The Deuce: Špína Manhattanu

Má to svoje momenty, ale je to fakt nekonečná, produkčně velkorysá expozice, která jen nabaluje další a další postavy, ty ale nevhání do větších konfliktů. Místy to působí až jako nějaké loudavé doku, které sází jen na diskutabilní atmosféru. Gyllenhaal se hodně snaží, Franco ani moc ne. Trochu mě překvapuje, že jsem to dokoukal. 60% (11.11.2017)

"The Deuce" nepřináší dramatické vyprávění, nemá zastřešující oblouk, ani hlavní postavu. Naopak seriálovou strukturu využívá k rozprostření kroniky jednoho místa, zmapování určitého tématu. Oním místem je titulní část Manhattanu v období boomu pornografie, přesněji řečeno od jejího vzedmutí coby průmyslu začátkem 70. let přes vrchol coby tvůrčího média a odnože šoubyznysu na konci dekády až po rozmělnění v kvantitě v 80. letech s rozmachem videa. Tvůrci důmyslně tyto tři období dělí do separátně sevřených, ale vzájemně navazujících sérií. Jednotlivé figury, oživující reálné lidi či představující sloučeniny několika předobrazů, toto prostředí zabydlují nejen životem, ale právě i osobními vrcholy, propady a vším mezi tím. Vznikla tak uhrančivě plastická evokace nejen doby, ale především systému kolem sexuální práce (ať už před či za kamerou, nebo na ulici i v podnicích různého rázu) i komodifikace těla a rozkoše, která ale tato témata zbavuje jednostranných argumentů a naopak ukazuje mnohoznačnost celého tohoto světa, který je současně špinavý, blyštivý, odpudivý, vzrušující, povrchní, ambiciózní, kořistnický, kariérní, krutý i fascinující svou propleteností a komplexností. Ačkoli lze žasnout nad perfektní evokací doby, není The Deuce retro seriálem, ale právě spíše provokativní kronikou, která vyzývá k úvahám nad různými ohledy pornografie, sexuální práce a současně také genderových norem, misogynie, emancipace i obecně rolí, které lidi přejímají za své, potažmo které jim pomáhají akceptovat status quo jejich okolí. Současně ale díky pestré galerce postav nespadá vyprávění do suše didaktické teze, ale zpřítomňuje, že s každým podobně zdánlivě odosobněným a obecným společenským tématem, se váží konkrétní osudy, tváře a emoce lidí, z nichž většina už "vešla do náruče času". (10.11.2019)

po kompletních třech sériích musím zůstat u tří hvězd.Téma je to sice zajímavé a seriál dokáže nabídnout nejeden překvapivý zvrat a silný moment,ale taky velmi často zbytečně přešlapuje na místě a dokáže i nudit.Nemůžu se ubránit dojmu,že kdyby byly pouze dvě,mnohem nahuštěnější série,bylo by to lepší...70% (29.10.2019)

Někdo se rád vrací do Bradavic, někdo do Středozemě nebo na Pandoru z Avatara a já mám velkou slabost pro špinavý New York 70. let, jak ho líčí Přání smrti nebo Taxikář (a na druhém místě pro Hongkong přelomu 80. a 90. let). Přestože reálně bych tam žít moc nechtěl, protože to tehdy bylo hlavní město rakoviny plic a přepadávání v metru. Tenhle seriál mi dopřává bezpečné výlety do tehdejších newyorských ulic, barů, bordelů a pornokin a mezi pestrou společnost, která je obývá - prostitutky, pasáky, policajty, mafiány, barmany a pornofilmaře. Druhou velkou atrakcí seriálu je zachycení rodícího se pornoprůmyslu, který spolu s bordely rekrutuje právě prostitutky a jejich pasáci se musí přizpůsobit. Seriál nemá velký dramatický příběh (což může leckoho hned zkraje odradit), je to volně plynoucí kronika a časoprostorová cestovka, která má naprosto luxusní výpravu. A kde jsou vám průvodci sympatické postavy v podaní spolehlivých herců v čele s Jamesem Francem (v dvojroli dvojčat, která dokáže perfektně herecky oddělit) a Maggie Gyllenhaal, hrající prostitutku, co se přes hraní v pornofilmech propracuje na jejich režisérku s uměleckými ambicemi. K tomu šťavnaté dialogy a samozřejmě nahota. První série neměla chybu, v druhé mě zajímala primárně filmařská linka (natáčení feministické pornoverze Červené Karkulky) a klidně bych oželel nudné linky aktivismu a otvírání luxusního gay baru. Uvidíme, co třetí řada, v níž se děj přesouvá do osmdesátek a porno se přesouvá na videokazety a tím pádem z pornokin do domácností. (03.04.2023)

Takto sa rozprávajú komplexné veľké príbehy. V tomto je meno Paula Simona v titulkách proste záruka, že dostanete bohatý, premyslený a spletitý epos, ktorý si pozvoľna buduje autentickú atmosféru danej doby, miesta a rozvíja živé postavy do takej hĺbky, ako iné seriály len môžu snívať. V umení vystihnúť charaktery postáv tak, že máte pocit, že im vidíte do duše a do hlavy, v tom je aj The Deuce znova bezkonkurenčné... A v momente, keď začne úplne magických a dokonalých posledných cca 10 minút, tak si s citeľnou dávkou katarzie povzdychnete, že toto bol seriál, ktorý človek nesledoval, ale žil. Že ste tie postavy poznali a prežili tú dobu v tých zafajčených pajzloch so všetkými tými šlápotami, pornohviezdami, barmanmi, štamgastami, pasákmi a gangstermi.f (06.02.2023)