Obrazy starého sveta

Jak bych normálně upovídané staříky ve vlacích, na zastávkách, ve frontách na cokoliv, systematicky vyvražďovala, nebo alespoň humánně krotila pomocí roubíků, tady jsem jen poslušně naslouchala a tupě přikyvovala i krajně laickému popisu přistání na Měsíci. Krása Hanákových obrazů je odzbrojující svojí čistotou a jednoduchostí. Dokonale navíc funguje i propojení s Martinčekovými fotografiemi. Takhle nějak si představuji lidskou krásu - 5 bez váhání. (24.12.2009)

Čo z toho vo mne zostalo, je pocit, že zobrazení ľudia skutočne tvoria históriu národa a mojich predkov, a generácie dozadu to vyzeralo na rovnaký ráz. Veru, človeku to pripomína jednoduchosť, hrubosť a hodnoty, ktoré opisujú nevábni slovenskí klasici v knihách, kde sa upriamili na vidieckeho človeka (akoby iný aj bol). Zvláštne precítiť tú, ako na kameni nedbalo tesanú, identitu. Napriek tomu, Hanák je stále prehnane patetický, útrpne fotogenický a má sklon spájať životné postavy ľudí s nútenými "poetickými" frázami o životnom optimizme, nebe a zemi (bla bla...) Niekedy si však dokáže príjemne protirečiť - moment, keď sa pýta rady "pamätníkov", ktoré veci sú podľa nich v živote dôležité. Rad za radom odpovedajú: Neviem. _(Súkromné životy sa mi páčia od Hanáka zatiaľ najviac.) (06.05.2013)

"Keď som sama, sama som..." Dušan Hanák pronikl mezi Bohem zapomenuté staříky a natočil upřímné výpovědi lidí, kteří si díky svému věku mohou dovolit být "nemúdri a hlúpi". Osamělí staroušci žijí své životy navyklým způsobem po mnoho let, společným ukazatelem pro všechny z nich je činorodá práce, která jim nedá zakrnět na mysli. Klaním se té vůli. A navíc film podtrhávají úchvatné černobílé fotografie Martina Martinčeka... (30.08.2009)

Jeden z nejlepších dokumentů, ne-li nejlepší jaký jsem kdy viděl. Emocionální náboj tohoto snímku působí jako kulka z Magnum .45 která Vám prolétá hlavou zas a znova... "Jsem člověk, který se asi ze všech lidí na světě nejčastěji dotýká rukama země" - věta, která mi vzala dech... "Jaká je nejcennější věc v životě?" - otázka, která tento dokument posouvá ještě o příčku nad dokumenty dokonalé... (29.07.2007)

Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" (06.08.2008)