Druhá šanca

Seveřani umí natočit skvělý a hlavně ponurý filmy a toto je jasnej důkaz. Je to složitý téma a je vlastně dobře, že to točila ženská, protože se jedná zejména o mateřskou záležitost. No, jelikož děti nemám, bude můj náhled o to míň zaujatej (a asi i míň citovej), přestože je jasný, že ztráta dítěte je pro rodiče tím nejhorším, co je může potkat. O SBS syndromu jsem se vlastně dočet až díky tomuto snímku, ale teď k hodnocení, proč vlastně dávám průměr. Nedokážu totiž vůbec pochopit jednání hlavních postav (ty feťáky, kteří nejsou po většinu času při smyslech, ještě celkem jo, ale hlavně ty dva ze "spořádané" rodiny), jedná se o úplně iracionální situaci - zejména ve chvíli, kdy zjistím, že moje dítě nedýchá a tím pádem mu něco je, tak nezavolám sanitku, nic?! Prostě to nechám a pak řeším krajním způsobem?! Následující sled událostí a dobře vymyšlených zvratů už je celkem v pořádku (divák je nejednou překvapen), ale toto mně hlava nebere. Hlavní pochvalu si nicméně zaslouží mužský trojlístek N. Coster-Waldau, U. Thomsen a N. L. Kaas, kteří filmu totálně vévodí a hrajou perfektně. Takže z toho mám díky tomu všemu trošku rozpačitý dojmy. A to je škoda... (10.01.2016)

WOW! Tak tato podívaná mi zůstane zatraceně dlouho v hlavě a musím se přiznat, že už hodně dlouho jsem neviděl tak originální snímek, který by se mnou navíc tak zamával. Ta zápletka je prostě naprostá bomba a já doufám, že se jí brzy ujmou hollywoodští hledači evropských pokladů ke „zremakeování“, neboť pokud bych měl této pecce něco vytknout, tak by to byla bohužel nefunkčnost emocí, se kterou za mořem umí pracovat přeci jen daleko přesvědčivěji a působivěji, toto zpracování mi totiž přišlo vzhledem k veškerému tomu dění až příliš chladné a odtažité, bez pořádného emočního přitlačení na pilu. Toť je ovšem ale absolutně jediná výtka, zbytek je totiž fakt masakr, od prvních vteřin jsem byl do celého filmu naprosto vtažen a další a další scény mě jen víc a víc otevíraly hubu dokořán, aby mě pak závěrečný zvrat rozcupoval úplně na sračky, hele, těm postavám jsem fakt nezáviděl ani vteřinu nic, to byly takové rány osudu, že horší noční můra snad nemůže ani být. Bavila mě ale i atmosféra, která také nikomu nic nedarovala, napětí, dramatické scény, to vše prostě fungovalo na maximum a já si to sakra užíval. Opomenout ovšem samozřejmě nemohu ani působivé herecké výkony, které též je přidávali na dech beroucí intenzitě ze zážitku z celého filmu. Tohle se zkrátka vážně kurevsky hodně povedlo, jde o strašně moc silný a originální film, který s nejedním divákem upřímně zamává, já jsem z něj prostě nadšený a určitě ho doporučuji deseti divákům z deseti! Skutečně nekompromisní filmový zážitek!!! (05.06.2019)

Severný vietor priniesol výborný dánsky thriller, ktorého režisérom je dokonca žena. Myslel som, že ženy neznesú pohľad na malé zanedbané dieťa , celé špinavé od hovienok a už vôbec nie, aby o tom natočili film. "Lanister" odbehol z projektu Hry o tróny a dokázal, že si poradí aj so silným príbehom s reálnym pozadím. Presvedčivé herecké výkony a silný príbeh s množstvom nečakaných zvratov dokážu zaujať a vôbec neuvažujem nad tým, či hlavná zápletka je reálna alebo nie. Pre citlivejšie povahy, hlavne pre rodičov, ktorí majú malé deti to asi nebude príjemný film, ale po prekusnutí tých citlivejších pasáží dostanenete film, ktorý sa spoľahlivo zadrie pod kožu. 80%. (06.02.2016)

Pri takomto nápade sa scenár snáď píše aj sám a režírovať sa to musí tiež veľmi od ruky. Ešte keď máte k dispozícii Costera-Waldaua a Lie Kaasa, ale aj obe ženské predstaviteľky. Možno by sa dala zápletke vyčítať určitá nepravdepodobnosť počiatočnej náhody, avšak pokiaľ na nej stojí celý konflikt a ten po celý čas perfektne funguje, prečo nie. Takže nakoniec jediná výčitka smeruje k tomu, že pri toľkých emóciách, zvratoch a hutnom deji by mohol mať film pokojne o dvadsať minút viac. Žiaden priestor napríklad nedostali Andreasovi rodičia. (01.04.2024)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)