Aferim!

-Kněz v sukni - deset let smůly!- Cesta za otrokem tam a s otrokem zase zpátky je nadčasovou satirou pranýřující bez zábran lidskou společnost, kdy jakoby žádná tabu neexistovala. Kněz, hodnotící jednotlivé národy, si nebere servítky, a tak jen Rumuni mu vycházejí jako milující. Jakým způsobem se zde mluví o Židech či Romech, dobově logicky cikánech, by v dnešní době bylo nepřípustné. Při tom jde o nezastřený dobový pohled na ty, s nimiž museli ostatní žít. Mluva jest vulgární, peprná by bylo asi moc krotké, avšak jistě odpovídající. Pokud nebudete vědět, že jde o devatenácté století, můžete si myslet, že sledujete příběh ze středověku. Filmařům jistě pomohla z větší části nedotčená rumunská příroda stejně, jako tamější venkovské obyvatelstvo, které se možná až tak nezměnilo. Černobílá kamera není příliš kontrastní, a tak než barokní šerosvit evokuje spíše gotický dávnověk. Záběry lesa, kdy se sluneční paprsky těžce derou mlžným oparem, nebo rozsáhlých močálů s vrbami topícími se ve vodě jsou čarokrásné. Největší devizou jsou břitké dialogy. Asi bych zůstal u 3 silných hvězd, ale nekompromisní epický závěr mi hodnocení zvedá až téměř k pěti. 4,5* (12.10.2023)

Myslím že to není kritika ničeho. Je to důsledně realistický historický film. --- Poznámka vzhledem k některým komentářům: Rumunská zaostalost a barbarství NENÍ výsledkem turecké nadvlády. Valašsko platilo do Istanbulu tribut, jinak si žilo po svém. Historická smůla Balkánu a Ruska pramení z toho, že tyto národy volily a podržely pravoslavnou, byzantskou verzi křesťanské kultury. Hlupáci dnes očerňují církev a nechápou, že unikátní západní hodnoty mají své kořeny právě v působení katolické církve. Příklad? Katolická církev se vypořádala s otroctvím v 10. století. Zatímco ta pravoslavná... (14.11.2016)

Čo už, zase až tak mi to nesadlo, i keď oceňujem zvolený štýl rozprávania a také to poctivé precítenie vidieckych pomerov. Lenže kameraman tohto filmu nespolupracoval s Robertom Bressonom, takže tie scenérie a chatrče pôsobili umeleckejšie a s hlbším previazaním až na dedinských akciách v noci, než v staticky menej zaujímavých dlhých záberoch. Epizodická schéma nie je súvzťažná k celku, čiže vyjadruje skôr mentalitu jej obyvateľov a v takom tom historickom a svižnom prednese pôsobí celkom originálne. Ešte si tento "eastern" nechám lepšie premyslieť. (03.02.2016)

V dobách, kdy vrcholnou politiku vedou buranští lidoví glosátoři, kteří využívají svou národní příslušnost jako hlavní argument vlastní nadřazenosti, je Aferim vítanou sžíravou kritikou neměnnosti tohoto tématu, nehledě na to, jak se považujeme za vyspělejší než před 200 lety. Důraz na národní identitu, obavy ze všeho, co není našinec, šovinismus, korupce a lidská malost zdánlivě se ukrývající za kroji, přívěsky, písněmi, tradicemi a aforismy, které nemohou přeci lhát, když se dědí z generace na generaci. Hluboká zakořeněnost lidského strachu a zášti převzatá Radu Judem z historických textů a písní, která nejvíce děsí tím, jak je historickým filmem, stejně jako může být pro východní Evropu (tedy i nás) prognostickým sci-fi. Ani zbla se nejedná o komedii. (27.01.2016)

Atypický dementný vygumovaný rumunský western s obsahom vulgarizmov, perverznosti, totálneho humusu, kde v krátkosti, načrtnem, o čom je tento odpad, o tom, ako dvaja blbci, t.j - otec so synom, čapnú dvoch cigáňov, jedného, skôr, či neskôr, predajú do otroctva, aby tento ostávajúci, nešťastník dopadol tak, že príde do destinácie, kde ho čaká krutý osud, spočívajúci v tom, že mu tam, jeden pako, odreže gule ! No, totál - brutál !!! Rumunsko je zaostalá krajina, ktorá nemá všade kanalizáciu ani internet, Bukurešť je zapadákov ako vyšitý, keď ešte k tomu, raz za uhorský rok, nakrútia takúto chujovinu, tak som sa rozhodol, že s rumunskou kinematografiou, som načisto, skončil !!!!! Fuj ! (05.02.2016)