Prvý kontakt

Drobný spoiler. „Koľko je hodín?“ – „Správny čas na otvorenie šampusu.“ Villeneuve je na môj vkus priveľmi chladný typ režiséra. Neosobne nakrúca aj vyložene ľudské a „teplé“ scény, ktoré si koledujú o čo najmohutnejšie pritlačenie na pílu. To mi na ňom vadí. Nemusím síce patetické limonády á la Pearl Harbor, ale ani takéto studené čumáky. Našťastie, Prvý kontakt je podstatne lepší, než Sicario. Vlastne oveľa, oveľa lepší. Štýl Prvého kontaktu je zdanlivo rovnako odťažitý, lenže v skutočnosti ide o nálož citov. Každý „flashback“ (úvodzovky pochopíte, keď uvidíte) s dcérou je plný emócií, z ktorých sa zastavuje srdce. Herecké výkony sú veľmi dobré, pozoruhodná je i „hudba“ a podmanivá, miestami dosť provokatívna vizuálna stránka. No hlavná sila Prvého kontaktu je v scenári. Ak si pred pozretím nebudete čítať spoilery, na konci budete šokovaní. Cítil som sa trochu, ako keď som v roku 1999 zašiel sedemkrát do kina na Šiesty zmysel. Koniec si vzhľadom na početné prekvapenia koledoval o väčšiu dĺžku, ale i tak je to bomba. Bomba, nad ktorou budete dlho premýšľať. A potom si uvedomíte, že áno. Dávalo to zmysel. (10.07.2017)

Já té celé cestě jednoduše ne(u)věřil. Žádná díra do světa sci-fi, žádné přemoudřelé pokyvování hlavami. Jen ukrutně vážný tón a řada momentů, které nestrhnou. Ano, tvůrci dokáží scéně skoro lusknutím prstů vtisknout potřebnou náladu, zároveň se nám ovšem snaží namluvit, že výsledek je hlubší, než jakým ve skutečnosti je. Příchod těch druhých v podobě dvanácti výhružně vypadajících kosmických lodí je uspěchaný, nevím, zda to byl záměr, ale najednou si už předáváme první slůvka. Přitom jinak postupujeme velmi pomalu, kanadský tvůrce, designově precizní Denis Villeneuve rozhodně nepřináší testosteronovou zábavu plnou padajících mrakodrapů, nýbrž komorní kus o kontaktu s mimozemskou civilizací a jednu velkou existenciální úvahu o osudu. Jenže leccos jsem vnímal hrozně účelově a uměle (návodné dialogy, flashbacky s dcerou, zbraněmi hrozí dle očekávání nejprve Čína s Ruskem), přitažlivou zápletku rozmělňujeme na docela obyčejné melodrama (jenže zatraceně chladné). Samozřejmě je to skvěle natočené, sestříhané, z roztesknělé On the Nature of Daylight mrazí, ale to není všechno. Takže pardon za ten výraz, ale za mě místy křečovité. Možná i proto, že neucvrkávám ani z Nolana. Což ostatně většina komentujících určitě ano. (22.01.2017)

Citově mě to víceméně minulo, o logických vazbách časoprostoru nejsem schopen při sledování filmu přemýšlet, proto jsem vděčen, že jsem se octl po snímku v kroužku svých kámošů a kolegů a snímek jsme řádně probrali. Pořád mám dojem, že z určitého hlediska (nelineárnost) na vás Příchozí můžou vybalit téměř cokoliv, ale aspoň jsem se něco dozvěděl. Vynikající, leč pro mě ničím výjimečné sci-fi s až meditativní hudbou a přesvědčivou Amy Adams. (01.12.2016)

,,KDYBYS VIDĚL CELÝ SVŮJ ŽIVOT OD ZAČÁTKU DO KONCE, ZMĚNIL BYS HO?“… /// Tak už se nám i Villeneuve setkal s „třetím druhem“. Ty vole, čekal jsem víc! Filmařina parádní, příběh dělá všechno proto, aby byl úžasnej, ale na mě je tam zbytečně moc melodramatu. Navíc nedokáže chytnout za srdíčko jako Kontakt, ani strhnout jako Interstellar. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku "Story of Your Life", kterou v roce 1998 napsal Ted Chiang, neznám. 2.) Až přijdou, chcu bejt připravenej! 3.) Thx za titule „kemofox, Norus88 a Dever“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.02.2017)

Jestli vyrazíte na další Den nezávislosti, čeká vás kruté vystřízlivění. Příchozí je Villeneuve od A do Z, spíš se tedy připravte na hutné drama, jehož veškerá globálnost je akorát pozadím pro silný osobní příběh. Na jednu stranu je tahle sci-fi celkem divácká, zároveň však nejde o žánrovou jednohubku, nýbrž o bolestivou sbírku životních pravd, jež do vás kanadský virtuos pumpuje svým typicky přízemním (a trochu loudavým) stylem. Čím jste starší, tím větší knockout od filmu dostanete. Takže si radši nechci představovat, co tahle herecká, scenáristická a režijní trefa udělá se staršími ročníky. (08.11.2016)