Spojenci

Emocionálně přece jen trochu chladná story, která se paradoxně hlavne z počátku rozjíždí docela pomalu, ovšem Zemeckis si po zpackaném Muži na laně přece jen napravuje svoji reputaci, jelikož Allied možná nefungují tak dobře jako romantické drama, ale určitě fungují jako špionážní film z druhé světové. Pitt samozřejmě, jak už to posledních 10 let býva, patřičně boží a Marion tradičně už podle očního kontaktu správně nevyzpytatelná. Není to ukázková hitovka, ale je to filmařina od tvůrce, který málokdy dokáže natočit opravdu špatně. Má to všechny klasické řežijní rámce které splňují nejménně standard a do toho naprosto opulentní formu s minimálně třemi "over-the-top" natočenými sekvencemi a krásně stylizované Maroko za hudby Silvestriho. (29.01.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

Když já ty filmy Roberta Zemeckise mám pořád ráda. Pro mě je to stále především výborný vypravěč, který přesně ví, jak chce, aby daná scéna působila na diváka. Spojenci mě vtáhli a nepustili po celou dobu, napětí perfektně funguje. Obě poloviny filmu se od sebe značně liší a jsou jak z jiného žánru. Emočně mě to nedostalo, ale ke konci jsem měla nepříjemně mrazivý pocit. 70% (12.02.2017)

Netušil som, že niekedy uvidím film, kde bude hrať dvojica Pitt-Cotillard, a ja sa budem každých 20 minút pozerať na hodinky... Hlavným nepríjemným prekvapením bol scenár, ktorý vôbec nemal schopnosť postavy divákovi priblížiť, nechával ich kontraproduktívne záhadné, a vo fáze, keď už malo dôjsť k emóciám, už bolo na odhalovanie duší neskoro. Herci hrali jak o život, ale ten film bol z vnútra prázdny. Tej prázdnote najviac prispela vyumelkovanosť dokonale nastavených záberov. Tipický film, ktorý už nikdy nebudem mať potrebu vidieť znovu. (26.01.2017)

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)