Obrazy starého sveta

Lidé jako zapomenuté artefakty z jiné doby. Věkovitě vrásčité tváře a prořídlé chrupy. Domky bez elektřiny. Staří, nemocní, téměř nemohoucí, ale stále pracovití a do značné míry soběstační. Některým téměř není rozumět, ale přece má cenu se o to snažit. Výborná kamera a fotografická práce se zastavenými obrazy. (13.03.2008)

Jeseň ľudského života stvárnená bez príkras, obyčajne, jedinečne. Dušan Hanák s nevídanou pokorou necháva rozprávať starých ľudí z tatranských dedín o svojom živote a preniká do najhlbších zákutí ľudských duší. Vnútorné bohatstvo a mravná čistota je niekedy v kontraste s handicapom, s ktorým sa musia potýkať. Tento významný dokument inšpirovaný Martinčekovými fotografiami bol trezorovaný, lebo vtedajší mocipáni, stavajúci žiarivé zajtrajšky nechceli ukazovať svetu prostotu a jednoduchosť týchto ľudí zdanlivo žijúcich na okraji spoločnosti. (28.06.2009)

Stáří zobrazované ve své syrovosti - ať už hloupé, či léty zkušené... Mužové a ženy venkova vypovídají o svých životech, trousí různá životní moudra a snaží se přežít. Jejich život není jednoduchý - ba spíš naopak je to dřina za dřinou. Ale i přesto jim díky tomuto snímku budete asi závidět. Stařečci se smějí, otevírají na vás svá bezzubá ústa, občas se obraz zastaví a vy si je můžete prohlédnout zblízka (umný a nedráždivý přechod k fotocyklům). Krásný film, který musí potěšit každého, kdo nemá v srdci kus kamene... Zvláště bych vyzdvihnul vhodně zvolené persony a zkušenou režii, která jde ruku v ruce s kamerou a fotocykly. Obrazy starého sveta dokazují, že propojením fotografií a "klasického" filmu lze docílit zajímavého a nevšedního zážitku. (11.03.2008)

Jedinečný dokument světa, který už doopravdy zmizel. Oživlé vzpomínky lidí. Oživlé písně. Dopředu jsem dostal varování, že to bude depresivní, mě to ale tak nepřipadalo. Celý film je o nesmírné síle žít, milovat, pracovat, vědět. Lidé staří, ale krásní. Lidé, kteří nás dokáží překvapit. Ze dřeva "vyřezané" dílo, které po premiéře promítali jen 2 dny (!!!) a následně strčili do trezoru. (07.01.2010)

Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" (06.08.2008)