Noc svätého Vavrinca

Zmatky a bolesti konce války v Itálii natočili bratři Tavianiové svým klasickým ( a přesto osobitým) stylem. Vytvořili nejen válečně krutý snímek, ale i poetické dílo - kde v propletenci lidských osudů jde především o naději a přežití. Sousedé z malého městečka, často stojící na opačných stranách ve válečném i společenském konfliktu, jsou zcela běžní lidé se svými starostmi, láskami .... Šestiletá vypravěčka dodává filmu imaginární rozměr ...a bojovníci z obou stran zase dostatek nenávisti. Výborně natočenou scénou je přestřelka v obilném poli, kde válčení dostává až tragikomické rozměry. Režisérské dvojici se podařilo natočit filmové poselství, ve kterém nechybí humanismus i krutost. (02.10.2012)

Krutě smutná freska z období občanských konfliktů během druhé světové války v Itálii, kdy příslušenství k fašistické straně rozdělovalo národ. Zvláště bizarní je vybíjená v poli. Jako celek se mi to ale nelíbilo, velká rozstříštěnost a trochu bláznovství většiny postav. Skvělý původní dabing z Barrandova v čele s Milanem Machem. (21.06.2017)

Velmi zvláštní film, nechci říct divnej, to by mohlo znít sprostě, ale to, že je trochu "jiný" je bez debat. Ten začátek byl naprosto katastrofální, příšerné televizní studio, s omšelou maketou města s blikajícími světýlky, které kamera zabírá nepřetržitě pár minut, depresivní. Nechci rozebírat diskutabilní sexuální orientaci některých postav, sice chápu, že tyto jižní národy jsou přeci jenom tělesnější, vstřícnější, ale nesmí se to přehánět, zvlášť, když je to ke stejnému pohlaví. Naštěstí se to pak trošku rozjelo, a z vyhlídky na brzký skok z okna, abych unikl mučivému utrpení, sešlo díky dosti absurdnímu humoru, scéna v poli je všeříkající, sice se ty postavy chovají jak naprostí dementi, protože jít na buráky proti samopalu je na metál a dřevěnej spacák. Ale naprosto nejšpičkovější bylo, když se přetrhl film. Ta famózní bílá scéna vyzařující naprosto dokonalý intelektuální výtrysk génia režisérské dvojice, mě naprosto uchvátila, padl jsem do kolen.... (25.11.2009)

Přišel zlom vyhnání, štvanice. Ve dne létaly čarokrajem nábojnice. Kapi, kap, zakrvácená byla křídla bíle holubice. Budiž tma. Žehnej noci kanonizovaného patrona, jež výstřely odrazila, ten zkázotvorný plamen sfoukla, ztmavila. Hvězdná obloha rozsvítila naději, ztišila události, zastavila proudící houf, osvícený potřebou míru a svobody. Pro život jedince, ty nejdůležitější částice. Díky Měsíci, po měsíčních ústupcích, cesta vede ke slunci. Na chvíli, navěky. (11.05.2017)

[2,5*]     Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. (09.01.2023)