Steve Jobs

„Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“ – „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“ řekl mimo jiné Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dekád. A taky nabubřelý řečník, jízlivý vizionář, marketingový král i tak trochu asociál. Režisér Danny Boyle tu překvapivě usedá krapet dál od kamery, než jsme od něho zvyklí, do popředí nahnal dramaturga, scénáristu a velkorysé obsazení. Ti všichni se moc nezdržují vysvětlováním souvislostí, díky nim se ocitneme výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací nového produktu. Žádné dětství, žádné plácání se v minulosti, žádné kudrlinky, žádné patetické emoce, žádná rakovina. I když občas na místě přešlapujeme, a právě tehdy měl Boyle vytáhnout nějaký svůj hravý trumf. Hustě popsané stránky dialogů se asi každému líbit nebudou, ale Michael Fassbender se nebojí přitlačit a příležitost chytil za pačesy náramně. Ostatní zobou spíš drobky, ale vždy záleží na každém, jak s nimi naloží (třeba Kate Winslet dokonale, jak jinak, že?). Ve výsledku Boyleův precizní tým dokáže nejednou strhnout, ale filmem, který bych si v následujících letech chtěl pustit, Steve Jobs tak úplně není. (23.01.2016)

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

Přeceňovaný film. Snůška žvástů, které prostě minimálně jednoho člověka ( mě) nebaví. Fassebender mi sednul, ale ten scénář?! 5 minut před každou předváděčkou nového produktu se ocitáme v přilehlých chodbách nebo šatně divadla, kde sledujeme otravné hádky sebestředného Jobse s matkou dcery, pak hádky s dcerou, pak hádky s Winsletkou, pak s tím, oním, tamtím, a zase s tím a oním a dokolečka, do kola. A hádky o kulovém... Nebo se nutně řeší, 2 minuty před prezentací, adopce, rodokmen, biologický tatínek atd... Stále někdo upozorňuje, že je spěch, že není čas, že už to začne. Hodně blbé pojetí. Dialogy jsou otravné a nic nového se ani průměrně informovaný divák nedozvídá. A ta koncovka: " usmíření s Lisou na střeše", to byla mizérie naprostá.. (02.04.2016)

1 Both Sides Now: clasicall and parametric. 1984. Stand and Deliver. 16mm. Flashback. 1988. Walk and talk. 35mm. Flashback within flashback. 1998. Stand and Deliver and Walk and Talk. 16mm, 35mm, Digital. Flashback recontextualization (unreliable perception) X 3 in 4 acts. Think different(ly). Change paradigm => Masterpiece. Movie of the year. 0 (13.11.2015)

Úvodem snad několik málo slov, jak to mám s námětem tohoto filmu, než napíšu něco k tomu, jak na mě film jako takový působil. Osobní život Steva Jobse mě nikdy nezajímal (jednak jsem nějak nikdy nedokázal pochopit, k čemu kdo potřebuje vědět, zda Jobs měl či neměl nemanželskou dceru, jak se ke komu choval, apod., a jednak moc nemusím životopisné filmy obecně) a humbuk kolem Applu mi je rovněž ukradený (jsou mi protivné hádky fandů a odpůrců Apple, o jablečné produkty se obecně nezajímám, a celkově asi i dost postrádám nějaké větší "znalosti Jobse nebo jeho majstrštyků", které Franta Fuka ve své recenzi považuje za nezbytné pro to, aby se člověk ve filmu netrácel). Takže výchozí podmínky asi nic moc - na film jsem vyrazil prostě proto, že mám rád filmy Dannyho Boyla a herectví dua Fassbender & Winslet, takže jsem byl prostě zvědavý, jakému filmu nechali vzniknout - a hlavně jestli to bude zajímavé i pro člověka jako jsem já, který má k nějakému geekovi na míle daleko. V kině jsem nakonec zjistil - když opadl můj počáteční zájem - že mě ten film strašně nebaví a shledával jsem ho jako protivně užvaněný a zbytečně dlouhý (nekončící příval replik nepoleví ani na chvíli - sledovat dvě hodiny takového filmu není rozhodně žádná odpočinková podívaná, naopak). Dojemný závěr mě ale nakonec dostal, a spolu s respektem k Fassbenderově herectví je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč s přemáháním za sebe dávám 4 hvězdy, i když dost nahnuté. Své diváky si to jistě najde a věřím, že spoustu lidí ten film upřímně nadchne, ale osobně se k nim řadit bohužel nemůžu a k tomuto filmu se stavím hodně rezervovaně - jiné filmy o Jobsovi jsem neviděl a už po tom ani nijak netoužím. (11.11.2015)