Ja, Earl a dievča na zomretie

Přesně tohle od filmů vyžaduji. Me and Earl and the Dying girl je perfektním příkladem filmu, který má svůj vlastní xicht, tak trošku se vymaňuje ze škatulek, a i když je to více méně stále stejná písnička, tak Vás dokáže ihned bouchnout přes prsty, abyste vůbec nemohli přemýšlet o podobných hovadinách, jakože tohle jsme už dávno viděli. Prostě Vás vtáhne. Inovativní maličkosti umně dávkovány tak, aby nepřekážely. Klišé schována a zaobalena tak, aby nevypadala jako klišé. Příjemní herci a navíc ty drobnosti které prostě pokud chcete a nebudete líní, najdete a budete si je neskutečně užívat. K tomu všemu skvěle padnoucí hudba a tíživý závěr, který nenechá jedno oko suché. Přesně tohle já jednou za čas potřebuji, totálně se zbláznit do filmu a přehlédnout všechny jeho menší nedostatky. Tam kde daleko více protlačované Paper Towns končí, tenhle snímek teprve začíná a jde o pořádný kus dál. Prozatím indie komedie/drama roku a nejspíš tomu tak i zůstane. (26.09.2015)

Ryzí nezávislárna svým námětem nijak zvlášť ojedinělá, ale hravě a nepateticky pojatá (i když místy na první pohled trochu chladná až odtažitá). Výborné herecké výkony a scénář, který různými drobnými vsuvkami a nefilmovými dialogy dělá film maximálně realistickým. Byl z toho lehce cítit takový ten evropský feeling, což mě u US filmu opravdu překvapilo. (08.10.2015)

„DOSTAL JSI PŘÍLEŽITOST, ABYS REÁLNĚ NĚKOMU ZMĚNIL ŽIVOT…“ /// Není to dojemnej romantickej příběh, ve kterým holka s leukémií umírá schoulená v chlapecký náruči. Chce to bejt něco jinýho, ale přesto mám na konci oči plný slz. Snaha o jakejsi neutrální pohled vychází, stejně jako útok na milovníky filmovýho média. (Voni si chlapci totiž vobčas něco natočej…Žádný domácí video, úchyle.) Příběh, ve kterým je Greg odsouzenej k přátelství k umírající dívce, má totiž větší přesah, než jednu nemoc. Navíc jsou ty postavy celkem sympatický… ale abych dal 4*, muselo by mně bejt tak vo 20 míň. (roků samozřejmě) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 2012 napsal Jesse Andrews, číst nebudu. 2.) Mám dojem, že mi hvězdy nepřály. 3.) Jsem neviditelný, osamělý a nenávidím se. 4.) Thx za titule „blackky“ a „Jitoz“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (19.10.2015)

Jeden z mála filmů který Vás totálně zasáhne a stejně mu nedáte 5 hvězd. Na začátku filmu si řeknete ok tak to tedy bude o teenagerech a budou zde klasické klišé. No bude samozřejmě také ale příběh se nesoustředí na dva kamarády ale na Rachel která je na umření. Film tepe na srdeční funkce od druhé poloviny filmu a to tak, že jsem to opravdu nečekal. Je zde spousta odkazů na určité filmy, které je dobré znát a pak to tedy ještě chytne lepší atmosféru. Ale ten konec to si nemůžu pomoct, to je na heart attack. Poslední věc je, že Brian Eno se na soundtracku vyznamenal i když to byla převážně jeho tvorba. (05.01.2017)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)