ve filmu režisérky Irene Taylor Brodské (nominované na Oscara za krátkometrážní dokument The Final Inch) se prolíná Slendermanem inspirované umění, hry i videa posbíraná z internetu, stejně jako srdcervoucí rozhovory s rodinami obou dívek, svědectví ze soudní síně, názory odborníků i záznamy z výslechové místnosti, aby byly posouzeny všechny aspekty tohoto neobvyklého případu. Mrazivý snímek v konečném důsledku ukazuje, jak izolace adolescentů, duševní nemoc i vágní povaha internetu napomohly vytvořit v hlavách dvou mladých dívek nebezpečný příkaz, který všem zúčastněným zásadně změnil život. (HBO Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Asi nejméně příjemný film, co jsem za poslední rok viděl. Na první pohled velmi solidní true-crime, který odpovídá nepokrytě děsivou historku jednoho zločinu. Podivnější je ale přístup, jakým tvůrci zacházejí se samotným Slendermanem. Slenderman není mýtus, městská legenda jako Lochneska, Bunny Man nebo Yetti. Je to fascinující meme, který na sebe nabalil stovky tisíc izolovaných dětí internetu (let's face it - většinou dcery Tumblru s láskou ke špatným fanfikcím), což sice dokument v jedné části rozebírá, ale nedostatečně zdůrazňuje, že Slenderman je jen to - původem hříčka ve Photoshopu, která se absurdní rychlostí rozšířila do všech koutů internetu. Dokument ale místy navádí k zacházení se Slendermanem jako skutečné městské legendě, čímž z pachatelů dělá oběti. Ukazování prstem na nekonkrétní problémy ("the internet being internet", vztah školství a technologie) je snadné, rozebírání skutečných výsledků případu (duševní choroby, podcenění výchovy) naopak zůstává podivně v pozadí. 70% P. S. Pousmání k dobru za Krysaře. ()
Ehm, nějak nechápu místní negativní přijetí. Beware the Slenderman totiž funguje produktivně v obou rovinách, které se režisérka rozhodla sledovat, ať už v lini fiktivního (internetového) světa či problematice reálného zločinu. Dokument nijak nedekonstruuje ani neracionalizuje povahu onoho syntetického moderního mýtu (nebo creepypasty, pokud máme labelovat, urban legends jsou nedostatečným termínem) z jednoho prostého důvodu. Ať už chceme nebo ne, Slenderman zůstává centrální postavou celého filmu. V první třetině je divák v dostatečné míře seznámen s jeho osobností a jejím nejednoznačným charakterem, umožňujícím různé možnosti výkladu. Následná prezentace zločinu prostřednictvím výpovědí viníků, skrze videozáznamy z výslechů, jen zvýrazňuje autenticitu a tíživou povahu samotného činu. Vyhýbání se přímým záběrům do tváří vražedkyň jak u soudních přelíčení tak výslechů, a to až do doby vynesení rozhodnutí soudu, tato forma absentujícího obličeje pak chytře implementuje znepokojivou všudypřítomnost Slendermana. Režisérka se ale pouští ještě hlouběji, pod povrch tragédie, a zaměřuje se na rodiče, kterým fiktivní postava „odnesla“ jejich děti. Představuje skutečné světy viníků, ty, ve kterých vyrůstaly, a staví je do kontextu s těmi fabulovanými. Neschopnost rodičů určit, kde a na kom/čem leží vina, bez zbytečného ukazování prstem ze strany tvůrců, vytváří vhodnou analogii ke zmiňované nejednoznačnosti povahy Slendermana. Zůstává tak na divákovi, jak si předložená fakta interpretuje. A abych zareagoval ještě na Mattyho komentář, převažující kolektivní vnímání viníků jako oběti v tomto případě není dáno sníženou pozorností tvůrců ke skutečné oběti, jíž a jejíž rodinu vzhledem k přetrvávající psychické újmě pochopitelně nechtěli vláčet natáčením, nýbrž jejich nízkým věkem a skutečností, že je nelze vnímat jako dospělé, racionálně uvažující lidi. Beware the Slenderman nikoho neadoruje, stejně jako předložené obrázky v závěru filmu, v jejich případě je to povětšinou přímo naopak. ()
Tie dve dievčatá boli čudné už od prvého pohľadu. Ale takým nezdravým spôsobom. Kebyže som slovenský turista a idem do USA a za slnečného dňa by ma zastavili doobeda vo vyľudnenej štvrti na americkom predmestí a ponúkli by mi cookies, hystericky zvresknem, hodím do nich kofolu v dvojlitrovej PET fľaši a zdrhám. Určite mi nepripadajú ako dve sympatické, neškodné puberťáčky. A samotný film Pozor na Slendermana? Je komplikované pochopiť, čo vlastne chce. Jednak rozpráva o skutočnom prípade dvoch dievčat, ktoré pobodali svoju rovesníčku (prežila, ale schytala skoro dve desiatky bodných rán nožom a do konca svojho života bude traumatizovaná). Jednak je o Slendermanovi, na ktorého svojím krvavým činom chceli zapôsobiť. Zároveň však tento dokument je aj o negatívnom vplyve médií na deti. Plus pátra po tom, čo sa musí stať, aby sa z dvoch detí stali krvilační vrahovia. A filozofuje nad vznikom mýtov, mestských legiend a monštier. Nie málo tém na jeden film! Možno i preto má až dve hodiny. Lenže v ničom nie je dôsledný. Nedoťahuje veci do úspešného konca. Jednotlivé myšlienky nie sú zlé, atmosférické letecké zábery na americké mestečká v lesoch sú strašne inšpiratívne (takmer by ste verili, že Slenderman nie je internetový výmysel, ale skutočný mýtus zo 17. storočia) a samotný zločin je desivý sám osebe. Ale na štvrtú hviezdu by som to nevidel. ()
Od začátku mě to moc nebavilo, slyším výpovědi obou zločinců, vím co se stalo, není zde žádný prostor pro spekulace. Bezprostředně po násilném aktu jsou pachatelé dopadeni a probíhá výslech. Pravda, povaha případu žádné spekulace ani nedovoluje, takže se hlavní linka příběhu zákonitě bude točit kolem otázky PROČ? Co se 12 leté holce musí honit hlavou aby byla schopna naplánovat vraždu spolužačky, celou akci posunout aby dopřála své oběti ještě jeden den a po pár hodinách od uskutečnění násilného aktu o něm u výslechu hovořit nezávazně tak jako o počasí, nebo spíš o animáku, který nedávno viděla. Z některých reakcí a vyjádření holek mrazí až na prdeli. Dear God, this is really happening. It didn't feel like anything. It was like air. Výpovědi jedněch rodičů mají slušný náboj, výpovědi druhých vzbudí wtf moment. Prostor dostávají také odborníci na internetový folklór, třeba takový Dawkins hovoří rozumně ikdyž vypadá, že ho filmaři Skypem právě probudili. Popis internetů a fenoménu Slenderman působí jako televizní příručka pro neznalé, jako výplň v bulvární reportáži. To vše vytváří dojem enncyklopedie a ty já nerad. Naštěstí se ke slovu dostanou také znalci z oboru psychologie, (SPOILER finále celého filmu pak stojí na diagnóze Morganina otce. Paradoxně mi však jako největší magor připadala její matka. SPOILER) Pokud chcete pátrat po tom KDO? a JAK?, užít si různé pohledy na věc, nějakou tu nejistotu, to vše bez ohledu na sympatie vůči gaunerům, doporučuji West of Memphis. ()
Tento týden zemřel ve vězení v 83 letech Charles Manson. Důvod proč tehdy tak mocně vyděsil americké rodiče bylo to, jak dokázal zmanipulovat dívky, aby sami zabíjely. Zdá se , že se narodil nový Manson - internet, který dokáže to samé. V tom je dokument nejsilnější. V otázce, zdali je třeba děti chránit, aby se jim nedostávaly do hlavy mediální obsahy z televize, internetu a dalších médií. Délka na dokument přemrštěná, ale v USA zřejmě toto téma opět rezonuje. ()
Galéria (9)
Fotka © HBO Documentary Films
Reklama