Elvira Madigan
Réžia:
Bo WiderbergScenár:
Bo WiderbergKamera:
Jörgen PerssonHudba:
Ulf BjörlinVOD (1)
Obsahy(2)
V tomto vznešenom filme Bo Widerberg rozpráva na základe skutočných udalostí príbeh romantickej tragédie z 19. storočia a dosahuje úplne novú kvalitu vizuálnej lyriky. Mladá cirkusová povrazolezkyňa (Pia Degermark) a ženatý poručík (Thommy Berggren) s dvoma deťmi sa rozhodnú všetkého vzdať a utečú na vidiek, kde chcú žiť spolu - no idylka ich mileneckého vzťahu postupne ustupuje chudobe a zúfalstvu. Vďaka záberom ako z klasických slnkom zaliatych obrazov a nezabudnuteľnej hudbe Mozartovho klavírneho koncertu č. 21 je táto artová senzácia 60. rokov Widerbergovým najúžasnejším príspevkom k jeho obľúbenej téme - napätiu medzi individuálnou slobodou a spoločenskou zodpovednosťou. (Film Europe)
(viac)Recenzie (20)
Zlatá Palma - výběr ()
A to čo bolo? Popravde, som z toho hrozne unavený. Film o dvoch zaľúbencoch, ktorí sa len tak láskyplne na seba pozerajú, cmučkajú, krásne si hrkútajú, sem tam nejaká výčitka, akrobatické vystúpenie na lane, prechádzky s piknikovým košíkom po lese.... no proste hrozne vyprázdnené a absolútne o ničom. Bez nápadu, ktorý by dej niekam posunul, bez gradácie vývinu udalostí a bez dramatizácie. Navyše mi tá romantika prišla ako len taký slon na hlinených nohách s nereálnymi základmi. Vyvstáva len kopec logických otázok typu ako: a prečo niekam neutiekli...? zahraničie?, žiaden boj o lásku?... to vážne stojí za to len tak sa vo dvojici bezprizorne potĺkať po lese a po lúkach a potom si vpáliť guľku do hlavy? Veď vravím... nereálne a totálne hlúpe. Pochybujem, že by sa niekto tak retardovaný našiel (i v tej dobe) a riešil celú situáciu tak ako tí dvaja. No proste nuda ako hrom, navyše hlúpa. Za zmienku stoja len kostýmy, slušná huba a tá pekná herečka, do ktorej by som sa zaľúbil aj ja :). Podpriemer. 40/100 ()
Moderna konce 19. století zhutněná ve všech svých námětech, směrech a jménech - armáda, láska, rodina, sebevražda, symbolismus, impresionismus, dekadence, psychologismus, útěk od civilizace, Sever, Rusko, Munch, Čechov - za doprovodu exceletně vybrané nejen Mozartovy a Vivaldovy hudby. ()
Elvíře Madiganové jen pár strof Elisy Mercoeurové na ubrousek:: "Přišla jsem na slavnost života, na hostinu, / přisednout k poháru, a přesto posléze / nový host nepoznal tíživou kocovinu, / poslední, těžký díl na každém řetěze. // Ano, já věděla, že svícny hodokvasů / mizejí postupně, neshoří najednou, / viděla květiny, tu pomíjivou krásu, / popadat zvolna z hlav s tím, že se nezvednou. // Já směla rozpoznat na čelech stolovníků / prchavé záblesky smutku i naděje / a čekat s úsměvem nad střídou okamžiků, / že také svítání k západu dospěje. // Zkušenost platíme smutkem, jsme zadluženi, / a přesto slzami jsem neplatila, ne, / sled bezstarostných dnů, to bylo moje jmění: / jen květy z překrásných luk času trhané. // Já chtěla v životě jedno, žít krásným chvílím! / Šílet! A nikoli rozumně přemýšlet! / Co na tom, že mi dnes vyčítáš: prý se mýlím! / Tys nikdy nevěřil snům krásných mladých let! // Radíš mi, mateš mě, hovoříš bez ustání / o zítřku, ale co přinese, nevíš sám. / Až se nás optá smrt, co řekneme té paní? / Ty, o čem přemýšlíš, já zas, co prožívám. // Nazývej to, jak chceš, moudrost či poblouznění, / osudu nevrátím den ani hodinu! / Šťastni jsou všichni ti, jimž naposledy není / zatěžko s úsměvem opustit hostinu." ()
Láska v podobě těžce návykové a životu nebezpečné drogy. Tento film svou náladou, ústřední zápletkou a i svým obrazem (inspirovaným malířstvím 19. století) předchází v mnohém závěrečnou část Polanského Tess, a to tak výrazně, že jednoho napadne, zda se zde Polanski neinspiroval. Všechny ty idylicky (rajsky) působící scény jsou o to působivější, oč více tušíme, že se odehrávají vlastně na prahu předpeklí. A ta závěrečná scéna, kdy z dlaní Elvířiných odlétá motýl – křehký symbol lidské duše. ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Najlepšia herečka (Pia Degermark) (?) ()
Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog : 70 % ()
25. Zlatý Glóbus za rok 1967 - nominace (2) - Nejlepší cizojazyčný film - Švédsko, Objev roku (herečka) - Pia Degermark ()
Nechápu, že se něco takového mohlo vůbec stát a že má vůbec někdo potřebu o tom točit film. Škoda, že Elvíra místo vojenského důstojníka vznešeného původu nepotkala krále Miroslava, možná by jí poradil, že se dá uživit prací... Pro zajímavost: Elvíra ve filmu mluví o invalidním malíři, který ji portrétoval v jedné kavárně v Paříži. Jedná se o francouzského malíře Henry-de-Toulouse Lautreca. Pak ho kvůli nedostatku finančních prostředků je nucena prodat. Dostane za něj 2 DK. ()
Vzpomněla jsem si, že už jsem Elvíru kdysi viděla. A i když na takovou zničující lásku nevěřím, okouzlilo mě její zpracování - nádherný obraz a hudební doprovod navozují atmosféru, které se nedá odolat. ()
Dobře, tak na tenhle film prší chvála ze všech stran a já mu dám jednu hvězdičku, tak bych to asi měl nějak vysvětlit. Podle mě v něm totiž nefunguje vůbec nic. Anebo je to jenom nějaká zvláštní mimoběžnost s mým vkusem nebo náladou, těžko říct. Vůbec jsem si nedokázal vybudovat vztah k postavám - jednak proto, že mi výkon hlavní dvojice přišel hrozný (včetně jakéhosi divného polodabingu), jednak proto, že ani nevím, odkud takový vztah vzít - co je to za lidi? Muž a žena, kteří se spolu muchlují na louce, chytají motýly a pak se muchlují znovu. Tak já nevím. Ano, je to pěkné a romantické, ale nevidím velký rozdíl mezi tímhle a reklamou na nějaký margarín nebo něco. Druhá věc, kromě chování postav, které můžeme omluvit jako dobové, je celý děj nelogický, navíc propletený spoustou takových těch filmových náhod typu "on na ni myslí a ona jde zrovna kolem" nebo "kladný hrdina (něco) a záporný se zrovna dívá z okna", atd. Ok, kdyby to byla pohádka nebo film pro děti, neřeknu - ale nemá tohle být podle historické události? No a hudba, to je taky věc: Mozart výbornej, ale když je tatáž skladba v každém druhém záběru, tak jsme zase v reklamě na Ramu. A pardon, ale "vyšperkovat" naprosto nedramatickou scénu útěku tím, že k tomu pustím Vivaldiho Léto, to je to nejtriviálnější klišé na světě. Stejně jako celý tenhle film. ()
Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. ()
Krutý! Vytvoříš snílkovský Ráj v Expozici a pak do postav pomalu zasekáváš nůž tvrdé reality až do nečekané Tragédie... E.T. romance. [kino Atlas] ()
Plně doceněno s druhým zhlédnutím. Zatímco jiní točí dobové filmy, aniž by dokázali (nebo vůbec chtěli) proniknout do tehdejší mentality, Widerbergova Elvíra Madiganová ze všeho nejvíc působí jako dílo někoho, kdo prožil kus života mezi impresionisty, tuláky a snílky, co vidí jen stéblo trávy, za nímž vše ostatní už vypadá rozmazaně... Mistrovská elegie za ryzí cit, jenž zemřel s devatenáctým stoletím. Hladem. ()
Podle mně je zásadní a kardinální dramatickou chybou, že nám titulek na začátku řekne, jak to dopadne. Film na mne působil tak nějak napůl a k postavám jsem si nedokázal vytvořit vztah. Jednaly zcela nepravděpodobně a schématicky. ()
Jeden z nejsmutnějších a nejpoetičtějších filmů, co jsem viděl. ()
Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1976/1977. ()
Nečekala jsem podmanivý příběh ani logiku v jednání postav, ale lyriku, snové obrazy a cit, na který se napojujete skrze vnímavost - k lásce, k umění, což je vlastně to samé. Takže jsem nemohla být zklamaná jako někteří diváci kolem. Elvira a Sixten žijí přítomným okamžikem, minulost a kontext si doplňujeme z novinových článků, reakcí lidí nebo návštěvy přítele (?). Volba osobního štěstí na úkor společenské odpovědnosti vede mladé lidi do záhuby, ale prchavé chvíle skutečného života namísto přežívání jim stojí za to. Pia Degermark tu byla opravdu unikavě krásná a křehká. Jako motýl. ()
Tento film jsem viděl jako dospívající puberťák a dodnes na něj nedokážu zapomenout. Hlavně na jeho konec. Úžasné. ()