Darček

„Vidíš, co se stane, když lidem otrávíš jejich myšlenky lží?“ Čekal jsem, že min. závěr mi celý dojem zkazí, ale k tomu nedošlo, právě naopak. Film jsem si užíval už od začátku. Pomalé seznamování se s postavami, klid, pohoda. Pak úvodní setkání, trocha pozornosti a vlezlosti, pak obě v podstatně větší míře, první lež a najednou zlom. Strašně mě bavilo, jak divák tápal, co je vlastně starý spolužák zač, ale zároveň tušil, že se Simon ke Gordovi asi kdysi nezachoval úplně dobře. A jak se stupňuje „přátelskost“ podivína, přibývá chvilek napětí, objeví se nějaká ta lekačka a houstne atmosféra, i díky zdravotnímu stavu hlavní hrdinky (anebo ne?). Poté přijde závěr, skvěle gradovaný pomocí dárků, a člověk je šťastný, že film neskončil jako mnoho podobných žánrovek, ale zaútočil na divákovu empatii. Pár věcí zde trochu drhlo, někdy se film zase snažil být až moc „cool“, ale nic to nemění na tom, že jsem z něho nadšený a hodnotím silnými 4*. „Víš, ty jsi možná s minulostí skončil, ale ona s tebou ještě ne.“ - „Co? Co tím myslíš?“ - „To se jen tak říká.“ (09.02.2017)

Dárek se snaží navázat na nejslavnější šestákové srylery 90. let o intruzivních úchylech. Snaží se, snaží a snaží, až to s ním vypadá docela dobře, když tu náhle vyvrcholí ukrutně teploušským závěrem, který předchozích, slušně rozjetých devadesát minut totálně spláchne do hajzlu a udělá z Uoryjorova jinak solidního snažení akorát kulisu k žehlení dámského spodního prádla nadměrných velikostí a pánských kožených tang. A tak se dospělý heterodivák pouze utvrdí v tom, že by Žoel víckrát neměl experimentovat s buzerantskými bradkami, Betmen se měl držet pouze přeslazených kokotmédií a slečna Předsíň hrát výhradně s papírovým pytlíkem přes hlavu. No, možná bych jí sem tam povolil otvory pro oči. *** Jo, a málem bych dnes zapomněl vyšperkovat tyto dětské HOMOstránky novou a lepší filmovou publicistikou zneužitím několika bezúčelných vulgarismů! Tak třeba jen tak namátkou něco od „ká“: „Kouřila kurva kokota!“. Veď „fajčenie ftákov“ je predsa povolené, však, HOMO?. (05.11.2015)

Veľmi príjemné prekvapenie od herca Joela Edgertona, ktorý skúša sedieť na dvoch stoličkách NARAZ, pred kamerou, zároveň za kamerou ako Debutant, ktorý si taktiež napísal šikovný scenár plný zvratov, nápadov, myšlienok a významov, že raz na každého príde... Vedľa Bena Afflecka, je vážny konkurent, narozdiel od Bena, vie Joel zahrať i pred kamerou, Affleckovi to skôr ide za kamerou. Jason Bateman a Rebecca Hall, ( ktorá mimochodom vyzerá svojim zostrihom vlasov ako Anne Hathaway ), dopĺňajú víziu tvorcu, s ktorým by som do budúcnosti určite počítal, ako s režisérom a hercom zároveň, či len samotným režisérom, výsledok by bol ešte lepší, ak by sa sústredil na to, čo vidí pred očami. Inak je to všetko šikovne spracované. Vidno, že Edgerton sa učil od majstra napätia a hrôzy, Alfreda Hitchcocka, aspoň vidieť doživotný vplyv niektorých významných tvorcov ako je Hitch, Kubrick a cetera. Ešte raz, film The Gift, je bravúrny debut herca, ktorý má myšlienku, ktorej sa drží, pričom postupne budú na hladinu vyplávať ostatné náznaky, ktoré hlavolam spoja do celku. (25.10.2015)

Edgerton natočil chytřejší film než se všeobecně čekalo. Skvělá psychologizace a plasticita postav, výborné situační scény a skvělí herci bez výjimky. Škoda doslovné pointy, která je působivá, avšak stále ještě příliš jednoznačná. Kdyby se to podařilo více otevřít a jen naznačit, mohl to být jeden z vrcholů roku, jelikož ta podprahově znepokojivá tenze něčeho zlého a nevyřčeného je cítit i přes plátno. (12.12.2015)

Joel Edgerton je velmi všestranný chlapík. Dárek přináší velmi zneklidňující portrét o tom, že žádné manželství není nikdy tak dokonalé, jak se může zdát. Stačí, aby se v životě až dosud spokojeně žijícího manželského páru objevil dávný spolužák a události naberou zcela nečekaný spád. Líbilo se mi, že postava Gorda nebyla zpracována jako typický psychopat, který je chce všechny odkráglovat. Jeho motivy se projevovaly z počátku nenápadně, postupem času už však začaly být podivné a zneklidňující. Člověk možná čekal, kdy přijde ten okamžik zlomu, kdy Gordo úplně zmagoří a dojde na brutální scény boje o přežití. Jenže karty se začnou obracet zcela jiným směrem a ukáže se, že to není možná vůbec Gordo, kdo je nějak "narušený." Tím hajzlem totiž může být někdo úplně jiný. Jeho motivy jsou hnány pouhou touhou o odplatě a vyrovnání účtů, oko za oko. A není to plán jen tak ledajaký. Závěrečná pointa je opravdu hodně drsná. Na druhou stranu s ním člověk soucítí, protože ten druhý si to zasloužil. Podobný příběh v realitě by jistě vytáhl nějaké ty kostlivce ze skříní ve spoustě manželstvích, že? (27.05.2018)