Opití láskou

Co se stane když se spojí režisér a scenárista Paul Thomas Anderson, herecké duo Adam Sandler a Emily Watson, kameraman Robert Elswit a soundtrack Jona Briona? Vznikne jeden z nejkrásnějších romantických filmů všech dob! Především v poslední době se mluví o výkonu Adama Sandlera ve snímku Drahokam, který ukázal, že mu vážnější poloha nedělá problém. Mnoha lidí ale zapomíná nebo rovnou neví, že ze Sandlera dokázal maximum ve vážné roli vytěžit už Paul Thomas Anderson o 18 let dříve. PTA v podobě Opilí láskou natočil jeden z nejnápaditějších romantických filmů všech dob, který dokáže dokonale pendlovat mezi odlehčenější a vážnější polohou a také je zároveň nejen velmi plynulý ale vlastně i hodně rychlý. Anderson zde využívá velmi výrazně lens flary (překonat ho v takové míře může už jen J. J. Abrams) a právě ty velmi silně pomáhají výrazné vizuální stránce a je do detailů vypiplané filmové dílo. PTA zde vytvořil zajímavého protagonistu, který je v Sandlerově podání velmi výrazný a především zde Sandler měl šanci zahrát něco co obvykle nehraje. Většina předchozích či nadcházejících Sandlerových komedií jako Velký táta, Mr. Deeds, 50x a stálé porvé nebo Trestná lavice totiž Sandlera představili v podobě charismatických a sebevědomých frajírků, zatímco zde je Sandlerův Barry Egan víceméně velmi uzavřený podivín se silnými výbuchy vzteku při kterém je schopný rozmlátit vše kolem sebe. Jeho romantický vztah s postavou Leny v podání Emmy Watson je poté ukázkou naprosto výborně budovaného romantického páru a to především proto, že se Sandlerovi a Watsonové se dá velmi snadno uvěřit, že k sobě tíhnou. I z postavy Barryho se časem víceméně stává nový člověk, vše ale není tak snadné jak se zdá i proto, že se Barry předtím zamotá do jednoho problému s lákavou nabídkou flirtování po telefonu za kterým stojí hlavní padouch v podání Andersonova dvorního herce Philipa Seymoura Hoffmana, který zde nemá zas tak výrazný charakter, přesto i zde ale Hoffman ze své roličky dostává všechno a dokazuje, že je jedním z těch zesnulých herců, kteří Hollywoodu nejvíc chybí. V rámci škatulek romantických filmů je Opilí láskou těžko zařaditelný a i v tom tkví jeho krása. Nejde totiž o typický romantický film a dá se snadno pochopit když zrovna zde Andersonův přístup všem nevyhoví. Anderson i zde ale dokazuje své silné scenáristické a především tvůrčí uchopení, kde se mu daří vyprávět skrz bravurně budovaný scénář s bravurními dialogy a zároveň silné vizuální uchopení kde je několik volných záběrů skutečně jako z rámečku. Je to film o člověku, který má v životě pech a přece jen narazí na štěstí v momentě kdy už vlastně ani nic takového nečeká a zároveň je naprosto výrazný díky tak silné tvůrčí ruce. Bez pochyb jeden z milníků žánru romantických filmů, který se naprosto bravurně vymyká zavedeným pravidlům a přesto jsou z něj cítit ty pravé dojaté emoce. Společně s nádhernou kamerou Roberta Elswita a dokonale padnoucím soundtrackem Jona Briona tak skutečně vzniká jeden z nejvýraznějších zástupců romantického žánru (nejen) 21. století, který i ve člověku, který už vlastně ztratil naději na to, že ho někdy potká štěstí může probudit přece jen ještě lehké naděje. Je to sice pořád jenom film, je to ale film se srdíčkem na pravým místě! (27.08.2020) (menej) (viac)