Mallory

Helena Třeštíková je prostě natolik dobrou dokumentaristkou, že dokáže už jen střihem přimět diváka k tomu, aby si uvědomoval sílu některých životních etap prezentovaných postav. Ano, je to hodně subjektivní, ale je to velmi silné. A i když ani tohle není vyloženě pozitivní film, přece jen je vidět, jak se i feťačka a bezdomovkyně může postavit na nohy, pokud se nevzdá. (12.03.2018)

Třeštíková si zásadne vyberá typy na okraji spoločnosti a má tým pádom formou časozberného dokumentu z čoho vyberať, respektíve takéto postavy nemajú v živote núdzu o prekvapivé zvraty. Mallory má už toho čosi za sebou a podarí sa jej byť aj zrejme neplánovane sebaironickou, keď na inzerát, hľadajúci mladé čašníčky odpovie, že vyzerá v štyridsiatke mladistvo, pričom vyzerá o desať rokov staršie. Inak životom sa dokáže pretĺkať obstojne a tým vyvoláva aspoň u mňa väčšie sympatie, ako povalač René. No ono ženy toho proste znesú viac ako muži a ak ešte nemajú napríklad dieťa vo vlastnej opatere, tak je skutočne o čo bojovať. (27.02.2017)

Je to nepřiměřeně dlouhé na to, jak málo zvratů to nabízí. Příběh navíc tvoří jen Miroslava (ke konci filmu už spíš Miroslav... vypadala jako něco mezi Meatloafem a Láďou Křížkem) - o partnerech, rodičích, synovi (!!!) se toho dozvíme minimum. Občas si tak film pomáhá dotočenými citacemi s hudbou a záběry na Nuselák. A skřípe i politický aktivismus autorky, jakoby schovaný za hlavní postavu.... Největší figurou tohohle kousku je jednoznačně Bartoška, kdybych měl bodovat jen jeho, tak jasných pět kousků. (05.08.2015)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)

"Potkala jsem na třídní schůzce maminku, se kterou jsem dřív fetovala. Měla tam taky klučinu, ona jela na péčku, já herák. To je na těch dětech hezky vidět, jak každý zlobí úplně jiným způsobem." Tvl, to je tak roztomilý, vážně. Hlavně, že slíbila Bartoškovi na Karlově mostě za 2 litry, že přestane fetovat. Teda, až po porodu, nebude si přece kazit těhotenství. "Takhle jsem si ten normální život bez drog nepředstavovala." No, normální život takhle nevypadá no =). Být s igelitkama a abstinenčnim příznakem na ulici neni zrovna typická startovní čára. Každopádně obdiv, že do toho nespadla znova. Zajímalo by mě, jakou za to natáčení dostala kompenzaci. U Katky to byl tak gramec denně, ne? (80%) (11.07.2015)