Mesto 44

Mesto 44 je dosť rozporuplný film a aj keď moje hodnotenie vyzerá štedro, nerodilo sa ľahko. Poľský režisér je rozhodne veľmi zručný a po technickej stránke nemám filmu čo vytknúť. Všetko je veľkolepé, akčné scény bombové, drsné i krvavé a celé to pôsobí akoby Poliaci chceli vykríknuť do sveta:" Aha aj my vieme natočiť Ryana!..." Bohužiaľ je tu aj druhá strana mince a tou je akási snaha osloviť skôr mladších divákov. Niektoré scény pôsobia ako zlý vtip a bodaj by tam radšej neboli. Najviac vyčnievajú bozky zaľúbenej dvojice v záplave spomalených striel a výbuchov. Druhý problém vidím v postavách a príbehu, ktorý zďaleka nepôsobí kompaktným dojmom. Hlavná postava chodí polovicu filmu ako zombie a ťažko si k nemu divák nájde cestu. Love story nefunguje takmer vôbec, príbeh je dosť plytký a prispôsobený len tomu , aby sa hrdinskí Poliaci zas a znova ocitli pod nemeckou paľbou. Poliaci vedia robiť filmy, to vieme už dávno a tu stačilo skutočne len veľmi málo a mohlo ísť o nezabudnuteľný film. Silnejšie puto medzi postavami a vážnejší tón, to tu chýbalo najviac. Slabé štyri hviezdy a aj to len za veľmi silnú technickú úroveň filmu. Inak priemer. 70%. (23.03.2015)

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)

Ne nadarmo se říká, že "není všechno zlato, co se třpytí". Poláci dokážou natočit filmy na nejvyšší úrovni, o tom jsme se za poslední dobu mohli přesvědčit už mnohokrát. Ovšem Město 44 mezi ně tak nějak nepatří, i když se tváří jako velkofilm. Připomíná mi to trochu Bondarčukův nový Stalingrad, ale s tím rozdílem, že tady je to spíš milostné drama na pozadí historické události. V tom bych až tak velký problém ještě neviděl. Na to, že film má přes dvě hodiny, jsem si nedokázal udělat žádný vztah k hlavním postavám. Film se proto převaloval z jedné scény do druhé, ale tak nějak nezáživně. Navíc některé scény jsou dost stupidní a ve celém kontextu vypadají jako pěst na oko. Zato technická stránka, která u válečných filmů hraje důležitou roli, nezklamala. Všechny ty výbuchy a celkový pohled na Varšavu je monumentální. Plus také za poměrně dokonalou repliku tanku Panther. Chápu, že je Město 44 natočeno tak, aby oslovilo potencionálně i mladší publikum, kde zřejmě i uspěje, ale u mě bohužel více převládá zklamání. A je to škoda, protože jsem se na film strašně těšil. (29.03.2015)

Film plný kontrastů. V jedné chvíli strašně silné scény, výborná válečná atmosféra, skvělá hudba a v druhé nesmyslné zpomalené záběry s mimózním hudebním doprovodem, u kterých jsem si vzpomněl na indické akčňárny, ve kterých náhle začnou hlavní hrdinové zpívat a tančit. U těch jsem nechápavě valil oči úplně stejně, jako tady. Nepotěší ani příběh a už vůbec ne výběr herců do rolí hlavních hrdinů. Ti, když zrovna nestřílejí, otravují vzduch psychotickými pohledy na hraně hysterie. Hodně jsem se těšil, takže na konci převládalo zklamání, ale za jedno podívání to stojí. 50% (29.01.2015)

Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. (01.11.2015)