Potkaniar Willard

Tenhle film z poloviny dělá pan Kryšpín, famózní zjev. A asi nejvýraznější role, ve které jsem ho zatím viděl. Škoda, že jeho postava mi postupně přestala být sympatická, protože to, co ke konci provedl ubohým myškám a chudákovi Benovi, bylo moc moc ošklivé a zbabělé. Jinak skvělá výprava, hudba, nadmíru pohledný retro vizuál, prostě celkově skvělá filmařina (už třeba jen ty úvodní titulky), a taky perfektně obsazené vedlejší role. (25.10.2021)

Film depresivní, v rámci možností temný, smutný, vtipný, bohužel chvílemi i docela nudný. Ale vypíchnout se tu toho dá hafo, od skvělý hudby (jak vobšlehnutá od Mr. Elfmana), přes tu krásnou pomstu losera Willarda, až po castingový majstrštyk Crispina Glovera v hlavní roli. Myslím, že si pořídím potkana :-) (28.11.2014)

K filmu mě přivedl Gilles Deleuze, který jej požil pro ilustraci pojmu "stávání se zvířetem" (devenir animal / becoming animal). Přestože komentuje starší verzi (Daniel Mann, 1971), je to pro tento účel asi jedno. Willard je subdominantní osobnost (ve vztahu k matce, nadřízenému, později se ukáže, že i k ženám a k Benovi). Veškeré jeho libé pocity se soustřeďují na Sokrata (ve filmu bílý potkan). Když si uvědomí průraznou sílu krys/potkanů, zatouží, a na určitou dobu se stává, alfa samcem, velitelem hlodavců, a pomocí nich vykoná svůj akt spravedlnosti. Poté, co udělá několik chyb (především je využívá pro svoje účely), se ale střetne s přirozeným vůdcem, obrovským potkanem Benem. Willard definitivně mění myšlení a podobu. Stává se potkanem. - Takže pozor, jak říká autor knižní předlohy Stephen Gilbert (The Ratman's Notebook.): "I když spatříte jen jednu (krysu), může jich tu být víc, které nevidíte." (15.10.2019)

Prepis sedemdesiatkového, čudesného, žánrovo ťažko zaraditeľného snímku WILLARD, sa pre nové tisícročie dostal až do ´´burtonovského´´ módu ( hudba, výprava, samotná postava Willarda, ktorá je oproti originálu zjavne viac psycho ). A pomohlo to. Je to strhujúcejšie a hlavne príťažlivejšie, ako verzia 71 a ponúka aj odlišný, menej tragický, zato ale viac znepokojujúcejší záver. (07.10.2018)

Žánrově opět tradiční nedomrdlost - ani temný psychologický krvák, ani viditelně nadsazená strašidelná komedie typu Příběhy ze záhrobí. Poslední půlhodina se vleče jak sopel, skoro jako kdyby štáb stál se stopkama a povzbuzoval herce: "Ještě seď, ještě seď, vydrž chvilku, teď se postav, zase se posaď, vydrž, ještě nám chybí 10 minut a budeme mít rovných 100." (30.10.2016)