Ready Player One: Hra sa začína

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

Je skoro nemožný na jedno zhlídnutí zaregistrovat všechny odkazy, sama jsem málem jeden přehlídla, takže vypisovat sáhodlouze, co všechno a kdo všechno ve filmu je, to je úkol do kterýho se nikomu nechce. Jenže já mám všechny své (dva) fanoušky ráda a tak se s tím poperu a vypíšu to - "Jsou tam všichni a ve všem". Tak to by bylo, nezapomněla jsem na nikoho a na nic a dokonce mi to nezabralo ani moc místa, jaká jsem? Kurevsky genitální, naprosto suterénní a celkově vzato exkrementně nadprůjemná bytost. Ale nebudu se tu chválit, tohle všechno dávno víte a spíš si trochu zašpekuluju - Fuckt se divím, že holka, která má mateřský znamínko přes půl ksichtu, nevyužije příležitost a v herním světe si ho z tlamy neodstranní. Já se dělat do virtuánální reality tak si rozhodně přidám tak 15cm, zvětším nulky na pevný čtyřky a celkově z té vyblité, zdrchané rákosky, která na mě každej den čumí ze zrcadla v marné snaze být sexy, udělám pořádnou micinu, že by každej avatar honil kládu či leštil škebli sotva by mě viděl. Hrdinové v tomto filmu jsou se sebou buď spokojení nebo nemaj fantazii páč dva rákosníci jsou ve hře dva rákosníci, znamínková má znamínko, hlavní hero, co vypadá jako žalostnej ubožák, vypadá ve hře jako...chvilka napětí...žalostnej ubožák a tak jedinej, kdo se odvázal je ta negryně, co ze sebe udělala brutus osvalenýho emzáka. Ta měla aspoň styl. Ale na druhou stranu znamínková byla alespoň fajn, soukmenovci ušli a ten hlavní panic nebyl až tak velkej kokot. Za to hlavní, ehm, záporák to byl extrémní kus čůráka ze kterýho mít respekt prostě nešlo. To ten smrťák se zablokovaným krkem byl lepší pašík. Zápletka filmu je neskutečně originální, parta nul zachrání svět, ale to mi bylo u prdele, kvůli zápletce jsem si to nepouštěla. Já chtěla explozi barviček, tunu odkazů na vše a všechno a alespoň výplachovou zábavu šedý kůry mozkový, A to jsem, v rámci možností, dostala, takže pochvalně zvedám palec a jdu s Batmanem lézt na Mount Everest, na jehož vrcholu zprzním Kočičí ženu. (07.09.2018)

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Už mi není patnáct, abych hýkal nad tím, že někdo dovede herní intro natáhnout na víc jak dvě hodiny. Jasně, Spielberg má vejce pevně v hrsti a hýčká jej s elegancí uhrovitého nerda s gamepadem v ruce, ale ta bujará vizuální laskomina se lepí na patro už po pár minutách, protože v poměru cena/výkon si vesměs může plácnout s Clineovou knihou. Na jednu stranu se to chce zavděčit všem, ale v klíčových pasážích tomu unikají propriety běžného mainstreamu, tedy zajímavé postavy a funkční interakce. Zde film dost zásadně prohrává s (už tak dost jalovou) předlohou a moje zívání bylo chvílemi teatrálnější, než zde přítomné herecké deklamace. Vytříbený vizuál a luxusní triky už jsou dneska běžný standard, víc toho ale Ready player one bohužel nenabídne. (01.10.2018)

Úvod (intenzivní akce bez hudby aka první LotR!!) a finále bomba, střed s ikonickým filmem jedné nejmenované režisérské legendy taky fajn, ale jinak... jinak vlastně co? Slabej odvar naspeedovaný knižní předlohy, kterej si stoprocentně užijou hlavně nečtenáři, fakt je asi lepší jít na to knihou nepolíben. Nicméně jak říkám, dát průměr filmu, kterej má půltřetí hodiny a uteče jak voda, to se prostě nedělá. Dost mi to evokovalo jakýhosi křížence Final Fantasy: Esence života a Minority Report, což osobně taky beru jako obří pochvalu. (28.03.2018)