Un homme est mort

Deray urobil v sedemdesiatych rokoch úctyhodný skutok – zobral komplet (reálne zhruba polovicu) celý francúzsky štáb a vybral sa do amerického Los Angeles natočiť svoj krimi masterpiece (reálne mal točiť iný projekt, toto zbúchali ako alternatívne riešenie). Prečo úctyhodný? Silne snobskí a vlasteneckí Francúzi točiť v Amerike nikdy moc nechceli a zrejme ani nemali potrebu, no nespojiť eleganciu francúzskeho filmu a európskeho štýlu s americkým prostredím, zvyklosťami a charaktermi optikou režiséra–outsidera, mi príde ako veľký hriech a prehrešok voči všetkému svätému. Dôkazom sú famózne snímky kalibru Deux hommes dans Manhattan, Ferchaux (boh žehnaj Melvilleovi) či Grand Pardon II. A Deray týmto počinom ruku k dielu určite pridal. A tento jav sa nedial len pri produkciách žabožrútov – Taliani a Gli intoccabili, Nemci a Der verlorene Sohn, Maďari a Borcsa Amerikában. Podobné sa deje aj v prípade amerických produkcií, no európskych režisérov. Je určite jasné, že tí budú Ameriku snímať iným spôsobom – možno s istou fascináciou, menšou adoráciou, možno niekedy aj s negatívnou konotáciou, no stále odlišne, pretože pre Amíka bežné a fádne veci môžu byť pre Európana opak (celé mestá, budovy, predmety, tradície, zvyklosti) – Wenders a Paris, Texas, Polański a Chinatown, Yates a Bullitt, Demy a Model Shop či Antonioni a Zabriskie Point. Teraz sme už ale od predmetného filmu pomerne dosť odbočili, takže pár slov k nemu – Lucien (alias Trintignant), nájomný vrah z Paríža, je vyslaný cez Veľkú mláku až do Mesta anjelov splniť úlohu. Dorazí na LAX, vezme si taxík, v rýchlosti si prezrie mladučký, ešte nie príliš vertikálny Downtown, dorazí do hotela, skontroluje stav americkej televízie, z požičovne si vyzdvihne Lincoln a ide na vec. Následne sa stane obeťou zrady a zostáva uväznený v L.A. bez pasu a letenky späť domov. Navyše je stratený v obrovskom veľkomeste, kde zisťuje to, čo povedal Thom Andersen v LAPI – objavuje mesto plné parkovísk, motelov, autobusových staníc, kaviarní a striptízových barov... A aby toho nebolo málo, s americkým nájomným vrahom na krku, ktorého mimochodom perfektne chladno stvárnil Roy Scheider. A so záverom, ktorý nádherne pasuje európskym filmárom, no americké štúdiá sa mu vyhýbajú a boja ako čert kríža... (12.4.2021) (3.11.2022) (03.11.2022)

Tohle bylo Trintignantovo naprosté selhání, v mnoha sekvencích působí nedůvěryhodně, v závěrečné scéně v automobilu dokonce směšně. Scénář je poněkud omšelý a nemá naprosto žádnou gradaci, režie zcela rutinérská a bohužel se nepovedla ani hudba, která by mohla uspět u sci-fi snímku, ale u akčního krimi působí jako pěst na oko. (16.04.2021)

Francouzsko-italský kriminální thriller (poliziesco), odehrávající se v americkém Los Angeles, viz obsah, evropský styl je tu cítit ale daleko více, než ten zámořský. Hon "kočky na myš", byl místy skutečně docela efektní podívanou. Námětem sice nic nového pod sluncem, ale celé to bylo dost inteligentní a film dokázal zaujmout, herecké výkony ve dvou hlavních rolích byli parádní, Roy Schneider (kterého jsem v podobné chladnokrevné roli, ještě nikdy neviděl) snad ještě lepší než francouz Jean-Louis Trintignant. Skvělé finále na pohřbu, kde se nakrátko objevil i jiný známý francouzský herec Michel Constantin. Jinak dobrý obraz, zvuk, po hudební stránce rovněž bez chyby. Nechyběla samozřejmě nějaká ta akce, násilí, honičky, prostě vše, čím by mělo alespoň průměrné krimi oplývat. Filmu bych vytkl jen pomalost a nedostatek napětí, na thriller ho zde přeci jenom moc nebylo. Málo známý, leč typický Derayeův film, ale zase lepší než některé jeho osvědčené klasiky, třeba s Delonem. (07.01.2012)

Po Atentátu v Paříži Trintignant a Scheider znovu v jednom filmu, ale tentokrát mnohem lépe. Žádné složité politické tahy, "jen" přímočarý, zručně zrežírovaný thriller se scenáristickým vkladem Jeana- Clauda Carrièreho, přestřelkou v pohřebním ústavu, kterou o léta později zopakoval John Woo ve Face Off, a ryze evropským závěrem. (04.11.2022)

S Francouzi se nevyplatí si zahrávat a přestat hrát podle pravidel, to si, Amíci, pamatujte. Skoro až michaelmannovský příběh dvou zabijáků, který ctí jednotu místa, času a děje a navíc je jakýmsi neoficiálním průvodcem Los Angeles 70. let včetně toho mola, kde poblíž vyrůstal a dospíval Ray Bradbury a které nakonec podlehlo přestavbám a zániku. Hodně věcí je zde řečeno jen tak mimochodem, ale přispívají k uvěřitelnosti snímku. Třeba ta mamina od dítěte, která vlastně nemá strach a jediné, co ji nakonec zajímá, kde je televize. Nejlepší je na filmu ale asi ta atmosféra, kdy mám jako divák pocit, že jsem u toho a přitom se procházím ulicemi a odlehlými místy LA. (28.02.2024)