Poslední přesun

Jako sorry, ale tohle je přehlídka neumětelství. Když neumím natočit scénu, aby dávala smysl, tak se do filmařiny neženu. A když si navíc pořídím imbecilního střihače, který debilním střihem zabije to málo, co by snad šlo pochopit, a hodím do toho hudbu jak z nějaké diskošky, až si člověk říká, proč mají v jeskyni furt puštěný magneťák, taky to moc nepomůže. Třeba hned úvodní scéna - chlap prchá lesem. Ale chvílemi jsou v záběru vidět na krátký mžik jiné barvy kabátů, než má prchající, a není jasné, jestli ho někdo honí, nebo sleduje, nebo on někoho honí.. a do toho jsou prostřihy na Bartošku, jak si hraje na Anče z Krkonošských pohádek, jen zapomněl tu říkánku "horo horo, otevři se pro člověka poctivýho, a vydej málo z bohatství svýho". Díky zcela zmateným dialogům sice asi odvodíme, že jsme v postapo světě, ale deset let vám fakt konzervy nevydrží, aniž byste měli zdravotní problémy a smrt. Navíc vás deset let nenapadne prozkoumat podzemí, kde žijete, třeba z nudy? A ta elektřina se potom jak vyrábí? Ano, holka řekne, že je tam mikrojádro - a to se chladí jak a co se děje s odpadem? Těch otázek začíná být daleko víc, třeba proč děda lezl ven, kde se tam vzala kočka, oč vlastně postavám jde, jak zvládl v závěru filmu postavou malý Mrkvička ten náročný logistický úkol, zvlášť když si předtím prohlíží pistoli, a vůbec jsou mi motivace postav zcela neznámé. Sandra Nováková tu má 13 let, ještě nemá kozy a nemohla se ještě před kamerou svlíkat, nebo možná mohla, ale to by to musel točit Kachyňa. Takže holt ani tady nic zajímavého. Pak je tam ještě nějaká tomboy, která běhá bosá po továrně, aniž by se bála, že si zadře ocelovou šupinu do paty, a jejíž význam pro film mi rovněž uniká. Jako, ono možná v tom filmu nějaké vysvětlení asi zakódované je, ale pan režisér zapomněl na dekódovací program pro diváky, a i když se člověk pokusí to vysvětlení sám rekonstruovat na základě útržků těch pár logických vět, dojde k názoru, že jde o pěkně nepromyšlený blábol. (07.04.2019)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 21: ČESKO: Proboha, tohle bylo zase co? Fakt je mi líto, že tady „musím“ hanit jeden z prvních vzácných pokusů o ryze české sci-fi po rozdělení federace, ale to už mi připadala zdařilejší Nesmluvená setkání Ireny Pavláskové. Vím, že české filmové devadesátky byly často hodně divoké, mnozí tvůrci se pokoušeli o napodobování západních vzorů a žánrů, no a tenhle pokus o postapo... prostě nevyšel. Debutující režisér se snaží vytvořit temnou atmosféru, ale každou chvíli si ji pak zabíjí totálně rušivou hudbou nebo příšernými dialogy, v nichž se mezi dementním plácáním třeba o hamburgerech začnou nahodile objevovat skoky do filozofických úvah o podstatě člověka. Bohužel celý film včetně hereckých výkonů Bartošky a Mrkvičky v jeskyni působí tak bizarním dojmem, že i více drobných záblesků relativně zdařilého postapa jsou snad pokaždé vystřídány prvkem či scénou, kdy jsem už Poslední přesun jako ani trochu povedený seriózní film brát nedokázal. Přehlídka naprostého trashu... Z epileptického blikání světel, jaké se spustilo v nejednom záběru v druhé polovině, mi zrovna moc dobře nebylo a měl jsem pocit, že jen demonstrovalo, kam až neschopnost vytvořit atmosféru méně násilným způsobem zašla. A jako parodie to nefunguje rovněž, snad jen pijácký závěr se fakt povedl a líbil se mi svým ztvárněním, nicméně pak už nastal úplný konec filmu. [25%] (26.06.2023)

Po zhlédnutí jsem se nemohl ubránit pocitu, že stačilo udělat pár jednoduchých změn, a mohl to být velmi slušný film. Zejména změnit hudbu, obsadit místo Zbyňka Frice kohokoliv jiného, vymyslet nějaký alespoň trochu nápaditější příběh a vyřadit různé klišovité scény, jako vzpomínání na hamburger. Hlavním pozitivem je dvojka Bartoška-Mrkvička, špatná není ani mladá Sandra Nováková v roli malé "drsné" holky. (03.09.2018)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

Poněkud surrealistické postapo je vystavěno na silném základu tajemné atmosféry, která je trvale přítomná. Bez explicitního zobrazení násilí se daří prakticky soustavně se vracet k jedné ze zásadních otázek filmu, zda je možné si v boji o holý život zachovat svoji lidskost. To, co činí tento snímek mimořádným, není pouhá absence násilí, ale hlavně nadhled, s jakým obě hlavní postavy jednají. Především Plesnivec je vybaven břitkým humorem, který nesčetněkrát sklouzne až k sarkasmu. Hanzlík dokázal nejen vybudovat a po celou dobu udržet výbornou atmosféru, ale neopomněl svým postavám dát i filozofický přesah a na prvotinu takřka mistrně využít zkratky. (24.03.2023)