Poslední přesun

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

České, komorní, pozapomenuté postapo, který sleduje osudy starýho, mladýho a plesnivce. O skupinách lidí živících se kanibalismem je tady jen řeč. Reálnej střet nastane jen jednou. Poté musí trojice opustit svoje útočiště a potkávají malou přisprostlou princeznou Sandrou Novákovou. Někomu může připadnout, že se ve filmu v podstatě nic neděje a možná tomu tak je. Za sebe ale můžu říct, že jsem se nenudil. Film si mě prostě získal a já vlastně ani nevím čím. Je pravdou, že hudba se sice místy opravdu nehodí. Což neznamená, že je špatná. Jen je prostě použita na nesprávném místě respektive ve špatnou dobu. Líbilo se mi i zakončení filmu. Každopádně jde o jeden z těch filmů u kterýho pochopím jak odpadový tak 5ti hvězdičkový hodnocení. Za mě to jsou slabší 4 hvězdy. (15.11.2021)

Po zhlédnutí jsem se nemohl ubránit pocitu, že stačilo udělat pár jednoduchých změn, a mohl to být velmi slušný film. Zejména změnit hudbu, obsadit místo Zbyňka Frice kohokoliv jiného, vymyslet nějaký alespoň trochu nápaditější příběh a vyřadit různé klišovité scény, jako vzpomínání na hamburger. Hlavním pozitivem je dvojka Bartoška-Mrkvička, špatná není ani mladá Sandra Nováková v roli malé "drsné" holky. (03.09.2018)

Za Bartošku a Mrkvičku po jedné* Podle mě je to prostě nepovedený, nedotažený pokus o post apokalyptické dráma. Ačkoliv v úvodních titulcích může někdo pookřát nad jmény dvou členů Lucie podepsanými u hudby, opak je pravdou. Hudba a její zbytečnost ve většině filmů začne postupně dost lézt na nervy. Natáčelo se asi v nějakém vojenském prostoru a v nějaké opuštěné továrně. (13.02.2020)

Sci-fi (? fakt?) o tom, jak si čtyři lidi vlezli do labyrintu betonových chodeb, vybavenýho komplet vším, co by člověk mohl potřebovat k životu. Přesto totální apokalypsa, protože se jim tady nikdo nedělal s hambáčema. Tři postavy tak aspoň měly o čem hovořit. Ta čtvrtá si žila svým životem filozofa a čaroděje a dávala tomu jiný, místy skutečně zajímavý rozměr. Dávala tomu náznak křídel, která by to vynesla ze sklepa filmové provenience alespoň do prvního patra. Jenom Barťákův Plesnivec na to ale nakonec nestačil. A následná trudná filmografie Kryštofa Hanzlíka napovídá, že to tehdy nebyla nešťastná náhoda. (06.07.2016)