Steve Jobs

„Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“ – „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“ řekl mimo jiné Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dekád. A taky nabubřelý řečník, jízlivý vizionář, marketingový král i tak trochu asociál. Režisér Danny Boyle tu překvapivě usedá krapet dál od kamery, než jsme od něho zvyklí, do popředí nahnal dramaturga, scénáristu a velkorysé obsazení. Ti všichni se moc nezdržují vysvětlováním souvislostí, díky nim se ocitneme výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací nového produktu. Žádné dětství, žádné plácání se v minulosti, žádné kudrlinky, žádné patetické emoce, žádná rakovina. I když občas na místě přešlapujeme, a právě tehdy měl Boyle vytáhnout nějaký svůj hravý trumf. Hustě popsané stránky dialogů se asi každému líbit nebudou, ale Michael Fassbender se nebojí přitlačit a příležitost chytil za pačesy náramně. Ostatní zobou spíš drobky, ale vždy záleží na každém, jak s nimi naloží (třeba Kate Winslet dokonale, jak jinak, že?). Ve výsledku Boyleův precizní tým dokáže nejednou strhnout, ale filmem, který bych si v následujících letech chtěl pustit, Steve Jobs tak úplně není. (23.01.2016)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

Přeceňovaný film. Snůška žvástů, které prostě minimálně jednoho člověka ( mě) nebaví. Fassebender mi sednul, ale ten scénář?! 5 minut před každou předváděčkou nového produktu se ocitáme v přilehlých chodbách nebo šatně divadla, kde sledujeme otravné hádky sebestředného Jobse s matkou dcery, pak hádky s dcerou, pak hádky s Winsletkou, pak s tím, oním, tamtím, a zase s tím a oním a dokolečka, do kola. A hádky o kulovém... Nebo se nutně řeší, 2 minuty před prezentací, adopce, rodokmen, biologický tatínek atd... Stále někdo upozorňuje, že je spěch, že není čas, že už to začne. Hodně blbé pojetí. Dialogy jsou otravné a nic nového se ani průměrně informovaný divák nedozvídá. A ta koncovka: " usmíření s Lisou na střeše", to byla mizérie naprostá.. (02.04.2016)

Rozhodne je to Sorkinova slovná masturbácia, často sa v dialógoch vysvetľujú veci, ktoré tie postavy vedia a nemusia ich opakovať, ale nedá sa neobdivovať tá celková štruktúra rozprávania. Je to vlastne divadelná hra o niekoľkých vystresovaných nástupoch na scénu. Pretože Jobs bol predovšetkým herec / komediant. Vďaka skvelým hercom je to ale pomerne strhujúci teáter. (31.01.2016)

Špičkový Fassbenderov výkon robí z tohto filmu naozaj nevšedný filmový zážitok. Narozdiel od predchádzajúceho spracovania - Jobs (2013), sa dejová linka zameriava prevažne len na podstatné a najdôležitejšie udalosti životného príbehu tohto počítačového vizionára, čo ja len vítam. Čo ma možno trochu mrzí, je šialene vysoké tempo, miestami som sa v tom rýchlom slede scén, mien a udalostí vyslovene strácal. Ale to je len môj problém, Jobs mal rýchly, hektický život, tak taký musel byť aj film, chápem. Určite ide o lepšie filmové spracovanie ako to s Kutcherom, veľká spokojnosť. 80/100 (10.03.2016)