Obsahy(1)
Vnímavý pohľad umelca na jeseň ľudského života inšpirovaný piatimi fotografickými cyklami Martina Martinčeka. Hovorí o starých ľuďoch, zdanlivo živoriacich na okraji ľudskej spoločnosti. 15 rokov trezorovaný film získal takmer tridsať ocenení na filmových festivaloch doma a v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (130)
„A smrti viac nebolo. Ani bolesti.“ Ak ste normálny, toto vám musí roztrhnúť srdce. Smutný a geniálny dokument zo starých čias, ktorého obyvatelia už dávno nie sú medzi nami. Z čias, ktoré sa už viac nevrátia. Dokonalé zachytenie nielen miesta (chudobný slovenský vidiek začiatku 70. rokov 20. storočia, ktorého obyvatelia museli každý deň tvrdo pracovať, aby mali čo jesť), ale i pomaly, ale isto odchádzajúcej doby, ktorá sa už nikdy nevráti, navždy zanikne a zostanú po nej len archívne pozostatky v podobe fotiek alebo práve tohto famózneho dokumentu. Samozrejmosťou je úchvatná kamera, výprava a samozrejme jednotliví protagonisti. Ťažko sa mi to pozeralo. Strašne ťažko. Úchvatný, zničujúci film. ()
Dokument, v ktorom sa skvie viac ľudskosti ako v civilizácii samotnej. Hanákove famózne zábery, Martinečkove jedinečné fotografie a Hálkova hudba sprostredkúvajú všedné príbehy, ktoré doslova a do písmena napísal sám život, neskutočne pekne a zároveň bôľne. Úprimné, neherecké rozprávanie ľudí v jeseni svojho života som hltal ako sa len rozprávanie starých rodičov dá hltať. Každá jedna veta je skvost, či už úsmevná alebo smutná životná múdrosť. O samotne a biede, o starobe, o prírode a láske, o práci na vidieku, bolesti, závislostiach, o Bohu a ľudskej sile, o živote, o smrti. O človeku. (9/10) ()
No tak jo. Tak Dušan Hanák fakt umí a neměl jsem ho posuzovat jen podle Dně radosti. Obrazy starého světa (i když dneska už by se to mohlo jmenovat Obrazy zanikajícího světa) jsou naprosto dokonalým dílem, které je silným poetickým dokumentem s obrovským myšlenkovým rozsahem. Hanákovi se perfektní filmařinou povedlo z rozhovorů s několika starých lidí a jejich fotek vytvořit něco velkolepého a mnoho pronesených vět mi přišlo dost pravdivých a hlubokých. Bylo jich fakt hodně a až se na ten film podívám podruhé, klidně je zde vypíšu, protože teď si pamatuji jejich poselství, ale ne to, jak přesně byly řečeny. Je to film o mnoha věcech - stáří, rozdílech mezi životem ve městě a na vesnici, o člověku a jeho existenci, o drobných radostech ze života (a s tím spojené to, že má smysl žít na tomhle světě) a i dalších tématech. To vše je dostatečně probráno v pouhých 64 minutách, které rychle utečou a dívá se na ně příjemně, pokud vám tedy samozřejmě sedne styl, jakým je natočený. Mě sedl fakt hodně (i když jsem v to moc nevěřil), a to i svou zvláštní poetikou. A scéna, kdy muž pasoucí ovce chodí po poli a hraje na nějaké divné dudy (nevyznám se v hudebních nástrojích, sorry) je jednou z nejlepších, co kdy v dějinách filmu vznikla. A to říkám málokdy. Jen mám tak trochu dojem, že kdyby někdo natočil takový dokument dnes, asi propadne, jelikož je dneska "in" nadávat na důchodce a vesnice... Možná to je ale jen můj dojem. Každopádně Obrazy starého světa mě svojí poetikou a filozofií dostaly tolik, jako už fakt dlouho nic - naposledy snad Šťastný Lazzaro. Jestli se mi dostanou do oblíbených filmů, to si nemyslím, ale do mého seznamu oblíbených filmů patří určitě, a to na dost vysokou příčku. Taky to byl snad ten nejsilnější dokument, co jsem kdy viděl a ani bych se to nebál označit za nejsilnější československý film - spolu s Démanty noci. A to jsem ještě v 10 minutě říkal, že to není špatné, ale že těch 86% si to tady nezaslouží... Houby! 5* ()
Výborně zvolená forma - černobílá kamera, hudba a občas "jen" sledy fotografií - je pro dokument Obrazy starého světa sama o sobě výhrou. Vše tvoří nádherný a chvílemi až mystický obraz. K tomu se navíc přidává i výtečný obsah v podobě výpovědí starých lidí. Bez nějakých kudrlinek říkají, co si myslí a někdy jednoduše neví, co říct. Není to hraní si na nějaké životní moudra a pravdy. I když u některých mě jejich životní osudy odzbrojily a já jen tiše seděl a poslouchal... zkuste to taky. ()
Opravdu nejsilnější filmy jsou ty, po jejichž shlédnutí byste toho chtěli tolik říct, ale nakonec se bojíte byť jen hlasitě se nadechnout. Máte totiž v rozechvění strach, že by poškození nastalého ticha mohlo způsobit otřes toho výjimečně křehkého zážitku, kterého jste právě byli svědky. Nemám slov, raději mlčím… ()
Galéria (9)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (6)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
Reklama