Star Trek: Discovery

pod vlivem skeptiků a jejich apokalyptických proroctví jsem se obával, že při sledování Discovery nebudu mít ten tolik potřebný pocit, že jde opravdu o Star Trek, ale to se ukázalo jako plané obavy. hlavně díky dynamice na můstku Shenzhou se hned zkraje dostavil žádoucí startrekový feeling a později, během výsadku ve skafandru, jsem měl dokonce pocit, že tak silný dojem "skoku do neznáma" jako v této scéně, vyvolalo v celých dějinách Star Treku jen máloco (například podobná scéna v prvním filmu z roku 1979). /// úspěch Star Treku ale vždy do značné míry spočíval na postavách. hlavní hrdinka Michael Burnham ve mně během tohoto našeho "prvního kontaktu" vzbudila dojem komplexní, přitom věrohodné a sympatické postavy, už tím, že i její kontroverzní volby jsou pochopitelné a že vliv vulkánské výchovy je na ní i přes sedmiletý odstup znatelný ve většině scén. scenáristé si navíc dali mnoho práce jak s jejími motivacemi, tak s podrobným rozkrytím jejího vztahu ke kapitánce. z málokterého kapitána Star Treku přitom vyzařuje taková autorita jako z Philippy Georgiou a málokterý vzbuzuje tolik respektu a přitom i sympatií a vřelosti. Sarua jsem si zamiloval téměř okamžitě. vypadá skvěle, je osobitý a je to takový typicky Star Trekový mimozemšťan s vlastními manýry a vrtochy, na které je třeba si ze začátku chvilku zvykat, ale později ho kvůli nim bude divák milovat. ani Sarekovi není co vytknout. /// Klingoni mi také dělali starosti, ale zvykl jsem si na jejich novou vizáž překvapivě rychle a neměl jsem potíž přijmout, že se jedná skutečně o Klingony. snad tomu pomohla i mluva v jejich rodné řeči (zde navíc konečně i s mimozemským přízvukem). masky se mimořádně povedly. je v nich určitá grácie, která novogeneračním Klingonům scházela. ačkoliv jsem si tedy zvykl představovat si Klingony s vizáží lidí po úrazu hlavy, kteří tráví příliš mnoho času v kadeřnických salónech, po třech prozatímních proměnách jejich zevnějšku v dějinách Star Treku mi nechybí přizpůsobivost k tomu, abych uvykl i výsledku této čtvrté změny, zvláště je-li tak umělecky zajímavý a profesionálně provedený. /// v souvislosti s účastí Klingonů v Discovery si vybavuji, že se kdysi mezi fanoušky vzrušeně spekulovalo nad možnostmi natočit další startrekový seriál, ovšem tentokrát z pohledu mimozemské rasy. Klingoni patřili mezi nejžhavější kandidáty. ale to byl bláhový sen, samozřejmě. ovšem nyní, po zhlédnutí pilotního dvojdílu Discovery, mě napadá, že se tento sen naplnil přinejmenším z části, jelikož značný prostor je věnován vyprávění čistě z klingonské perspektivy. /// i s ohledem na intelektuální podněty a alegorie zakódované v příbězích je pilot Discovery věrný předešlým seriálům. mě osobně velice zaujalo napadení určitého dogmatismu Hvězdné flotily, jejíž vznešené zásady (např. nebýt nikdy agresorem) se v praxi mohou ukazovat jako kontraproduktivní (někdy střílet první znamená předejít ještě většímu zlu), ačkoliv právě příklad "preventivní války" je velmi ožehavý a tudíž příjemně odvážný. politická alegorie je však ještě více zřetelná v klingonské perspektivě - tvůrci konečně zužitkovali starobylost této válečnické kultury a čerpali motivace z jejího náboženského charakteru, což jsou obojí elementy, které patří do startrekové mytologie už odedávna, nicméně tvůrci dřívějších seriálů je téměř nevyužívali. podstatné je uvažování Klingonů, podle nichž samotnou existenci jejich kultury ohrožuje existence kultury jiné. aliance rozličných kultur ve Spojené federaci planet je přímo jmenována jako důvod klingonské agrese, jako hrozba "čistotě" jejich tradičního způsobu života. na druhé straně zde můžeme nacházet také obzvláště výmluvnou, invertovanou paralelu s rasismem na příkladě klingonské nenávisti k albinismu, paralelu navíc plně opodstatněnou precedentem seriálovým a literárním. /// jako fanoušci jsme všichni nějakým způsobem zaujatí. podobně jako někteří fanoušci usilují sami sobě naočkovat nesnášenlivost vůči jakémukoliv novému Star Treku, já naopak mám sklony jakýkoliv nový Star Trek vítat coby dlouho a zoufale očekávané rozšíření oblíbeného vesmíru, za který bychom měli být vděční, protože už taky žádné nikdy přijít nemuselo. pilot Discovery mi však situaci ulehčil svou relativně vysokou kvalitou. rád odpustím určité povrchní známky porušení (zejména technologické) kontinuity v rámci fikčního světa a pominu jistou scenáristikou nedotaženost (př. scházející zdůvodnění, proč hrdinky neznají polohu studny a podle čeho navigují při jejím hledání). podstatné, jako ostatně vždy a u všeho, jsou totiž až podpovrchové kvality obsahové - myšlenky, ideály a hodnoty. a i když pilot Discovery vypadá na povrchu úchvatně a impozantně, hlavní je, že srdcem je to Star Trek. (03.10.2017) (menej) (viac)

toto bylo konečně to pravé Disco! už třetí epizoda a teprve zde se divák seznamuje s lodí i většinou posádky. má ještě mnohem lepší nástup než Shenzhou v první epizodě seriálu, a vypadá skvostně skoro ze všech úhlů. jak se mi první verze z teaseru nelíbila, tak jsem z konečného designu nadšený. kamerové přelety navíc loď snímají z velice lichotivých úhlů. /// posádka lodi už tolik sympatií nevzbuzuje. a to je paradoxně úžasné. při prvním zhlédnutí mě to překvapilo, snad až šokovalo, a když se za tím ohlédnu zpět, dochází mi, že šokující pro mě byla právě ta výrazně větší distancovanost od předchozích ů. poprvé ve u se tvůrci (scenáristé i herci) ze všech sil nesnaží, aby hrdinové byli "líbiví", aby se ukázali v nejlepším světle a vlichotili se do přízně diváků od prvního okamžiku. postavy proto působí o něco temněji, ale hlavně mnohem lidštěji a ponechávají si prostor pro vývoj. ideální, modeloví hrdinové předchozích seriálů byli zpravidla "hotoví" už od samého začátku, což ovšem neumožňovalo vývoj, nepodněcovalo konflikt a drama a způsobovalo velmi rozpačité začátky skoro každého z dřívějších seriálů. nové postavy působí všelijakými dojmy, ale vzpírají se jednoznačné definici, což je také skvělé. tedy s výjimkou Tilly (Mary Wiseman), což je s trochou nadsázky prostě kombinace Wesleyho Crushera a Reginalda Barclaye v jednom "neodolatelném" mixu (ale uznávám, že skvěle zahraná). ostatní mě ale zaujali mnohem víc - šéfka bezpečnosti Landryová (Rekha Sharma, po Fionně Vroom další hostující herečka ze Continues, která se později objevila i v oficiálním Treku), inženýr Paul Stamets (Anthony Rapp), na kterém je nejvíc znát napětí vyvolané válkou, a samozřejmě kapitán Gabriel Lorca, příjemně svůj a odlišný od dřívějších seriálových kapitánů. zprvu jsem nebyl z oznámení o obsazení Jasona Isaacse tak nadšený jako podle všeho většina fandomu, přestože jeho největší herecké zásluhy jsou mi dobře známé, ale měl jsem náhodou nedávno příležitost bedlivěji posoudit jeho projev ve filmu A Cure for Wellness a přesvědčil mě. jeho scény byly vlastně nejlepší z celé epizody - ukázky skvělého herectví, výrazné osobnosti, charismatu a dvojznačných dialogů, které toho říkají o tolik víc, než se zdá. /// na vyprávění je znát, že tvůrci skutečně plně těží z možností serializace celé sezóny do celistvé jednotky, paradoxně kondenzují vyprávění, namísto aby jej "ředili", a zároveň jej opatrně "dávkují". překvapilo mě, že už na konci třetí epizody byla odhalena záhada tajného vědeckého projektu, který je na testován. to dává tušit, že loď v sobě ukrývá ještě mnohem více záhad (ani nebyl třeba závěr s obludou za silovým polem) a že na zajímavá odhalení nebudou diváci muset čekat až na finále sezóny, ale bude se jim jich dostávat v průběhu celého seriálu. takový koncept navíc podporuje to, co mám osobně jako fanoušek obzvlášť rád - spekulace, diskuze, dohady a snahy předjímat další vývoj. /// tak například, má hned první myšlenka po skončení epizody (a soudě z ohlasů nejen má) bylo silné podezření na zapojení Sekce 31. konkrétně mám podezření na samotného Lorcu, případně i na šéfku bezpečnosti Landryovou. Lorca na mě působí jako přesně ten typ "účel světí prostředky", který by tajná organizace chtěla do svých řad. další z věcí, které se mi opravdu velice líbily, byla jeho zmínka, že dostal od Flotily volnou ruku. samozřejmě to nemusí být pravda, ale je to element, který dává seriálu úžasný potenciál. kapitán se v podstatě nikomu nemusí zodpovídat a nad svou posádkou má tím pádem absolutní moc. je to trochu silné kafe, ale když se to dobře scenáristicky uchopí, dají se s tím vyčarovat fantastické věci. i trocha toho potenciálu, kdyby se vytěžila, stálo by to zato. čili doufám, že tímto směrem se tvůrci vydají dál. /// úvaha nad charakterem Lorcy mě přivádí také k zamyšlení nad jeho mottem - "univerzální pravidla jsou pro poddané, kontext je pro krále". otevírá se tu tolik vrstev významů. význam na povrchu je samozřejmě kritický komentář k událostem pilotní dvojepizody, který zpochybňuje dogmatismus Hvězdné flotily, aneb někdy, vzhledem k okolnostem, je třeba střílet jako první. na druhé straně ale číhá nebezpečí zneužití, pokud velitel přesvědčí sebe sama, že on sám stojí nad zákony. pak je totiž zdánlivě vše povoleno. překročil Lorca nehledě na dobrý úmysl tuto hranici, nebo ne? divákům je zde naznačeno, že z Lorcy se může vyklubat jak velký hrdina seriálu, tak jeho největší padouch, případně hrdina tragický, podobně (a třeba i paralelně) jako je na začátku příběhu tragickou hrdinkou Michael Burnhamová. to se vyjeví až v kontextu celé sezóny a tolik aspektů počátečních epizod pak uvidíme v novém světle. /// ale zpět k tragické hrdince, jejíž osud se ubírá pěkně křivolakou cestičkou (BTW jako fanoušek Lewise Carrolla jsem nadšen z odkazů na Alenku), což budí zájem a zvědavost, ale psychologie její postavy přitom zůstává věrohodná a srozumitelná (tedy, pokud si dáte tu práci a důsledně zhodnotíte motivace). osobně mám Michael rád čím dál víc. její oddanost principům, na kterých je založená Federace, je o to více imponující, že jí tyto principy svým způsobem zradily více, než ona je. také mám pocit, že Sonequa Martin-Green zde dostala větší příležitost než ve dvou prequelových epizodách předvést svůj čím dál zřetelnější hereckým um a s tím i další aspekty postavy. /// ono je to vlastně celé o postavách. ostatně jako i starší startrekové seriály. vím, že mnozí by nesouhlasili. ostatně, fandom je už odedávna rozpolcený mezi dvěma úhly pohledu. jeden akcentuje techniku a spekulativní vědu, druhý zas postavy a ideály, které představují. obojí je ve u přítomno odedávna. ale co z toho je dominantní rys? je spíše sci-fi světem, kde prvořadá technika determinuje chování a osudy druhořadých postav? nebo je space operou, kde hypotetická technika slouží spíše jako záminka pro vyprávění o postavách, jejich vývoji a jejich vztazích? já se od jisté doby kloním spíše k druhému popisu, a proto jsem také rád, že nenechává nikoho na pochybách, že zde jsou to opravdu postavy, na čem nejvíce záleží. vše ostatní slouží buď vyprávění, nebo přímo postavám. mimo jiné i proto mě netrápí inovace oproti starším seriálům, ba naopak, vítám vývoj posun vpřed, což byla ostatně vždy aspirace každého ze seriálů a vlastně "program" celého Star Treku, a mimo jiné i proto mě až tak moc ani netrápí prvky problematické z hlediska kontinuity (site-to-site transport v tomto období, atp.), ostatně, jsou tu náznaky, že vše, co se na lodi děje, je natolik tajné, že tyto události v oficiální kontinuitě nakonec vůbec nemusejí být zaznamenány. /// stále více a více mě těší "filmová" úroveň zpracování a vysoká produkční hodnota. úžasné kulisy i triky, nádherná ambientní hudba a dynamický vizuál. zarazila mě však atmosféra epizody, respektive její markantní proměna oproti předchozímu dvojdílu. hororový tón se ve Star Treku vyskytl už mnoho krát dříve, například ENT: 3x05 "Impulse", TNG: 7x19 "Genesis" či VOY: 5x21 "Juggernaut" a mnoho dalších epizod, ale téměř nikdy z něj přitom nevymizela určitá odlehčující nadsázka, v Discovery ovšem nepřítomná. obecně vzato se hororové okamžiky povedly, i když CGI obluda ve mně moc děsu nevzbuzovala (ale tak, já jsem otrlec). překvapila mě spíše odvaha některých gore efektů. místy to bylo opravdu ... viscerální, ale zase ne tím samoúčelným způsobem typickým pro většinu filmových hororů. výjevy nevyvolávaly ani tak zhnusení, jako spíše lítost, což oceňuji. /// za sebe doufám, že i další epizody přijdou se změnou nálady, se změnou atmosféry a vůbec se dohromady zaslouží o seriál bohatý a rozmanitý, nehledě na úzce propojené vyprávění. těším se na zvraty a odhalení a vše nové, co se teprve dozvím o postavách. nakonec, ve u je možné všechno, zvláště pak na lodi, která doslova "ulítává na houbičkách". (08.10.2017) (menej) (viac)

fascinující! poprvé po více než sedmi stech epizodách u na mě jedna z nich působí spíše jako kapitola vytržená z daleko většího, epického příběhu, přičemž přesně to byl účel, a já jsem skutečně o to víc zvědav na pokračování. nejen tedy na vývoj dění na lodi a osudy její posádky, ale překvapivě stejnou měrou i na vývoj děje na klingonské straně konfliktu, na který mě nalákaly narážky o tajemném klanu/rodu Mókai a vývoj vztahu mezi L'Rell a Voqem, a nejspíš je to jen zbožné přání, ale tuším za tím i příležitost k vysvětlení pro odlišnou podobu Klingonů oproti jejich "správné" dobové podobě. jsem samozřejmě velice rád za znatelný vývoj vztahů i na klingonské straně vyprávění, přičemž líčení Klingonů zůstalo s pilotním dvojdílem konzistentní, doslova i přeneseně - i zde jsou z náznaků patrné náboženské motivace a především jejich užívání (i) jako pouhé záminky ať už k uchvácení moci, či k posílení xenofobních a nacionalistických nálad v klingonské společnosti. k posunu došlo ale i ve způsobu prezentace klingonské perspektivy - hercům se tu a tam daří i skrze jejich jistě velice obtížné masky přetlumočit různé výrazy a jistou elementární mimiku (ačkoliv na mistra "latexového herectví" Douga Jonese nikdo z nich nemá), nespoléhají se už jen na práci s očima. také jsem měl pocit, že některé dialogy v klingonštině (konkrétně ty Kolovy) byly nejspíše pro lepší srozumitelnost postsynchronovány. snad je to jen tím, že konečně uvykám tomu naslouchat v celých scénách dialogům v klingonštině, ale začínám mít pocit, že rozeznávám už i intonaci a snad tím pádem i stopy herectví skrze hlasový projev. /// méně zajímavé mi tentokrát připadaly interakce v posádce , ačkoliv postavy, každá sama o sobě, se mi zamlouvají čím dál více. Michael je zde přívětivější, Lorca naopak přísnější, Stamets ještě tvrdohlavější, ale ne bez příčiny. dojem na mě udělala demonstrace Lorcova "válečnického umění", zejména jeho velmi sugestivní "dirigování" závěrečné, velmi pěkně vygradované bitvy, i jeho zostření už dříve velmi napjatého vztahu s Paulem Stametsem. Lorcova snaha vyloženě demagogicky manipulovat zásadovým vědcem ("blood on your hands") a při puštění tísňového volání vlastně i celou posádkou) mě zaskočila a potvrdila Stametsův popis Lorcy coby "válečného štváče" z minulé epizody. ještě ale nejsou známy Lorcovy motivace, čili na to vše mohou ještě příští epizody/kapitoly vrhnout nové světlo. Stamets vs Lorca ale není jediný vztah, kde jsem očekával spíše sblížení skrze spolupráci namísto prohloubení nepřátelství. překvapili mě i Michael se Saruem a jejich vzájemná výměna neupřímností. vítám také novou postavu - lodního doktora Culbera, vzácný to úkaz postavy sympatické od první chvíle. zároveň se loučím s postavou zatím nejméně sympatickou, byť zajímavou a skvěle zahranou, a jsem velice rád, že smrt Landryové nebyla jen samoúčelným zvratem, ale že naopak posloužila tématu epizody a inspirativní myšlence: vidíte-li v druhém nepřítele, nepřítelem se stane a může vás zničit. Michael se na druhé straně snažila v tvorovi vidět to, čím opravdu je, a jen díky své otevřené mysli vyřešila kritický problém. přirozeně je to ale i zvídavost, díky níž Michael zjistila, že co na první pohled vypadá jako obludné monstrum, jím nutně nemusí být (myšlenka ne náhodou podobná pointě epizody TOS: 1x25 "The Devil in the Dark"). už jen tímto prostým postřehem se epizoda zařadila přinejmenším před Animovaný seriál a jeho věčné přestřelky s gargantuovskými příšerami z cizích planet. využitím "želvušky" při pohonu lodi navíc otevírá etické otázky, takové, které jistě teprve budou rozvíjeny v dalších dílech (i když přítomnost etického dilematu já osobně nepovažuji za nezbytnou náležitost každého u; patřičný význam obsahu seriálu již dávno dodaly politická alegorie z pilotu a dilema o slepém plnění nařízení z minulé epizody). už nyní je ovšem zřejmé, že zde prezentované dilema překonává svou komplexitou obdobné téma zpracované v dvojdílu "Equinox" v seriálu Voyager, což je nepochybně další zdroj inspirace, jelikož situace v "Equinoxu" byla typicky startrekově černobílá a vlastně tudíž šlo o předem vyřešený pseudoproblém. nejenže živí tvorové využívaní pro pohon lodi (posádka Equinoxu s nimi v podstatě "topila v kotli") byli inteligentními bytostmi, ale navíc je bylo nutno usmrtit. do takové situace ani nebylo třeba míchat problematiku Základní směrnice. i bez té muselo být jasné, že genocida inteligentního druhu není úplně košér z žádného sobeckého a vlastně žádného myslitelného důvodu. podobná a přeci velice odlišná situace Discovery oproti tomu nenabízí odpovědi předem, ale namísto nich jen odstíny šedi a výzvu divákům, aby usilovali formulovat si na celou věc vlastní stanovisko a obhájit si jej, až bude v dalších epizodách čelit nově odhaleným skutečnostem. (12.10.2017) (menej) (viac)

volba vlastní bolesti sice nebyla "fucking cool", ale posunula už tak nesmírně dynamický seriál o parsek daleko a to je co říct. /// proč to ale zmiňuji - pobavily mě totiž diskuze na zahraničních sociálních sítích, kde puristé nerozebírají nic jiného než použité vulgarismy. jak hrubě nestartrekové, že! já se tedy nad použitým výrazivem ani nepozastavil. zato zde vnímám tolik jiných věcí, o kterých je třeba hovořit. /// v centru zájmu se po celou dobu nacházejí postavy, a tak i tentokrát začnu jimi. konečně se dozvídáme backstory Gabriela Lorcy, ačkoliv jen v (nejspíše neúplné) kostce, a jeho osobitý charakter už není tak tajuplný. poněkud mě to odklání od dřívější hypotézy, že by snad Lorca mohl být pod vlivem Sekce 31, a připouštím, že seriál pracuje se záměrným matením svých diváků a to se týká jak strategické práce s odkazy a souvislostmi, tak pečlivé distribuce narativních informací. ale k tomu později. Lorca se pro mě nyní stává o to zajímavější, jelikož již vím, čeho všeho je schopen, ale vím zároveň i to, že cítí potřebu si břemeno své minulosti neustále připomínat - svou bolest si zvolil dobrovolně a z dobrého důvodu (další dvojsmysl a přesto se jich nemohu nabažit!). divák kapitána pozná o tolik lépe a nijak mu to přitom nepomůže předvídat jeho další rozhodnutí - přesně takto, milé děti, vypadá prvotřídní práce na charakterizaci postavy v serializovaném vyprávění. /// s Harcourtem Fentonem Muddem, etablovanou postavou, jejíž další osudy jsou známy z TOS a TAS (a románů a komiksů a videoher a fan filmů atd.) měli scenáristé méně práce. předvést Harryho byl spíše těžký úděl představitele, Rainna Wilsona, kterému ovšem za sebe nemám co vytknout. jeho postava mi navíc udělala radost podnětným monologem připomínajícím životy prostých lidí ocitnuvších se ve válce a (přesvědčivě) zpochybňující principy Flotily a Federace, který mi připomněl loňský filmový : Do neznáma a tamního padoucha Kralla, resp. kapitána Edisona. /// vytknout nic nemohu ani způsobu, kterým epizoda představila první romantický vztah dvou mužů v dějinách televizního u, na který jsem byl připraven, jelikož byl ohlášen, což eliminovalo případný "shock effect" (tedy alespoň na straně těch, kteří jej nezažívají automaticky při jakémkoliv projevu jiné než mainstreamové sexuální orientace). jeho představení nepůsobilo ani v nejmenším násilně, rozhodně ne uspěchaně (ostatně, čekalo se na to až do páté epizody) a bez jakýchkoliv stop schematismu či tokenismu. scéna byla přirozená, organická a dokonce něžná, až tím seriál předčil i má už tak vysoká očekávání. ostatně, když si s tímto motivem tak bravurně poradili spisovatelé románů podle u, tvůrci komiksů a dokonce i fanoušci ve svých fan filmech, bylo na místě čekat kvalitní i uvážlivou práci i od profesionálů. stačila trocha dobré vůle. /// zajímavou hru s divákem skýtá představení "nové" postavy Ashe Tylera, důstojníka, o němž se divák dozvěděl, že byl po dobu svého půlročního věznění sexuálním otrokem Klingonky L'Rell, že přišel o svého kapitána a že po ničem netouží víc než dostat se na palubu . ale vlastně mi to celé plně došlo až v okamžiku, kdy jsem si vzpomněl, že postava Voqa je na IMDb přisouzena neexistujícímu herci Javidu Iqbalovi. tvůrci vskutku čerpají inspiraci z toho nejlepšího, co se ve u do této doby vyskytlo, a skládají to do ohromujícího celku, v tomto případě jde tedy o poctu "Trablům s tribbly". a to mi připomíná, že ani ten tribble na kapitánově stole se se svou schopností "živého detektoru Klingonů" neocitl v seriálu jen tak bezúčelně. /// ostatně, náhodný nebude ani výpis největších velikánů dosavadní historie Hvězdné flotily, který si v rámci zápasu s nedostatkem sebedůvěry nechává na obrazovku vyvolat Saru. soudě z reakcí ostatních fanoušků, v něm trekkies spatřují zejména další porci easter eggů a poct klasikám. mě na druhé straně daleko více zaujalo jméno, které se na seznamu neocitlo. důvodem neuvedení Kelvara Gartha může s velkou měrou pravděpodobnosti být vzkaz, který tím tvůrci adresují kritikům obviňujícím CBS z odvozování jejich nového seriálu z fanfilmového Axanaru. o zvláštnost se jedná už s přihlédnutím k uvedení Matta Deckera, o jehož zásluhách není z kanonických zdrojů známo zhola nic, namísto muže, jehož hrdinské činy byly povinnou četbou na Akademii v době studií Jamese Kirka. mohl bych to považovat za náhodu, ale já na náhody nevěřím. /// abych se ale opět vrátil k postavám a zvláště tedy k jejich vzájemným vztahům, musím pochválit také to, že se tvůrci nadále věnují rozvíjení vztahu Michael a Sarua a to zatím v každé epizodě. scéna v posledním aktu, kdy Michael Saruovi daruje teleskop, dědictví po kapinánce Georgiou, mě skutečně dojala. líbily se mi ale i předchozí střety mezi Michael a Saruem, už proto, že oba zastávali pozici, která byla opodstatněná a dobře obhajitelná. právě díky tomu se totiž seriálu daří porušovat Roddenberryho pravidlo přísné nekonfliktnosti v posádce a zároveň zachovat ducha u spolu s jeho vírou ve vyšší principy. nejen v této epizodě, ale v každé vlastně postavy zápasí s rozkazy, z čehož se tím pádem stává jakýsi tematický leitmotiv seriálu, ale zároveň to svědčí o něčem, co jsem chválil už v komentáři k minulé epizodě v souvislosti s týráním zvířete, a sice že tento Star Trek seriál opravdu není na rozdíl od většiny předešlých eticky černobílý, tj. není zde předem zřetelnou linií rozlišené "správné" od "špatného", ale dilemata jsou namísto toho opravdová a přijít na morální řešení zde vyžaduje reálné snažení, přesně tak, jak tomu opravdu je. /// co jiného napsat závěrem než komentář závěru: tak to bylo velmi znepokojivé! opět moment jako z hororového filmu. nejen kvůli tomuto náznaku, ale samozřejmě i kvůli rostoucí sofistikovanosti situace v seriálu se velice těším na příští díl. je snad zrcadlo metaforou pro zapojení "zrcadlového vesmíru", jak již prozradil Jonathan Frakes? pokud ano, tak velmi doslovnou. (17.10.2017) (menej) (viac)

na základě názvu bylo nasnadě čekat epizodu, která se projeví jako transformativní pro některého z hrdinů. popis nakonec vystihuje posun hned dvou postav. jedna zažila významnou proměnu sama o sobě, druhá přinejmenším z hlediska divákova vnímání. /// jedním z rysů, kterými se Discovery nejvýznamněji liší od minulých Star Trek seriálů, je její způsob práce s postavami a ten se zase přirozeně přizpůsobuje serializovanému způsobu prezentace. postavy nejenže nejsou pevně charakterizovány na samém začátku vyprávění a následně uzamčeny v tomto stavu po zbytek seriálu, nýbrž dynamicky se vyvíjejí; zároveň s tím ale dochází k postupnému uvolňování informací, pečlivě volených tak, aby diváky nutily neustále své postoje k postavám přehodnocovat, a postavy jsou to tedy dynamické díky vlastnímu vývoji a nadto ještě díky divácké perspektivě. s ohledem na to by bylo absurdní tvořit si nyní definitivní úsudky jak o postavách, tak o celém seriálu tam, kde sama prezentace připouští pouze provizorní soudy. /// už prolog "Léthé" stručně shrnuje strukturu vývoje postav, jejich vztahů i dělení zbytku epizody do dvou paralelních narativních linií. dvě dvojice, mentoři Lorca a Burnhamová a jejich svěřenci Ash Tyler a Sylvia Tilly, si vzájemnou pomocí pilují dovednosti. začnu jako tradičně kapitánem Lorcou, o němž minulá epizoda mnohé prozradila, aniž by to divákům pomohlo v předvídání jeho dalších činů. tento výrok z minulého komentáře se nyní ukázal být prorockým. kapitánovo chování je krásnou demonstrací výše zmíněné teze o potřebě zdrženlivosti při souzení. jelikož jsou prozatím známá fakta o postavě značně neúplná, není ani podle čeho zhodnotit, zda kapitánovo chování - jeho de facto likvidace nadřízené (a zde připomínám, že už při rozhovoru s admirálem Terralem naznačil, že tuší léčku) - odpovídá jeho povaze, nebo zda je takříkajíc "mimo charakter". kdo je vlastně Gabriel Lorca? podle všeho to neví ani jeho nadřízená, jeho přítelkyně, jeho milenka a jeho psychoterapeutka v jedné osobě. neví to ani divák. opravdu je "jen" tak silně traumatizovaný, nebo je za tím vším ještě něco víc? mluvil jen o falšování psychotestů, když se ve slabé chvilce doznal, že "lhal úplně o všem"? skutečně si pamatuje "tu noc, kdy spolu jeli pozorovat Perseidy", nebo ji tehdy admirál Cornwellová prožila s úplně jiným Gabrielem Lorcou? a co se to vlastně doopravdy, nejen oficiálně, stalo s lodí Buran a její posádkou, že se od té doby kapitán změnil a nutí ho to spát s phaserem nastaveným na zabití a budit se s děsem v těch zraněných očích? tolik otázek a žádná z nich se přitom nejeví tak důležitá jako: Jak se coby fanoušek Star Treku vyrovnat s postavou kapitána natolik morálně pokleslého? na druhou stranu, mám rád padouchy, kteří se vykoupili, takže do Lorcy ještě trochu těch nadějí vkládám. /// a nejen do něj. nový šéf bezpečnosti na lodi Discovery by také mohl procházet jistým vývojem. mohl by se měnit zároveň s prožitými zkušenostmi po boku nových kolegů. divák by si téměř mohl myslet, že Ash Tyler se v posádce zabydlí, podlehne kouzlu idealistického lidstva a jeho spojenců a přeběhne doopravdy. je třeba si ale připomenout, že Tyler nejenže "bojuje jako Klingon", ale že pravděpodobně jedním je, že je to náboženský fanatik odhodlaný pomstít vraždu T'Kumvy a že jeho nejnenáviděnější nemesis nemůže být nikdo jiný než Michael Burnham. těžko věřit, že by se jeho názor na ni příliš změnil od jejich prvního podání ruky až do toho "druhého prvního". pro něj znamená "být člověkem" něco docela jiného než útěchu, připomínku nevlastní matky a s tím i zapomenuté lidskosti, kterou z jeho slov vyrozuměla ona. a když ji předtím motivoval myšlenkou o tom, co by si na prahu smrti přál udělat jinak on sám, kdyby se mohl vrátit do jediné osudové chvíle, mohl si jen připomínat nenávist, kterou cítil, když mu před očima zabila jeho mesiáše. /// povahu transformace, kterou si prošla Michael, jsem vlastně právě o pár řádků výše již naznačil. lidskost, jež v ní Sarek tolik potlačoval, dokázala plně přijmout až tehdy, když "lidskou" vadu konečně spatřila ona v něm. pro nic víc než pocit hanby ji nechal žít v přesvědčení, že selhala při snaze dostát jeho mimořádně přísným očekáváním. připomeňme si přitom, že hanba je vlastně ve všech epizodách určujícím rysem Sarekova charakteru. je to jeho stud, co jej definuje, hanbí se za syna a za svěřenkyni i za slabosti svého těla a své mysli. jsem nadšený z rozvinutí a hlubšího objasnění konfliktu mezi zde zmíněným Spockem a jeho otcem (použití slova "experiment" mě nutí tázat se, zda tvůrci náhodou nečetli Konečný odraz Johna M. Forda) a jsem nadšený i ze smysluplného a perfektně zapadajícího retconu, který povznáší a ctí ceněné vzory podobně jako předtím čtvrtá sezóna seriálu Enterprise, ne-li více. díky tomu konečně nabývá smyslu koncepce nového seriálu jakožto prequelu. /// i bez souvislostí s klasickým Star Trekem by ovšem linie vyprávění soustředěná na Michael působila silné emoce. dramatický potenciál vztahu Michael k jejímu nevlastnímu otci se podařilo vytěžit a díky hereččině talentu tlumočit emocionální náboj. velmi na mě zapůsobil její přednes vět, v nichž se vyznává ze svého domnělého selhání: "I do not have required abilities. I'm not good enough.", a mnohých dalších. vlastně i samo téma rodičovského selhání je zde natočeno do zajímavého úhlu. tolikrát už jsem ve Star Treku viděl tematizovánu neschopnost dítěte vyrovnat se očekáváním svého rodiče (např. TOS: "Journey to Babel", TNG: "Suddenly Human" či VOY: "Lineage"), jeho ponížení, nenaplněnou touhu po uznání a duševní zjizvení, ale nikdy způsobem, jehož konečné vyznění by bylo tak povzbuzující, nadějeplné a osvobozující. výstup konfliktu mezi Sarekem a Michael, či snad dokonce přeneseně i mezi hrdinčinou logikou a jejím citem, platí za vzácný úkaz rozuzlení, kdy myšlenka a emoce jsou jedno a katarze přináší tolik potřebné očištění. nejspíš kvůli tomuto účinku zapůsobila "Léthé'' prozatím nejvěrnějším dojmem tradičního Star Treku. /// dalším důvodem pro pocit blízkosti k dřívějším startrekovým seriálům může být sama myšlenka odhalená coby důvod, proč vzal Sarek Michael pod svá křídla - snaha dokázat, že lidský potenciál se vyrovná tomu vulkánskému. snadno domyslet, že Sarek se snažil nejen obhájit svou volbu družky, ale hlavně definitivně vyvrátit postoje vulkánských šovinistů přesvědčených o nadřazenosti vlastního druhu (nejen) nad lidmi. díky tomu se mimo jiné i nemístné jednání Vulkánců z první sezóny seriálu Enterprise ocitá ve smysluplném kontextu (pomineme-li jiný retcon, a sice manipulace Romulanů naznačené ve čtvrté sezóně seriálu). ve světle skutečností načrtnutých v "Léthé" se i vztahy mezi zakládajícími členy Federace utvářely dlouho a i osvícený druh, za jaký se považují Vulkánci, musel napřed projít nesnadnou lekcí z tolerance. integrace lidí z jedné kultury do druhé je navíc tématem, které se úzce dotýká aktuální situace v mnoha místech světa. nevybíravá reflexe takovýchto témat rovněž byla od prvopočátků předsevzetím tvůrců Star Treku, stejně jako nyní tvůrců Star Treku: Discovery. (28.10.2017) (menej) (viac)

díky traileru jsem tentokrát čekal pořádnou fantasmagorii. v jistém smyslu jsem jí od "Kouzla pobláznit i nejpříčetnějšího" také dostal, ale ne úplně tak, jak jsem si představoval. /// žádný seriál by samozřejmě nebyl úplný bez náležitě zamotané časové smyčky a pocta epizodě Nové generace "Příčina a důsledek" (Cause and Effect) je skvělá volba už proto, že ta patří mezi nejlepší díly své sezóny a nejspíše i celého seriálu. mnoho dalších variací na stejný námět ukázalo, že základem vyprávění v opakující se smyčce nemusí být jen mystérium, ale že zápletka může dát základ pro velmi zajímavou tematizaci i jinde tolikrát zprofanované lásky, například Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow). přístup tvůrců je o něco delikátnější ve srovnání s předlohou a dalšími možnými zdroji inspirace a krom právě zmíněné epizody se rozhodli poctít i klasický . uvolněná a nadsazená atmosféra panující po převažující dobu v nejnovější epizodě je totiž nejen vítaným obohacením už tak příjemně rozmanité palety pocitů a nálad seriálu, ale zároveň ještě vítanější připomínkou nadsázky a laškovnosti starších seriálů, zejména toho původního. /// spolu s atmosférou originálu se ovšem vrací i konkrétní prvky. Harcourt Fenton Mudd je zpět a tentokrát z něho nemám velkou radost. jeho výskyt v epizodě "Zvol si svá muka" (Choose Your Pain) sice v neonových světlech "Kouzla" přestává být samoúčelný, jeho nynější vystoupení však trpí ještě větším problémem. vždyť odkdy je Harry Mudd brutálním vrahem? Rainn Wilson předvádí obzvlášť zábavné představení. z jeho vtipného a charismatického zloducha bych byl u vytržení... být jím kdokoliv jiný než Harry Mudd. už v "Mukách" se mi nepozdávalo líčení jeho postavy jako bezohledného křiváka, v němž charakterově vzato nezůstalo mnoho ze sobeckého, ale převážně neškodného filuty z Původního seriálu. stranou skutečnosti, že epizody s Harrym Muddem patří k mým méně oblíbeným, jako puritánský fanoušek klasického u cítím jistý ochranitelský pud vůči všemu, co nám kdy seriál dal. nová verze u udělala z Mudda arcipadoucha, zrádce Federace a vlastně i masového vraha. dokonce i s ohledem na historii postavy a jeho zcela přirozenou nenávist k Lorcovi, který se zachoval hanebně, když zanechal občana Federace v klingonském žaláři - a to i vezmu-li v úvahu Muddovo zrádcovství -, i s ohledem na jeho zoufalství člověka pronásledovaného z obou stran válečného konfliktu, nedovedu jen tak přejít radikální změnu charakteru postavy. něco mi říká, že po opakovaném zhlédnutí si na tyto skutečnosti zvyknu, ale nyní je pro mě velice těžké to akceptovat. /// jako bych už slyšel námitku, že nic z toho jako by se nestalo. vždyť jak bych mohl vinit Harryho Mudda ze skutků, které byly vymazány z proudu času? já si ovšem časovou mechaniku fikčního světa u vykládám jinak než podle všeho tvůrci a hrdinové jejich seriálu. v mém chápání alternativních časových realit nepřepisují jedna druhou při změnách časové osy. naše verze skutečnosti, neboli to, co si vykládáme jako primární realitu fikčního světa, se místo toho jen přesunuje z jedné z nekonečna svých simultánně existujících paralelních obdob do druhé, "aktualizuje" se nikoliv v čase, ale ve verzích skutečnosti, přičemž paralelní reality mají existenci opravdovou, nejen potenciální, jinak by ostatně ani nebyly realitami. mám-li pravdu, vše, co se stalo v kterémkoliv z alternativních světů, stalo se. snad to má všechno docela jinou ontologickou hodnotu než pravá verze událostí, jak jí zaznamenávají dějiny primární časové linie, nicméně někdy v zákrutech času a někde záhybech prostoru k tomu všemu došlo. platí to jak o tom krásném, jako jsou vývoje vztahů, výrony citů, tance a polibky a oběti položené za záchranu milovaných, tak o tom ohavném, jako jsou zrady, vraždy a všechna muka hrdinů. /// zaznamenal jsem názor, že seriál jako takový schvaluje amorální jednání postav, zejména kapitána Lorcy. bez podrobné analýzy významové struktury epizod, který by takový závěr doložila, to lze v klidu smést se stolu coby interpretační zhůvěřilost. jednu z mnoha v dnešní době, kdy se ve filmové kritice tolik akcentuje všímavost vůči formálním parametrům a umění výkladu se naopak trivializuje. ovšem nyní, v případě činů Harryho Mudda, jsem nakloněn tento postoj sám zaujmout. je obvykle lepší tehdy, když diváky inspiruje, aby si sami formulovali názor na složitý problém, nikoliv tehdy, když to činí za ně a toto předpřipravené stanovisko jim předkládá k přijetí či nepřijetí jako danost. : až potud formuloval své otázky a své myšlenky ohleduplně, nenásilně, pomocí paralel v dějích a aluzí v dialozích a oproti dřívějším seriálům daleko subtilněji, až se tím často ocitaly pod prahem vnímavosti některých fanoušků. v "Kouzlu pobláznit i nejpříčetnějšího" uvážlivost poněkud ustupuje lehkomyslnosti, když zločinec i přes svůj pokus o únos hvězdné lodi beztrestně odchází i s citlivými znalostmi její unikátní technologie. "logika", podle níž seriál schvaluje činy, které nejsou v rámci děje bezprostředně trestány, je zcela vadná. sedmá epizoda však efektivně uzavřela dílčí linii vyprávění týkající se Harryho Mudda a nijak při tom nezohlednila zločiny. to už umožňuje určitou vratkou bázi pro interpretaci celkového přístupu k otázce morálky. nejenže rozhodnutí hrdinů nechat Mudda jít, respektive "uvěznit" jej pouze obrazně v náruči jeho milované Stelly, nedává smysl z hlediska bezpečnosti, ale zároveň nebezpečně zlehčuje i jeho skutky. dává smysl jen z hlediska poetického, jelikož podobně "odlehčeným" způsobem vyřešil celou řadu zápletek, od transportu tribblů na klingonskou loď, přes předání neukázněného Trelana do péče jeho rodičů, po "převzetí kontroly" nad gangsterskou planetou Sigma Iotia II. přestože nadsázka Původního seriálu je jedním z mnoha důvodů, proč jsem si ho tak zamiloval, od bych čekal krapet více duchapřítomnosti a to i tam, kde v první řadě ctí ducha svých předchůdců. /// rozpustilost klasického u tedy zažila krátký comeback, i když za cenu problematického vyznění. i přesto jsem ale rád, že mi umožnila to, díky čemuž si miliony lidí zamilovaly - umožnila snít, jaké by to bylo mít neomezené možnosti na dosah ruky. se zařízením schopným vrátit čas o půl hodiny (nejen tedy na trapných 13 sekund, viz další zdroj inspirace epizody - Galaxy Quest) by se toho dalo tolik dokázat, tolik chyb napravit a tolika škodám zabránit. jak by se kdo zachoval s takovou mocí? můžeme si být jisti, že bychom vždy odolali nutkání použít ji mstivě a sobecky jako náš antihrdina v epizodě? potenciál námětu je tedy ohromný. tak moc, až se skoro nelze zlobit, že nebyl plně zužitkován. stát se mohlo naprosto cokoliv, a přeci by se po půl hodině začínalo s čistým štítem. tak proč se nestalo cokoliv? (01.11.2017) (menej) (viac)

konečně se fanoušci s Discovery vydali objevovat 'tajemné nové světy a nové civilizace', jak Star Trek od pradávna ponouká. navenek se zadání podařilo splnit na výbornou. díky exoticky modravému zabarvení tamní vegetace se gaianská planeta Pahvo jeví vskutku jako cizí svět, cizejší než většina planet, jaké se dosud ve Star Treku objevily, a její pacifističtí obyvatelé se coby éterické bytosti vzpírající se naší omezené, současné definici života zařazují mezi ty méně stereotypní mimozemské druhy univerza Star Treku. ale přes to přese všechno ani tentokrát není objevování a průzkum prvořadým účelem epizody. /// tedy přinejmenším nikoliv v konvenčním smyslu, jelikož důraz je kladem spíše na objevování a sebeobjevování postav, a ještě spíše na prudký vývoj celkové situace války. v minulé epizodě padla zmínka, že ve válce mají díky Discovery převahu ti hodní (tj. Federace), nicméně podobná zmínka z nejnovější epizody tvrdí opak - hrdinové se na Pahvo vydávají v naději získat zpět vedení pro svou stranu konfliktu, kterou přemáhá nepřátelská flotila těch zlých (tj. Klingonů), nyní vybavená maskovací technologií (pro jehož diskontinuitní užití v seriálu dosud nepadlo přesvědčivé vysvětlení). s povděkem jsem zaznamenal, že ve snaze získat kontrolu nad pahvanským krystalickým vysílačem a sebrat tím nepříteli výhodu, se hrdinové snaží striktně držet směrnic. epizoda na rozdíl od náznaků v několika předchozích zdůrazňuje pevnou zásadovost nehledě na okolnosti, nezviklatelnost a neochvějnou pevnost principů, platných nadále nehledě na válečný stav, a konfrontuje tak Lorcovu antitetickou frázi "zákony jsou pro poddané, souvislosti jsou pro krále". /// (sebe)objevováním postav jsem neměl ani tak na mysli rozpačitě se vyvíjející vztah Michael Burnham a Ashe Tylera, ale hlavně dosud spíše tajemnou figuru komandéra Sarua. "Si Vis Pacem, Para Bellum" se vlastně ze všech dosud uvedených epizod nejvíce blíží parametrům tzv. "character development" epizod, kterých najdeme hojnost zejména v druhé půli Nové generace. nejedná se však vždy jen o záminku k prostému rozvoji některé z vedlejších postav. v lepších případech epizoda tohoto cíle dosahuje zároveň s představením inspirujícího tématu a právě to je případ i této epizody. /// může se zdát, že o Saruovi jsme se v posledku nedozvěděli mnoho nového. adresována dosud nebyla ani otázka, proč je jediným svého druhu ve Hvězdné flotile a proč se Kelpiané nevyskytují v žádném z příběhů situovaných do budoucích období fikčního světa. daleko důležitější než faktická data jsou hlubší obsahy, které postavy skrze svou osobitost pomáhají odkrývat. v případě této epizody se jedná o obzvláště pronikavé téma zápasu s vlastní přirozeností, o snahu ji změnit, přepsat a povznést se nad ni. /// epizoda se skrze toto téma zařazuje do nejlepší tradice Star Treku, kterým se toto velice silné téma line po celou dobu jeho existence. připomíná Spocka, když se ten snaží potlačit jednu část své bytosti a zápasí svým způsobem s dědictvím obou svých domovin, a také Data, když ten se naivně snaží dosáhnout lidství, podobně jako Odo se marně pokouší napodobit humanoidy a zapadnout mezi ně, a nejvíce ze všeho asi mně nejbližší B'Elannu, když ta usiluje upravit geny svého nenarozeného dítěte, aby si nemuselo prožívat totéž co kdysi ona. s konkrétní podobou, které téma sebezapření nabývá v aktuální epizodě Discovery, se navíc mohou identifikovat lidé trpící chronickou úzkostí, což je ve společnosti často upozaďovaný, nicméně významný a aktuální problém (nejvíce se paralela blíží možná generalizované úzkostné poruše alias GAD). o to víc jsem rád, že se tato otázka dočkala svého pojednání v novém Star Treku. /// to ostatní, co epizoda nabízí, mě ovšem nadšením nenaplnilo. efektní bitvy, mezi které spadá úvodní pokus o záchranu přepadeného Gagarina, sice jistě mnohé diváky potěší, já je však nevyžaduji. líbilo se mi, že se seriál zatím podobal spíše způsobu, kterým válku zpodobnil jeho předchůdce Deep Space 9, tedy sledování válečného dění povětšinou z povzdálí, z různých perspektiv, často s exkurzemi do zcela jiných končin a témat, a jen občasně do epicenter bitev. na "Si Vis Pacem, Para Bellum" je oproti Deep Space 9 znatelná jistá uspěchanost, daná do značné míry relativně malým počtem epizod na sezónu a uceleným story arcem v rámci sezóny. uspěchaná kanonáda zvratů za takových podmínek může vyústit ve ztrátu zájmu na straně diváka, jak to začínám cítit sám na sobě. přestávají mě zajímat intriky L'Rell a napjatá vnitřní politika v rámci klingonských rodů. přestává mi záležet na tom, zda admirál Cornwellová zemřela, nebo zda přeci jen stále žije a její smrt byla jen nahranou součástí L'Rellina plánu využít její pomoci při dezerci. nezajímají mě zrádci zrazující zrádce. /// scenáristka Kirsten Beyer sice posunula situaci v rámci děje o dlouhý krok vpřed, ale nijak nerozkryla stále hustší mlžný opar obklopující takřka všechny významné dějové činitele, a tak v posledku vlastně nemám z epizody pocit posunu. potvrzují to vlastně i krátké vstupy o zhoršení Stametsova stavu, jeho prudkých změnách nálad, které naznačují, co už divák dávno tuší, a sice že za inženýrovým eugenickým "vylepšením" pomocí genu "želvušky" a jeho zapojováním při sporovém pohonu lodi je skrytá zatím blíže neurčená hrozba. stejně jako vše ostatní i to však zůstává jen ve stádiu zlověstné narážky na skutečnost, jejíž povahu odhalí seriál až někdy příště. shrnu to tedy tak, že jsem zatím nečetl žádnou knihu od Kirsten Beyer a po zhlédnutí této epizody necítím o nic větší potřebu to napravit. /// epizod o návštěvě "rajské planety" bylo ve Star Treku už mnoho a velice navzájem kontrastují kvalitou. zjednodušeně se dají zařadit mezi ty skvělé (například TOS 1x25: "Vyhnání z ráje" (This Side of Paradise) či film Vzpoura) a ty otřesné (například TOS 2x09: "Jablko" (The Apple), TOS 3x20: "Cesta do ráje" (Way to Eden), TNG 1x08: "Spravedlnost" (Justice) a film Nejzazší hranice). konečně "Si Vis Pace, Para Bellum" se netypicky zařazuje kamsi na pomezí, do průměru. na jednu stranu velice oceňuji popsaný tematický přínos, na druhé mi nezbývá než čekat, že to ostatní vyústí v dostatečně zajímavé rozuzlení, aby obhájilo všechno to dosavadní mlžení a napínání. a doufám též v témata související s válkou samotnou. v titulní citaci Flavia Renata je hodně moudrosti. snad alespoň malá trocha z ní se přenesla i do seriálu. (12.11.2017) (menej) (viac)