Dheepan

Brilantný snímok, ocenený Zlatou palmou z minuloročného francúzskeho festivalu v Cannes, za najlepšiu réžiu, je aktuálnou výpoveďou, súčasnej problematiky, spočívajúcej v migrácii i ilegálnych prisťahovalcov, tu sa jedná o 3. člennú skupinu, muž, žena a dieťa, ktorí odchádzajú zo Srí Lanky do Francúzska, do parížskej štvrti - Le pré, čo je niečo na spôsob - sídliska, kde podmienky diktujú miestne gangy, pričom - prisťahovalec, hlavná postava, Dheepan, je bývalý vojak, ktorý sa zapletie do konfliktov s týmito nebezpečnými výtržníkmi, ktorých nikto nekontroluje, a tak si strieľajú, ako sa im zapáči, guľky svištia takou intenzívnou silou, že ich cítim i ja, vo svojej obývačke ! Snažia sa začleniť do komunity, dieťa chodí do školy, žena chodí pracovať, ako opatrovateľka, zatiaľ, čo muž - upratuje komunikácie a budovy, takto ho onedlho začnú mladí fagani nenávidieť, že prichádza surové, sugestívne, autentické, hororové - finále, ktoré mi vyrazilo dych ! Režisér, Jacques Audiard, ma už zaujal svojim Prorokom, teraz, živo sprostredkuje nálady a pocity - nezvaných, t.j - IMIGRANTOV, ktorí sa pokúšajú začleniť do kolektívu, začať nový a zmysluplnejší život, ale, koľkokrát, to nie je možné... Samotný záver, je pre mňa - nevídaným úkazom, čo sa mohlo a nemuselo stať... ? Pre mňa osobne, ide o mimoriadne depresívny a nebezpečný film, ktorý mi robil problémy, nie je to pre každého - zainteresovaného jedinca. (24.01.2016)

Trochu překvapení, jelikož se ani tak nejedná o politizující sociální drama v kulisách na téma "stará dobrá Evropa jde do sraček", jako spíš o pravdoláskařský romanťák (i když ve stejných kulisách). Ovšem pravý záměr filmu vyjde najevo až při prosluněném růžovobrýlovém anglickém epilogu - xenofilní rejža Audiard je jen nastrčenou figurkou a celý projekt je zjevně řízený a financovaný francouzskou kryptofašistickou lobby, která se tímto způsobem snaží přesvědčit cejlonské Tamily, aby namísto do Galie táhli zneužívat sociální systém do Albionu. A to jsou přitom tihle Tamilové na rozdíl od saracénů nebo negroidů vcelku sympatická menšina, která pilně pracuje, do ničeho moc nevandruje a místo k vyšinutému Alláhovi se modlí k moudrému Ganéšovi. Největší slabina filmu je asi scénář, který mi místy přišel spíchnutý hodně horkou jehlou. Možná za to může i finální střih, nebo zmatené české titulky. A na ten rádoby akční závěr, ve kterém Dheepan řádí v sociálně vyloučeném paneláku jako černá ruka, si měli pozvat nějakého odborného poradce, působí zoufale. Jo a dost zoufalá je i postava šéfa tamních gangsterů - rachitický modrooký bělásek jménem Brahim, s xichtem podomního prodejce vysavačů, džýzys. (29.04.2020)

Poměrně silné a nečernobílé drama. Diváka to dokáže namotat neokoukanou a syrovou sondou do života migranta, dává mu zakusit (nebo spíš voyeursky sledovat) zmatení a obtíže s jazykovou i kulturní bariérou, pomalu si k té rodině pochybných existencí nacházet vztah a celý film pak trnout napětím kdy se jim to křehké cosi, co by málokdo z nás byl ochoten a schopen nazvat domovem, rozpadne pod rukama (protože na tomhle sídlišti to happyendem nevoní). (08.05.2023)

Filmová výzva 2018 - Francie. Tak jsem se dopracoval do finále své letošní první výzvy a jako poslední nemohl být žádný jiný stát než pro mě filmově kouzelná a nepřekonatelná Francie. Tentokrát jsem ale v těžké konkurenci nezvolil ten nejsprávnější snímek, přestože bodoval v Cannes. Dheepan je dozajista výtečný film, pod nímž je podepsán zkušený režisér, nicméně není to u mě na pět hvězd. V dnešní rozjitřené době by mnozí radikálněji smýšlející mohli Dheepana označit za film po "sluníčkáře a vítače", pro mě osobně byl především poučením o Srí Lance, o níž toho mnoho nevím. Za největší slabinu považuji scénář, film mi připadá málo dramatický a příběhu chybí správný náboj a jasné směřování. Na druhou stranu jsem celkem rád, jak film skončil. Zmítají mnou takové zvláštní, protichůdné pocity, viděl jsem výborný film, ale jak jsem u Francie namlsaný, čekal jsem asi mnohem více. (05.08.2018)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)