Hostinec „U kamenného stolu“

"De se, kam se chce…" Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě jsou docela vtipné. "Okolnosti velmi roztomile s hlubokými očima a s dolíčky ve tváři" dovedou vše k miloučkému finále, ale jinak mi ten děj a některé dialogy přišly až trošku jalové. A ona až moc bezstarostná atmosféra mi vzhledem k jedné ze zápletek (zamilovaná Šejbalová a nešťastný/opuštěný Rašilov) přišla poněkud nepatřičná. Uznávám ale, že ve filmu zazní i několik vtipných hlášek. „Dyndera! On Loudí!“ v podání Růženy Šlemrové alias paní Dynderové mezi ně patří zcela jistě. (26.02.2023)

Jeden z posledních filmů éry Vlasty Buriana či Oldřicha Nového, kde nastupující hvězdy let budoucích (Hrušínský, Beneš), dodávají lidem vkusnou zábavu. Pro mě je však největší personou filmu noblesní MISTR, jehož nonšalantně zahrál Jiří Plachý. Tahle postava je prostě dokonalá. Tak vzhůru hleď, mysl níž a vstříc zítřkům, z nichž se hrabeme dodnes... (16.04.2022)

Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. (23.02.2019)

Nejsem žádný znalec knihy, spíše jsem ji jednou z povinnosti přelouskal. Film je celkem hodně podle ní, akorát ta smrt pana hostinského zde není a konečná svatba už vůbec. Ovšem jinak moc povedený snímek. R. Hrušínský a S. Beneš jsou skvělí. Trochu jsem v tom ten Poláčkův humor i cítil. Příjemný večer to byl:). (19.01.2011)

Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... (16.04.2003)