Európa Európa

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

Sorry, ale mě to přišlo pitomé.. Fakt bych rád věděl, jak to bylo doopravdy, protože tenhle scénář (a dost možná i předloha) je evidentně hodně přibarvená, z prstu vycucaná absurdita o chybějící předkožce a řetězci náhod tak uměle vykonstruovaných, že to musí trhat oči každému se smyslem pro realitu.. Má to pár fajn scén (vypíchnul bych průjezd ghettem), ale dost mizernou režii.. Celou dobu to na mě působilo, že herci vůbec neví co mají hrát.. Jakoby dostali jen úplně základní pokyny typu "přejdeš zprava doleva a řekneš repliku".. Celé je to toporné, nepřesvědčivé, působící jako naivní filmařská póza.. Takové diletantství s ambicí.. Prostě, za mě je to slabé, tu "pravdivost příběhu" tak jak je přednesen fakt nežeru a tleskat tomu, jen proto, že se to zase otírá (a opírá) o utrpení židů, se mi fakt nechce... Někde mezi 2 a 3.. (18.09.2019)

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

V jednom z komentářů je hrdina snímku Sally přirovnáván k Forrestu Gumpovi, který se rozhoduje zkratkovitě a ve všech ohledech špatně. Osobně soudím, že kdyby se rozhodoval špatně, jeho život se bude ubírat podstatně temnějšími uličkami a záhy skončí. Vzpomínám si na sérii dokumentárních filmů Zapomenuté transporty do..., které přibližovaly osudy hrstky přeživších Židů z koncentračních táborů. Prakticky každý z nich prožil příběh, který by stál za zfilmování a je stěží uvěřitelný - kdyby to nebyla pravda. O těch milionech, kteří štěstí neměli a nedokázali se ve zlomku vteřiny rozhodnout, do které řady nastoupit nebo kdy zvednout ruku, se zkrátka filmy netočí. Sally projevil velkou dávku duchapřítomnosti a statečnosti, ale vedle toho musel mít taky obrovské štěstí. Vzpomínám si na příběh německého židovského emigranta z Paříže, kam vstoupila vítězná německá armáda. Začaly první šťáry a onen mladík se pod heslem pod svícnem bývá největší tma s neuvěřitelnou drzostí v náborové kanceláři přihlásil do jednotek SS. Narozdíl od milionů jiných příslušníků své církve válku přežil, když si odkroutil několik let v elitních jednotkách SS v Norsku. S Angieszkou Holland mám zkušenost, že její režie mě do nějakých nadoblačných výšin nikdy nedostane, na druhou stranu točí spolehlivě a navíc, což je asi její největší přednost, má cit pro výběr atraktivní látky. Samozřejmě, jakkoliv vychází film z osudů skutečného hrdiny, scénárista si mohl v rámci zatraktivnění filmového vyprávění jeho zážitky trochu vylepšit, ale i tak jde o mimořádně zajímavý počin, který hodně vypovídá o tehdejší šílené době a antisemitismu (nejen) v německé společnosti. Celkový dojem: 75 %. (27.05.2015)