Stratený

Doslova emoční atomovka - The Missing dokáže svou atmosférou dokonale vtáhnout nepřipraveného diváka do té snad nejhorší noční můry, která přímo děsí svou obyčejností. Spolu s tím, jak se Tony Hughes stále víc oddává posedlosti po pravdě i mě každá další epizoda vtahovala hlouběji a hlouběji do toho lidsky srdcervoucího thrilleru. Přitom se mu podařilo do ve výsledku smutně jednoduché zápletky ladně zamotat osudy dalších lidí, které běsnící Tony ovlivní, změní nebo ukončí, stejně jako jedna autonehoda změnila ten jeho. A jsou to právě tato malá lidská dramata, která pravidelně při závěrečných přiznáních přímo pumpují emoce, třebaže nemají s případem ztraceného dítěte nic společného. Podobně jako se to loni podařilo ITV s Broadchurch, BBC teď přichází s kriminálkou vynikající po všech ohledech, kde má každá rozehraná příběhová linka své místo v budování atmosféry bezvýchodné deprese, přičemž navíc vyprávěním v různých časových rovinách prohlubuje vztah k jednotlivým postavám až do nevídané úrovně empatie. Nicméně je to James Nesbitt, kdo si krade každý záběr pro sebe, a poté, co nakonec v závěru zlomí i tu poslední pozitivní naději, kterou by snad seriál mohl vzbuzovat, mě zcela míjí důvod, proč se na rozdíl od své seriálové manželky nedočkal nominace na Zlatý Glóbus. Perhaps it's better simply to let go, not to dwell on the choices we have made - whether we should have gone this way or another. Instead we should always go forward and try not to get trapped in the past. (18.12.2014)

Hutnou atmosféru a velmi dobrou kameru i výběr lokací to má, o tom žádná. Jenže to celé mi jako divákovi nestačí - rád bych nějaké postavy, s nimiž bych se mohl ztotožnit, což zde skutečně je těžký oříšek někoho takového najít, a pak bych ocenil vstřícnost tvůrců vůči divákům při odkrývání stop, aby to mělo alespoň jakous takous logiku. Když navíc jednu v podstatě jalovou historku vezmeme a rozhodíme do osmi hodin času, musely by se sem tam objevit minimálně bollywoodské tanečky, aby taková natahovaná délka byla nějak ospravedlnitelná. Celé se to nese na módním temném severském stylu, ale opět chybí to podstatné - promyšlený příběh, důvěryhodné zvraty a postavy, které se nechovají jen podle libovůle scenáristy, ale jako životné postavy. (28.05.2015)

Síla toho příběhu je zdrcující a herecké výkony jsou skvostné. Ovšem přesně jak píše uživatel Marigold: "Samotná detektivní rovina trpí syndromem "logika podřízená pointě", ale naštěstí v závěru převáží magnetismus hlavní postavy, kterou na hraně únosnosti vysekl zdevastovaný James Nesbitt." Tím "zdevastovaným" James(em) Nesbitt(em), který to celé "vysekl" na hraně únosnosti je to výborně vyjádřeno. Samotný příběh je místy až možná zbytečně moc natahovaný a pointa celé této minisérie mi vyzněla tak trochu na prázdno. Celé je to tak trochu nekonzistentní a ten závěr jsem trochu nepochopil. Mám na mysli např. to video, kde je vidět únos hledaného chlapce... Jak že to tedy celé doopravdy vlastně bylo? Hmm.... Krom James(e) Nesbitt(a) jsem byl spokojený i s tím jak hrál Tchéky Karyo, popř. Frances O'Connor. Verdikt: 4* a 80 %. (11.01.2015)

S1 "Oliver Hughes" (4/5): Ve vší té civilnosti prosté laciné překombinovanosti i z prstu vycucaných zvratů sympatické a o to více, jak důsledné to je v přístupu "může se to stát i vám". A s ohledem na úskalí tématu o ztrátě jediného dítěte až překvapivě nemelodramatické a citově nevydírající. A přes veškerou chladnou atmosféru naprostého zmaru, deprese a beznaděje to není emočně chladné či cynické. Navíc jde o nebývale zdařilou symbiózu skandinávského přístupu k žánru, kdy se zcela stírají mantinely mezi osobním dramatem a kriminálními pasážemi. Scénář si vystačí s tím, že lidé jsou... Prostě lidé čili konspirace či přes koleno lámaná velká odhalení nejsou na místě. Přesto by se výhrada našla; a sice vyprávění skrze prolínající se "současnost/před lety" přístup, který je vesměs ku prospěchu a není pouze lacinou obezličkou jak natáhnout děj na více epizod, ale přeci jen kolem poloviny série pasáže "před lety" mnohdy zbytečně přešlapují na místě a tah na branku to neztrácí pouze díky lince ze současnosti. A zdaleka nejlepší je samotný závěr, který se zadře pod kůži jako máloco v rámci žánru. S2 "Webster/Giroux" (3/5): Civilnost ustoupila rádoby překombinovanosti a nabízí to vykoupení; tedy záležitosti první řadě zcela cizí. Každopádně ani tak to není špatné. Stále to má prvotřídní obsazení, je to nelacině emocionální a umně (a především jinak) se tu pracuje s tématem ztráty dítěte. Nejvíce na škodu je tak délka, jelikož osm epizod je neopodstatněných. A nic to nedokazuje lépe než irácká anabáze táhnoucí se skrz čtveřici epizod, aby výsledkem bylo něco, co se dalo vyřešit dvaceti vteřinovým telefonátem. (27.12.2014)

The Missing pro mě nebylo rozhodně žádnou oddechovou selenkou. Prakticky skoro od prvního okamžiku jsem byla ponořena do neustálého pocitu deprese, beznaděje a citové vyprahlosti, která se se mnou táhla všech osm dílů. Přijít o dítě je nepochybně strašné a ochromující, ale ještě horší musí být ta nejistota, zda je naživu a pokud ano, jestli někde nelidsky netrpí. Jsem si jistá, že tohle všechno muselo probíhat hlavou manželům Hughesovým a k tomu ještě obvyklé sebeobviňování a obrovský pocit bezmoci. Celá minisérie je tak na jednu stranu podrobnou psychologickou studií jejich žalu a na druhou stranu zároveň zdařilou kriminálkou, plnou nejrůznějších zvratů. Postavy jsou vykresleny tak zdařile, že mě žádná z nich nenechala zcela chladnou, ať už to byli Hughesovi (Jak James, tak Frances jsou vynikající), Julien nebo dokonce i kontroverzní postava mladého pedofila Borga. Spojení BBC seriálu s francouzskými reáliemi tomu dodává zvláštní, originální atmosféru, jednotlivé linie jsou slušně rozpracované a emoce pracují na plné obrátky. Jediné, co bych tomu snad vytkla je ten závěrečný doslov, nevyřčená nejistota by tomu slušela přece jen o něco víc. (22.12.2014)