Poslední přesun

50% — Tento film dopadl rozhodně lépe než Nexus. Samozřejmě, je to „sci-fi po česku“, nedostatek peněz na výpravu se autoři snaží vykompenzovat přesahem příběhu a jeho umístění do komorního prostředí. Bohužel ta lacinost je vidět z každého záběru, ale aspoň ten příběh tak nějak drží pohromadě, ne jako ve zmiňovaném Nexusu. Oživením je určitě mladičká Sandra Nováková a její přidrzlá vyzývavost (nebo vyzývavá přidrzlost?), přes kterou probleskovaly jiskřičky talentu. V současné době to vypadá, že přidrzlost a vyzývavost přetrvaly, ale ten talent kamsi vyšuměl. (30.05.2019)

Poněkud surrealistické postapo je vystavěno na silném základu tajemné atmosféry, která je trvale přítomná. Bez explicitního zobrazení násilí se daří prakticky soustavně se vracet k jedné ze zásadních otázek filmu, zda je možné si v boji o holý život zachovat svoji lidskost. To, co činí tento snímek mimořádným, není pouhá absence násilí, ale hlavně nadhled, s jakým obě hlavní postavy jednají. Především Plesnivec je vybaven břitkým humorem, který nesčetněkrát sklouzne až k sarkasmu. Hanzlík dokázal nejen vybudovat a po celou dobu udržet výbornou atmosféru, ale neopomněl svým postavám dát i filozofický přesah a na prvotinu takřka mistrně využít zkratky. (24.03.2023)

České, komorní, pozapomenuté postapo, který sleduje osudy starýho, mladýho a plesnivce. O skupinách lidí živících se kanibalismem je tady jen řeč. Reálnej střet nastane jen jednou. Poté musí trojice opustit svoje útočiště a potkávají malou přisprostlou princeznou Sandrou Novákovou. Někomu může připadnout, že se ve filmu v podstatě nic neděje a možná tomu tak je. Za sebe ale můžu říct, že jsem se nenudil. Film si mě prostě získal a já vlastně ani nevím čím. Je pravdou, že hudba se sice místy opravdu nehodí. Což neznamená, že je špatná. Jen je prostě použita na nesprávném místě respektive ve špatnou dobu. Líbilo se mi i zakončení filmu. Každopádně jde o jeden z těch filmů u kterýho pochopím jak odpadový tak 5ti hvězdičkový hodnocení. Za mě to jsou slabší 4 hvězdy. (15.11.2021)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 21: ČESKO: Proboha, tohle bylo zase co? Fakt je mi líto, že tady „musím“ hanit jeden z prvních vzácných pokusů o ryze české sci-fi po rozdělení federace, ale to už mi připadala zdařilejší Nesmluvená setkání Ireny Pavláskové. Vím, že české filmové devadesátky byly často hodně divoké, mnozí tvůrci se pokoušeli o napodobování západních vzorů a žánrů, no a tenhle pokus o postapo... prostě nevyšel. Debutující režisér se snaží vytvořit temnou atmosféru, ale každou chvíli si ji pak zabíjí totálně rušivou hudbou nebo příšernými dialogy, v nichž se mezi dementním plácáním třeba o hamburgerech začnou nahodile objevovat skoky do filozofických úvah o podstatě člověka. Bohužel celý film včetně hereckých výkonů Bartošky a Mrkvičky v jeskyni působí tak bizarním dojmem, že i více drobných záblesků relativně zdařilého postapa jsou snad pokaždé vystřídány prvkem či scénou, kdy jsem už Poslední přesun jako ani trochu povedený seriózní film brát nedokázal. Přehlídka naprostého trashu... Z epileptického blikání světel, jaké se spustilo v nejednom záběru v druhé polovině, mi zrovna moc dobře nebylo a měl jsem pocit, že jen demonstrovalo, kam až neschopnost vytvořit atmosféru méně násilným způsobem zašla. A jako parodie to nefunguje rovněž, snad jen pijácký závěr se fakt povedl a líbil se mi svým ztvárněním, nicméně pak už nastal úplný konec filmu. [25%] (26.06.2023)