Strata pamäti

„ Představte si svůj život jako skládačku jejichž díly někdo zamíchal, žádný se neztratil, jenom je musíme poskládat dohromady, na svá místa, ve správném pořadí.“ Skládanka je to rozhodně zajímavá, zvlášť, když v okamžiku, kdy puzzle jakž takž pasují, vám do nich někdo (něco) drkne a můžete začít znovu, z jiného konce. (06.01.2006)

Možné spoilery. Škoda, že tvůrci neměli koule to dotáhnout buď jedním, nebo druhým směrem, které se zde nabízejí jako jediná východiska. Tohleto vyznění do ztracena, kdy tedy může být, a nemusí být po smrti, a bude pořád opakovat kruh chyb, je totiž hrozně laciné a je z něho patrné, že prostě se nedokázali autoři rozhodnout ani pro jednu variantu. Film má docela jasnou strukturu, v níž pak odhalujeme, co se stalo. A po hodině filmu už je v podstatě celá zápletka jasná, takže si člověk říká, no a teď to páni autoři rozuzlete. Buď mu dejte šanci vše napravit a zakončete to happy endem (což by se líbilo mně), nebo holt ho nechejte v drsné realitě, z níž není úniku, je pod knutou nemilované manželky, a musí se s tím naučit žít (což se bude líbit nihilisticky zaměřeným divákům). Ale berlička s možným posmrtným životem, neustálým setkáváním se se svými chybami, ok, řekněme, že je v očistci, avšak ani tak to nelze považovat za jednoznačné postavení se problému, který zápletka odhaluje. Také jsem příliš nepobral jeho vizi vraha (Šlo o personifikaci Anny? Jeho samotného, který sám sebe ubíjí? Postavy z pekla, pokud přijmeme teorii očistce?). A jakou má souvislost čas úmrtí 20:02 s rokem 2002, pokud nejde jen o to hezké propojení čísel jinak beze smyslu? Celkově pro mne rozporuplný film. Atmosféra, rozvíjení příběhu jsou velmi dobré, po hodině filmu však začne vyprávění klopýtat a nakonec se nám dostane jalového, neslaného a nemastného zakončení. (18.02.2017)

Srovnani s Butterfly efektem je nesmyslne, I Inside je vice temny v porovnani s onim az teen thrillerem. Skoda ze nebylo lepe vysvetleno ono cestovani v prostoru, kdyz se nahle zjevoval ve svem dome a pak zase zpatky v nemocnici. Prvni pulka vyborna stred vychladnul, ale zaver se nepokusil o americke klise a tim si ziskal mou prizen. Fajn prekvapko. (24.11.2006)

Ve Ztrátě paměti jsem se bohužel jemně ztratil.Film zajímavým je každopádně(ostatně jako u tohoto tipu filmů všechny) a diváka do děje opravdu vtáhne,ale bohužel ikdyž je začátek výborně rozjetý a rozehraný,a i po většinu filmu se drží ve vysokém nadprůměru a diváka drží v neustálem napětí a očekávání,konec je bohužel přespříliš překombinovaný a na tu špičku žánru(Butterfly effect,The Jacket) tím nedosahuje.Chtěl bych zmínit výborného Ryana Phillippa! (12.02.2006)

Pochopil jsem to (asi?) až napotřetí a to hlavně proto, že jsem si již pamatoval pár věcí a mohl se soustředit na detaily kolem, které se ukázaly jako stěžejní pro zpracování celého děje. Ten sice není až tak složitý, ale zároveň je neuvěřitelně zmatený (myšleno dobře) a diváka uvrhne do labyrintu pochyb a tajemství, ze kterého se jen hodně špatně vychází ven. Kdo nechce tupě čumět na jednoduché a idiotské filmy, musí rozhodně vidět Ztrátu paměti. 100% (19.02.2017)