Láska v hrobě

Láska v hrobě není ani tak dokument o bezdomovectví, jak se na první pohled může zdát. Autor dokumentu se touto společensky ožehavou otázkou nezabývá, spíše ze životní situace a životního postoje dvou hlavních hrdinů těží, co se dá. Sledujeme balancování dvou jedinců doslova na hraně otevřeného hrobu. Chvílemi se snaží o návrat, ale nakonec stejně opět končí na hřbitově. Ve chvíli, kdy jsou nuceni opustit tento prostor, jejich svoboda je narušena a oni pomalu začínají padat do svého předem připraveného hrobu. Nejedná se o klasický dokumentární přístup, o to více si cením, že se s ním setkáváme v českém kontextu. Jde spíše o dokumentaci vnitřních stavů, proto poetické pojetí celého dokumentu nepovažuju za nevhodné. (10.03.2013)

75%. Dokument, který je spíš takovým oknem do reality po vzoru Třeštíkové a ukazuje životy, které všichni vídáme kolem sebe, ale většinou si je ani neuvědomujeme a škatulkujeme, odsuzujeme, aniž bychom věděli, co za tím stojí. Nikdo nikdy neví, co člověka může potkat, bezdomovectví je problém, kterému je třeba pomáhat, ne jej prohlubovat tradičními předsudky. Absolutně svobodný život, který ale nese vysokou daň. Oproti Katce silně poučné a pocitově alarmující. (12.01.2014)

Drsný film o lidských osudech, který vás dovede zasáhnout. Díváme se na ně jako na póvl společnosti, ale stačí je chvíli sledovat a uvědomíte si, že jejich životy a city nejsou o moc jiné, než ty naše, jen jejich potřeby se zredukovaly, a přesto nedojdou naplnění. Ke konci si říkáte, jestli už se kamera měla jen dívat, anebo udělat i něco víc. (07.08.2017)

Díky nedávné návštěvě Olšanských hřitovů jsem si vzpomněl na tento dokument, a přestože snímky tohoto typu moc nevyhledávám, ze zvědavosti jsem se na něj podíval. Myslím, že podobné osudy by se daly zfilmovat na příkladu kterékoliv jiné dvojice lidí bez domova, protože všichni bezdomovci musí procházet víceméně tím samým (zima, alkohol, podloudné získávání peněz atd.). Co mi na těchto lidech nejvíc vadí, je to, že si nedokážou přiznat pravdu a neustále si lžou do kapsy (přitom opak by mohl být oním světélkem na konci tunelu). Tak např. Honza nejdřív prohlašuje, že se o Janu dokáže bez problémů kdykoliv postarat a o pár desítek minut později tvrdí, že se sice mají rádi, ale ona musela odejít, protože jí nemá kam "uskladnit". Stejně tak se Jana utvrzuje v tom, že s Honzou bude "za každých podmínek", přičemž v dalším záběru se raduje z toho, že od něj utekla. Celé to korunuje Honza tím, když opakuje, že se cítí být šťastný, protože je absolutně svobodný... a ke konci: "co já můžu dělat, neudělám nic, protože nemám prachy". Taková svoboda je mu potom platná jako slabomyslnému svoboda projevu. V jeho případě totiž vůbec nejde o svobodu, nýbrž o únik před realitou, před nepřiznaným pocitem vlastní neschopnosti a zdánlivé bezmocnosti. Z tohoto pohledu lze nakonec zrelativizovat i samotný název dokumentu, protože je možné jen odhadovat, jestli spolu byli oba protagonisté skutečně z lásky, nebo si to jen vzájemně i sami sobě nalhávali. (10.12.2014)

Jan a Jana jako naši průvodci na cestě na úplné dno. Je to tedy opravdu síla, jen to ohánění se svobodou si mohli trochu odpustit, ale chápu, že se to lépe podává jako vlastní volba, než série špatných rozhodnutí. David Vondráček si evidentně získal jejich naprostou důvěru, takže z natočeného materiálu dal dohromady výborný časosběrný dokument (90%). (12.01.2014)