Réžia:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHrajú:
Alena Mihulová, Bolek Polívka, Tatiana Dyková, Zuzana Kronerová, Sara Venclovská, Eva Matalová, Marián Mitaš, Helena Čermáková, Ivan Řehák, Vladimír Kulhavý (viac)Obsahy(1)
Obetavá zdravotná sestra Vlasta (Alena Mihulová) pri svojej práci na juhomoravskom vidieku ošetruje množstvo "rázovitých" miestnych pacientov. Keď ale jedného dňa zistí, že sama potrebuje pomoc, začne ju hľadať tam, kde by to sama nečakala - u ezoterickej liečiteľky (Zuzana Krónerová). Postupne objavuje svet alternatívnej liečby a vďaka nemu možno opäť nájde samu seba... To všetko k veľkej nevôli svojho manžela Láďu (Bolek Polívka), ktorý na tieto "hňupoviny" neverí. Vlasta tak musí bojovať nielen s chorobou, ale aj s Láďovým zdravým sedliackym rozumom. Láskavý humor a dráma sa preplietajú v momente, keď si Vlasta prvýkrát v živote uvedomí, že aj ona potrebuje niekoho, kto sa o ňu postará. (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (357)
Příliš vydávala, málo dostávala... Moc pěkný příběh velmi aktuální a velmi silný! Skvělí herci.. ()
Ve filmu exceluje zejména Alena Mihulová, která vytváří a šíří sympatie. Myslím že zdejší hodnocení v modrých číslech filmu křivdí. Námět je samozřejmě omšelý, nicméně příběh je značně osobitý a koktejl humoru a smutku je namíchán velice vkusně. ()
V konkurenci s Řeřichovým upřímným, ale ve výsledku kýčovitým výkřikem DonT Stop je Horákova Domácí péče jednoznačným vítězem kategorie "autorský debut kluka z branže, který si jím plní sen o zfilmování motivů z vlastní nebo rodinné historie". A to i přes všechny urážky dobrého vkusu a povšechnou neatraktivnost (jak si asi Horák představuje diváka svého filmu, když mu musí servírovat tak trapné polopatismy a jak asi vypadá divák, který by měl chuť vidět Domácí péči znovu?). Ale konec dobrý, všechno dobré. Čímž narážím nejen na málokdy vídaný vynikající závěr filmu (že to musím tak hlpoupě neúčastně říct), ale i na to, že Domácí péče je nakonec mnohem lepší film, než se zdálo po úvodních cca 25 minutách. Dobře zahraný hraniční příběh uvěřitelné ženy z lidu v autentickém prostředí, v pěkných motivických obrazech a s jednduchou efektní skladbou tématických důrazů, sjednocených na osách x (zdravotnictví - zdraví - skutečné zdraví) a y (nemůj život a můj neživot jako dvě různé hranice vlastního žití, přičemž teprve náraz na tu druhou vede k uvědomění si první). Když už se zdá, že to jde všechno až moc pěkně správným směrem, přichází korekce. A poslední záběr - konec dorý... I to jedno zhlédnutí stačí zanechat stopu. A Mihule má pořád úplně stejný úsměv, jako měla v devatenácti v Džusovém románě. ()
Přepálené...slovo samotné se mi moc nelíbí, ale je výstižné. Pan režisér toho na sebe navalil skutečně mnoho a vyvázl jen díky skvělému castingu, kterému vévodí jedna osoba...ano, Alena Mihulová povznáší film na úroveň, kterou by jinak hledal velmi obtížně, v horším případě by jí vůbec neměl...nádherné, citlivý divák si krásně a povzbudivě popláče...to by možná mohlo stačit, film je nadprůměrně citlivý a skvěle sehraný, přesto to není úplně vono, ale do světa bych s tím šel, určitě si mohu dovolit srovnávat a proto rád porovnám, silnější průměr...závěr hodně dobrý... ()
Bolek Polívka má tak presvedčivý brontový ksicht, že on si snád' ulieval pravú, nefalšovanú slivku i počas nakrúcania. ()
Stylem někde mezi Slámou a Kachyňou. Syrové, hořké a dosti autentické (český venkov z toho "smrdí" snad v každé scéně). Slávek Horák má jistojistě potenciál do budoucna, Alena Mihulová bez přehánění dokonalá. Nicméně je to pro mě film z kategorie "stačí vidět jednou". 70 % ()
Jeden z mála českých filmov, ktoré môžeme pokojne označiť za festivalové. Je nakrútený podobne, ako sa takéto drámy robia vo svete a ten obávaný láskavý český humor je tu skôr ako taký český bonus, aby nebola Péče zameniteľná s niečím povedzme z Poľska a je značne utlmený. Film by stál za podrobnejší rozbor formálnych zložiek ale aj scenára. On totiž naznačuje, akou udalosťou bude končiť, ale končí udalosťou úplne inou. Pričom to vôbec neznačí, že sa veci udejú inak, ako predpokladáme. V TV za 80%, na fesťáku odhadom za 70% a v multiplexe za 60%. ()
Příběh jedné dámy, která o dost víc dává, než si bere a jejíž život přetočí naruby jedna zpráva. Očima objektivu nahlížíme do světů jednotlivých postav snímku, sledujeme, jak se tato dáma a její okolí se zprávou vypořádájí, jak na ni reagují. Každý si projde svým vývojem, který nám režisér sděluje s pochopením, ale o to upřímněji. Divák se dostává do příběhu, učí se spolu s Vlastou i Laďou komunikovat, napjatě čeká, jak dopadne snaha vyléčit svět alternativními energiemi a nakonec se s lehkým úsměvem se vším smíří. Tak jako Vlasta. Co už taky člověku v tom životě zbývá. ()
Velice příjemný a pravdivý český film se skvěle hrající Alenou Mihulovou, jemným humorem, kterého je těžké si vůbec všimnout a krásným prostředím, kde se celý odehrává. Další ryzí příklad toho, že synonymem ke slovu "hodný" se stále více přibližuje slovo "blbý". Zkrátka jedni mají srdce ze zlata a ti druzí díky tomu ve zlatě žijí. Moc chválím inteligentní scénář, který v podstatě hlásá jednu z nejdůležitějších pravd ve Vesmíru, že je třeba naprosto v každičké sféře našeho života a zkrátka úplně ve všem, co děláme a dělat budeme, hledat rovnováhu, protože ta je univerzálním klíčem ke všemu a bez ní je zhola nemožné prožívat krásný a spokojený život. Krásné ztělesnění pravdy o tom, že kdo si nenajde čas na odpočinek a rekreaci, ten si dříve nebo později bude muset najít čas na nemoc. Líbila se mi i esoterická vsuvka, která byla divákům opět servírována s neobyčejnou jemností, tudíž zřejmě neurazí ani odpůrce tohoto způsobu uvažování, který nám všem bude dříve nebo později zkvalitňovat naše životy. Lidstvo se tímto směrem bude muset vyvinout, neboť bude nuceno najít si protipól vůči hektickému životu s takřka nevyčerpatelnými možnostmi a zdroji "instantní" zábavy, který nám prudký vývoj techniky zajistil. I z tohoto pohledu lze nahlížet na tento snímek jako na lehce nadčasový. Pro mě osobně je velmi překvapivé, že se u nás něco takového urodilo. Slabší 4 kousky. ()
Je to celkem silné a kvalitní. Ale ten konec. Na ten buď nezbyly peníze nebo ho prostě odflákli. ()
Tak prosté a zároveň tak silné drama z českých končin! Aneb kvalita (těch pár lepších) filmů české produkce, která tkví v prostoduchosti scénáře a přesto dokáže dojmout, oslnit, či pohladit na duši. Domácí péče je jeden z takovýchto filmů postavený na takovémto scénáristickém pilíři. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) ()
Pri českých a slovenských filmoch som vždy trochu na ihlách, lebo nikdy neviem čo môžem reálne očakávať. A nie vždy platí, že film, ktorý dostane najviac pozitívnych hodnotení a ohlasov ma musí najviac chytiť pod krk. V prípade "Domácí Péče" môžem povedať, že to je film, ktorý ma rozhodne aspoň trošku chytil. Musím povedať, že má príjemné postavy, ktoré chcem spoznať, dve vynikajúce metafory, ktoré už len samé o sebe ma dostali a okrem toho je tu aj Tatiana Vilhelmová, ktorá je podľa mňa ako vždy vynikajúca. Okrem toho je tu aj pár dobrých humorných situácií, ktoré človek rozhodne nezabudne. Som rád, že som film videl, neviem či by som si ho pozrel ešte raz, ale myslím si, že jeho atmosféra, situácie a postavy sú dosť dobré na to, aby si to človek pozrel aspoň raz. A mne neostáva nič iné, len ho k pozretiu odporúčiť. Hodnotenie: B ()
Výborně vybalancovaná lidská tragédie a štědrá porce humoru (nejlepší byly v tomto ohledu scény v hrobě a v podchodu pro žáby). Kromě suverénní Aleny Mihulové tu skvěle hrají i Bolek Polívka a Tatiana Vilhelmová. Slávek Horák se prokázal jako přesvědčivý scenárista a vynikající režisér. Snad jen jako herec hraje nižší třídu (ale asi si nechtěl nechat ujít sprchování ve vaně). ()
,,Vždyť, kdy on mě dal naposledy pusu? No tak akorát na té svatbě." Pěkný návrat zdravotní sestry v podání Aleny Mihulové (Kachyňovy Sestřičky 1983) do 21. století. Film, který svým obsahem mohl vypadat jako epizoda vystřihnuta z laciného současného seriálu, ale uvnitř v skutečnosti skrývá mnoho víc hodnot a kvalit, než se na první pohled může zdát. K nim patří i výborný scénář soustřeďující se na hlavní postavu sestřičky Vlasty jak z pohledu její práce a rodinného života, tak se zaměřením na vnitřní svět psychologie. Hodně poutavé téma současnosti kolem starostlivosti a alternativní léčby tak doplňuje na pozadí trpkých i komických střípků příběh o dozrávání sebe sama i mezilidských vztahů. Nejvíc mě vedle zápletek s alternativními léčebnými programy zaujalo silné vyvrcholení dobrého vztahu mezi Vlastou a její pacientkou v momentu, kdy ona pacientka musí nedobrovolně zůstat v nemocnici nebo osobité zakončení filmu s neúspěšným vykopáním slivovice a stylovou jihomoravskou svatbou. Film postrádá vlastní hudbu, ale lidová folklorní kapela v závěru vše vynahradí. Domácí péče má v sobě hodně z Kachyňovych filmů s podobnými tématy, ale debutující Slávek Horák vytváří v prostředí jihomoravského venkova zcela odlišnou atmosféru, což je dobře. V současné české a slovenské filmové tvorbě určitě silný nadprůměr, který rád zde nadhodnotím. (85%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) ()
Těžká práce, Mihulová si jde pro lva, jindy vynikající herec Polívka hraje nachcana a křupana, takže mu to moc práce nedá. Krásně natočenej film o hnusnejch věcech se blbě hodnotí. Některý postavičky jsou až příliš syrový. ()
Taková silná, intimní záležitost, s úžasnou Alenou Mihulovou, které jsem tuto krásnou roli moc přála. A i všechna ta ocenění, která paní herečka získala jsou naprosto oprávněná. Člověk ale asi musí mít něco těžkého odžito, aby film pochopil úplně, nelze jej doporučit každému. ()
Na české poměry dost nestandardní ale o to zajímavější s výbornými herci. ()
Trio Mihulová, Polívka, Vilhelmová exceluje. Civilní snímek s otevřeným (?) koncem. ()
Skvěle napsaný i odehraný film, kterému chybí akorát lepší závěr. Slávek Horák se z toho trochu vyvlíknul tím, že to nechal otevřený, ale nějak mi to nesedlo. Jinak chválím, určitě se jedná o povedený český film o strastech umírání / žití. :) ()
Domácí péče zaujme zejména jednoduchým a zároveň silným příběhem o vcelku obyčejných lidech, kteří se naráz musí vypořádat s nenadálým zásahem krutého osudu do jejich života. Film nabízí pohled na dva lidi, kteří snad nemohli být více odlišní, ale přesto je spojuje silné pouto, i když to není na první pohled zřejmé. Každý se pak s realitou vyrovnává po svém, svým vlastním způsobem. Osobně mě akorát zarazil závěr filmu, který je nejednoznačný, ale v tom špatném slova smyslu, že mě nějak nenapadala nejvhodnější varianta konce. Zkrátka ve výsledku průměrný snímek, který těží hlavně z námětu, míry realističnosti a možnosti identifikace s postavami. ()
Reklama