Obrazy starého sveta

Tento dokument by měl vidět každý, kdo si nyní stěžuje v jaké době a nepohodě žije. Reklama na zubaře? Bych neřekla, nebo spíše jaký je rozdíl se koukat na Výměna manželek (pořad) (2005), kde také nemají mnoho zubů. Každá doba je svým způsobem těžká. Nyní ale alespoň máme mnoho vymožeností. Ale tím jak si to ulehčujeme, tak také zapomínáme si poradit sami. (01.11.2022)

No tak jo. Tak Dušan Hanák fakt umí a neměl jsem ho posuzovat jen podle Dně radosti. Obrazy starého světa (i když dneska už by se to mohlo jmenovat Obrazy zanikajícího světa) jsou naprosto dokonalým dílem, které je silným poetickým dokumentem s obrovským myšlenkovým rozsahem. Hanákovi se perfektní filmařinou povedlo z rozhovorů s několika starých lidí a jejich fotek vytvořit něco velkolepého a mnoho pronesených vět mi přišlo dost pravdivých a hlubokých. Bylo jich fakt hodně a až se na ten film podívám podruhé, klidně je zde vypíšu, protože teď si pamatuji jejich poselství, ale ne to, jak přesně byly řečeny. Je to film o mnoha věcech - stáří, rozdílech mezi životem ve městě a na vesnici, o člověku a jeho existenci, o drobných radostech ze života (a s tím spojené to, že má smysl žít na tomhle světě) a i dalších tématech. To vše je dostatečně probráno v pouhých 64 minutách, které rychle utečou a dívá se na ně příjemně, pokud vám tedy samozřejmě sedne styl, jakým je natočený. Mě sedl fakt hodně (i když jsem v to moc nevěřil), a to i svou zvláštní poetikou. A scéna, kdy muž pasoucí ovce chodí po poli a hraje na nějaké divné dudy (nevyznám se v hudebních nástrojích, sorry) je jednou z nejlepších, co kdy v dějinách filmu vznikla. A to říkám málokdy. Jen mám tak trochu dojem, že kdyby někdo natočil takový dokument dnes, asi propadne, jelikož je dneska "in" nadávat na důchodce a vesnice... Možná to je ale jen můj dojem. Každopádně Obrazy starého světa mě svojí poetikou a filozofií dostaly tolik, jako už fakt dlouho nic - naposledy snad Šťastný Lazzaro. Jestli se mi dostanou do oblíbených filmů, to si nemyslím, ale do mého seznamu oblíbených filmů patří určitě, a to na dost vysokou příčku. Taky to byl snad ten nejsilnější dokument, co jsem kdy viděl a ani bych se to nebál označit za nejsilnější československý film - spolu s Démanty noci. A to jsem ještě v 10 minutě říkal, že to není špatné, ale že těch 86% si to tady nezaslouží... Houby! 5* (21.06.2020)

Dokument, v ktorom sa skvie viac ľudskosti ako v civilizácii samotnej. Hanákove famózne zábery, Martinečkove jedinečné fotografie a Hálkova hudba sprostredkúvajú všedné príbehy, ktoré doslova a do písmena napísal sám život, neskutočne pekne a zároveň bôľne. Úprimné, neherecké rozprávanie ľudí v jeseni svojho života som hltal ako sa len rozprávanie starých rodičov dá hltať. Každá jedna veta je skvost, či už úsmevná alebo smutná životná múdrosť. O samotne a biede, o starobe, o prírode a láske, o práci na vidieku, bolesti, závislostiach, o Bohu a ľudskej sile, o živote, o smrti. O človeku. (9/10) (24.01.2012)

_Dokument, který na většinu dnešních lidí působí jako z jiného světa a přitom ukazuje kořeny ze kterých ta samá většina vzešla. _Stáří bez patetičnosti či strachu, prostě jen jako další etapa života která dokáže být krutá tak jak si ani nedokážeme představit, ale pořád ještě stojí za to ji prožít. _Svět, na který okolní civilizace zapomněla jako na dávný odumírající relikt minulosti, a který dokáže docela dobře fungovat tak jako vždy fungoval, i když občas sleduje i to co se děje za hranicemi okolních polí a, svou vlastní mentalitou, si to přebírá. _Umělecký zážitek ve kterém jsou i jednoduchá moudra prostých lidí povýšena na filosofické popsání palčivých otázek lidské existence a svou prostou pravdivostí a jednoduchostí vyjádření od lidí, kteří jako jediný důkaz svých tvrzení dokládají svou vlastní empirickou zkušenost, jsou jednoduše odzbrojující. 8/10 (18.01.2008)

"Človek vydrží viac ako hovädo"....Takto nejako komentuje jeden starší človek s amputovanými nohami, svoje trápenie, keď dokázal bez nôh postaviť dom vlastnými rukami. Svet čudákov, chudákov, samotárov a starcov spracuváva tento zaujímavý dokument, ktorý je na dobu svojho vzniku neuveriteľne nadčasový. Čiernobiela kamera, vkusná hudba a poctivá réžia, to je len pár dôvodov, prečo si ho nenechať újsť. Hlavne je to o ľuďoch, ktorí už čo to preskákali a ich tváre to hovoria same za seba..." Dobrý deň ujo!"... "Podaj ruku a bude dobrý deň." 100%. (05.09.2009)