Gallipoli

Velmi kvalitního počinu jsem se od protinožců dočkal. Když jsem se na seriál chystal podívat, doufal jsem, že by nemusel být špatný, ale nečekal jsem, že budu na konci naprosto spokojený. Gallipoli jsem si tak užil, že necítím potřebu cokoli kritizovat, chtěl bych australské tvůrce naopak pochválit za to, jakým způsobem se postavili k důležité části své historie. Klidně to mohlo skončit jako patetická oslava národních hrdinů, ale místo toho natočili střízlivou, realisticky syrovou sérii, kterou pro ty kluky ze zákopů udělali opravdu mnoho. Alespoň já to tak viděl. Tímto děkuji Big Bearovi za to, že mi seriál doporučil, jeho srovnání s Bratrstvem neohrožených vůbec není od věci, cítil jsem to podobně. (27.01.2019)

Dost rozvláčné. Na konci šestého dílu jsem byl už docela rád, že to skončilo, byť dost otevřeně a neurčitě - a hle, on ještě sedmý díl. Zbytečně roztahané a více než nějakého válečného dramatu je zacíleno na psyché hlavního tintítka, kterému jsem nevěřil, že není lehčí než jeho puška, a pár velících. Hrůzy války by se dali spočítat za sedm hodinových dílů na obou rukách, ale výsledkem mi bylo, že sem tam leží čísi zuby a pálka hlavy, ale jinak... to vyznívalo uspávačně. Celá linka s válečnými dopisovateli byla poměrně zbytečná a co už bylo ředěné, to ještě více ředila. Rozředěné koukatelné ***, znovu ale nemám důvod se do toho kdykoliv pouštět. (01.02.2016)

Letos je tomu sto let, kdy se odehrála jedna z nejtragičtějších bitev první světové války mezi Britským impériem a Osmanskou říši. Tento mlýnek na maso je pozdějí znám jako bitva u Gallipoli. A právě tato sedmidílná série sleduje osudy několika australských vojáků od vylodění až po jejich stažení po osmi měsících. I když jsem nějak nemohl ze začátku přijít na chuť pojetí příběhu, nakonec se z toho vyklubal skvělý válečný počin, který si z divákem pohrává hlavně z hlediska autentičnosti a duševnímu rozpoložení hlavních postav, které mimochodem působí dost sympaticky a člověk si k nim dokáže vytvořit vztah. A navíc, neztrácí se v nich, což považuji v kontextu epického tažení s velkým počtem postav za velmi povedené. Po dlouhé době tu máme proto povedený seriál, který má něco do sebe, po všech stránkách. A protože to je změna oproti druhé světové, o které už bylo natočeno nespočet sérií, a zde jsem viděl něco podobného poprvé, přikloním se i k té páté hvězdičce. 90%. (07.05.2015)

Ačkoli se soustředí hlavně na osud dvou bratrů Johnsonových a jejich jednotku, má tato minisérie o neúspěšném pokusu Dohody ovládnout v roce 1915 Dardanely daleko širší záběr. Realistické scény ze zákopů se tak střídají s obrazy neschopného velení, stranou nezůstává ani role válečných korespondentů. Závěrečná myšlenka souzní s finále Kurosawových Sedmi samurajů. Jen jsem si kladl otázku, zda tehdejší pušky opravdu zněly spíše jako vzduchovky, ale možná jsem už jen příliš navyklý na burácivý sound, kterým diváka většina současné filmové produkce doslova ohlušuje. Pátá epizoda pak dává vzpomenout na vynikající (stejnojmenný) Weirův snímek. (08.05.2015)

,,Bylo mi teprve 17 let. K armádě jsem se dal ze stejného důvodu jako všichni ostatní. Bojovat za krále, za Britské impérium, přispět svým dílem. Říkali, že to bude dobrodružství. Byla to správná věc. S mým bratrem Bevanem jsme se dali k armádě, abychom bojovali proti Němcům. Ale teď jsem seděl na malé loďce při invazi do země, o které jsem nikdy dřív neslyšel. A nyní, za rozbřesku se král, Britské impérium i správné věci zdáli být daleko.... '' --------------- Tak tohle je bez debaty velkej brácha Bratrstva neohrožených a Pacifiku. Kdo mně zná, ví, že zalomený klobouky mám ve velké oblibě a vůbec všechny australácké filmy. Samozřejmě jsem viděl Galipoli s mladičkým Melem, ale už je to nějaký pátek. Už tehdy mnou film otřásl, vrcholem byl onen bajonetový útok... Tenhle seriál pojednává o tom samém, ale má na to prostor sedmi dílů a je to tomu tak dobře. Invazi v úseku Australánů a kiwi (Novozélanďáků) si tak máme možno vychutnat od první minuty kdy dna výsadkových loděk za tmy začala dřít o kamenité dno tureckého břehu. První výstřely, první mrtví. Je to šok, ale adrenalin proudí krví jako o závod a nedává možnost moc přemýšlet. Navíc píšťalka kapitána stále píská - vpřed. První hřeben, druhý hřeben, úbočí, další hřeben... Jde to dobře byť je postup vzhůru v plné výstroji náročný. Jenža pak... Turci dělají protiútok. No tak chlapci, volá kapitán. Vezmeme si hřeben zpět. Podaří se. Jenže Turci dělají další protiútok... Najednou se ukazuje, že munice je povážlivě málo... O mrtvé z čety i zabité Turky se doslova zakopává a i když ten hřeben byl už 4x dobit zase bylo nutno se stáhnout... Do toho začalo pršet... Začíná se nabízet stále palčivější otázka - Co tu vlastně sakra děláme??? .... --- Jsem nadšen. Obdivuji ty kluky. Jistě v tom byla hodně romantických představ a touhy po dobrodružství mimo rodnou hroudu. Vždyť často šlo o kluky z farem. Ale tan fakt, že se do války Británie hlásila dobrovolně hromada mladých můžů z celého commonwealthu je fascinující. Do boje za krále... Zrovna Autrálie, země vyděděnců, trestanců.. V odmnáctém století stačilo v Anglii ukrást chleba na ulici a už jste jeli na druhý konec světa bez zpáteční jízdenky... A potomci těchto chudáků se pak hlásí dobrovolně do války v Evropě? Prostě fascinující. O to smutnější je znovu skutečnost, že pro některé velitele měly tyto zámořské armády menší cenu než třeba britské oddíly... Zkrátka a dobře, tohle je seriál na jedničku s hvězdičkou. Takhle se to má dělat, takhle to máme rádi ! Já tleskám a znovu říkám, Austráláci mám vás rád! Dávám za 5 nábojů do pušky. * * * * * (16.12.2018)