Ready Player One: Hra sa začína

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

„Nindžovia sa neobjímajú.“ Toto išlo značne mimo mňa. Vzniknúť to pár rokov dozadu, zrejme by vznikol kultový, revolučný počin. V roku 2018 je to však len ďalší čudný a zbytočný film Stevena Spielberga. Bavilo ma hľadať easter eggy. Boli ich desiatky, ak nie stovky. Ani príbeh nebol najhorší. Niektoré scény mali niečo do seba, pár nápadov bolo hravých a báječných (Osvietenie!). Ale trvalo to úmorné dve a štvrť hodiny (!) a pripadalo mi to hrozne útrpné, malátne, bez života. Pravdupovediac, vyčerpávalo ma pozerať to. Na väčšine easter eggoch som vyrastal, napriek tomu ma film nebavil. Herci slabota, vrátane Simona Pegga a Tyea Sheridana, ktorých mám obvykle mám rád. Jediný herec, ktorý ma tu bavil, bol takmer šesťdesiatnik Mark Rylance pôsobiaci dojmom hippies tridsiatnika, čo bolo  strašidelné. Pokusy o ponaučenia strašne zastarané, fakt mi to pripadá tak, že Spielberg je za zenitom a totálne odtrhnutý od reality (avatar hrdinu varuje, že v reálnom živote nie je sexi, na čo sa z neho vykľuje mladá sexi samička s JEDNÝM MATERSKÝM ZNAMIENKOM NA TVÁRI). Okrem toho mi táto snímka pripadala strašne pohodlná a nakrútená bez chuti, zápalu a talentu (napr. otrasná scéna, v ktorej proti týpkovi s jednou búchačkou stojí naštvaný DAV ľudí a napriek tomu naňho neútočia a to ani tí, ktorým je otočený chrbtom). Vlastne ani poriadne netuším, prečo nedávam len 2*. (19.07.2018)

| Rozpočet: 175 miliónov $ | Tržby: 582 miliónov $ | Ready Player One sa ku mne dostal nedlho po vydaní knihy, a tak som knihu zhltol za pár hodín. Hned mi bolo jasné, že bude len otázkou času jeho filmové spracovanie. Spielbergova verzia ma príjemne šokovala v aspektoch vizuálnej predstavivosti, pretože vytvorila podobný svet, aký som si predstavoval pri čítaní knihy. Dokonca aj vizáž postáv bola súrodá, čo je automatickou poklonou pred Ernestom Clineom. Dejové napredovanie je možno ešte strhujúcejšie, než v knihe, a to hlavne vďaka tomu, že popkultúrne odkazy sa nemusia dlho popisovať, pretože na nich stačí záber, alebo pár sekúnd hudobnej ukážky. Naviac sa scenár zbavil niektorých pasáží, a tak je dĺžka filmu viac, než príjemná. Nemohol som sa ale zbaviť dojmu, že ajkeď sa scenár snažil byť ešte napínavejším a ku koncu strhujúcejším, než kniha, tiež mu chýbala určitá osudovosť a nadčasovosť, kôli ktorej si človek určitý film púšťa znovu a znovu. Ready Player One je ale mimo to vizuálne zábavné a naplňujúce dielo, ktoré učiťe stojí za to vidieť. Staršej generácií 50+ ale nebude hovoriť vôbec nič - ešte menej, než komixová záplava filmového trhu. (02.04.2018)