Dheepan

Za čias Rímskej ríše bolo vyhnanstvo jedným z najťažších trestov, hoci moderný človek už len ťažko pochopí prečo. Byť vytrhnutý zo svojho kultúrneho prostredia, od svojich zvyklostí a známych, vôní, chutí, poveternostných podmienok. Nuž, ani dnes to nie je pre mnohých jednoduché. A takéto predmestie Paríža naozaj pre tamilského tigra vhodným prostredím nie je, on môže byť šťastný len v inom habitáte. Dobrá sociálna štúdia. (25.10.2017)

Kterak ubohý srílanský cigoš, a ani trošičku terorista, ve Francii k neštěstí přišel a svůj evropský sen nenaplnil, protože už ji před ním vybrakovala banda příživnických negrů ze Senegelu a kriminálnická islámská pakáž z bývalých afrických kolonií. Už nám v té Evropě chybí jen pár Světlých stezkařů, nějací ti Rudí Khmerové a partička Kurdských pracujících a budeme jedna velká šťastná multikulti tolerantní rodina, kde se civilizovaní táta s mámou budou nadšeně dělit o své výdobytky s parazitickou agresivní verbeží, která si ve svých zemích původu posledních pár století pečlivě budovala akorát tak středověk a náboženskou intoleranci, a když to začalo skřípat, tak hurá na sever. Film se kupodivu tentokrát nijak zvlášť nevyhraňuje ve prospěch té tolik velkorysé a pro Evropu nezbytné žabožroutské imigrační politiky a jen tak ukazuje rukou s ohlodaným kroasánem směrem k prdeli. Rukou, která bude brzo utržena, pokud nikdo nezastaví onu populistickou „humanitu“ za každou cenu a okamžitě nenastěhuje tu „zářivě altruistickou“ garnituru tak na rok na nějaké to roztomilé a kulturní předměstí, aby na vlastní hroší kůži zažila, jaké „trpící válečné uprchlíky“ nám sem do Šengenu bez jakékoliv kontroly a regulace natahala, stačilo jen zakňučet, že „já chudák!“, a hýčká je z našich daní. (15.02.2016)

Filmová výzva 2018 - Francie. Tak jsem se dopracoval do finále své letošní první výzvy a jako poslední nemohl být žádný jiný stát než pro mě filmově kouzelná a nepřekonatelná Francie. Tentokrát jsem ale v těžké konkurenci nezvolil ten nejsprávnější snímek, přestože bodoval v Cannes. Dheepan je dozajista výtečný film, pod nímž je podepsán zkušený režisér, nicméně není to u mě na pět hvězd. V dnešní rozjitřené době by mnozí radikálněji smýšlející mohli Dheepana označit za film po "sluníčkáře a vítače", pro mě osobně byl především poučením o Srí Lance, o níž toho mnoho nevím. Za největší slabinu považuji scénář, film mi připadá málo dramatický a příběhu chybí správný náboj a jasné směřování. Na druhou stranu jsem celkem rád, jak film skončil. Zmítají mnou takové zvláštní, protichůdné pocity, viděl jsem výborný film, ale jak jsem u Francie namlsaný, čekal jsem asi mnohem více. (05.08.2018)

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Brilantný snímok, ocenený Zlatou palmou z minuloročného francúzskeho festivalu v Cannes, za najlepšiu réžiu, je aktuálnou výpoveďou, súčasnej problematiky, spočívajúcej v migrácii i ilegálnych prisťahovalcov, tu sa jedná o 3. člennú skupinu, muž, žena a dieťa, ktorí odchádzajú zo Srí Lanky do Francúzska, do parížskej štvrti - Le pré, čo je niečo na spôsob - sídliska, kde podmienky diktujú miestne gangy, pričom - prisťahovalec, hlavná postava, Dheepan, je bývalý vojak, ktorý sa zapletie do konfliktov s týmito nebezpečnými výtržníkmi, ktorých nikto nekontroluje, a tak si strieľajú, ako sa im zapáči, guľky svištia takou intenzívnou silou, že ich cítim i ja, vo svojej obývačke ! Snažia sa začleniť do komunity, dieťa chodí do školy, žena chodí pracovať, ako opatrovateľka, zatiaľ, čo muž - upratuje komunikácie a budovy, takto ho onedlho začnú mladí fagani nenávidieť, že prichádza surové, sugestívne, autentické, hororové - finále, ktoré mi vyrazilo dych ! Režisér, Jacques Audiard, ma už zaujal svojim Prorokom, teraz, živo sprostredkuje nálady a pocity - nezvaných, t.j - IMIGRANTOV, ktorí sa pokúšajú začleniť do kolektívu, začať nový a zmysluplnejší život, ale, koľkokrát, to nie je možné... Samotný záver, je pre mňa - nevídaným úkazom, čo sa mohlo a nemuselo stať... ? Pre mňa osobne, ide o mimoriadne depresívny a nebezpečný film, ktorý mi robil problémy, nie je to pre každého - zainteresovaného jedinca. (24.01.2016)