Kam sa podela siedma rota?

Z francouzského pohledu Druhá světová nevypadá nikterak hrozivě - dokonce ani tenkrát, když německá armáda vítězí na všech frontách. Protože správný Francouz nikdy, za žádných okolností nepropadá panice, hravě se zorientuje v každé situaci, dle potřeby šikovně improvizuje a díky tomu si dokáže vždycky poradit. Pohodová záležitost založená na situačním humoru. (19.08.2011)

Kam se poděla sedmá rota, není tím typem francouzské komedie, která by na Vás po celou dobu útočila svými bláznivými gagy, scénami či komediálně zničujícími dialogy, které by Vám nedaly ani na chvíli vydechnout od smíchu. Je to spíše poklidné, umírněné a rozvážné ztvárnění. Scénky jsou spíše úsměvné, než aby Vám způsobovaly záchvaty smíchu, a jsou zde nabízeny spíše ve skromném množství. Mám dojem, že bez nich by příběh Sedmé roty působil jako čistý válečný film. Ani těch pár momentů, které mě pobavily, mě nedokázalo odpoutat od mého očekávání ve více odvázanější a potrhlejší dílo francouzské komedie. (19.08.2011)

No osobne nerozumiem, prečo je tento film uvádzaný ako komédia, ale je pravdepodobné, že to kedysi bolo skutočne vtipné a mnohým aj dodnes je, svoje tu bude hrať aj nostalgia za uvádzaním behom minulého režimu v telke. Ono veľa vtipu na tom, že chalani narážajú na kolaborantov zo strany civilistov, alebo že musia zastreliť dvoch Nemcov vďaka nešťastnej náhode, nie je. Ako vojnový film, ktorý sa neberie vážne, ale upozorňuje na niektoré hrôzy vojny, samozrejme bez civilných strát alebo skutočného boja, to beriem. Áno, občas to vyvolá úsmev, ale ide tu samozrejme aj o vkus jednotlivého diváka a ten je, a špeciálne pri komédiách, veľmi rôznorodý... (11.08.2018)

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)

2. Světová válka a komedie má rozhodně něco do sebe. Většinou se totiž filmy s touto tématikou stanou hodně slavné a neméně úspěšné. Ať už je to Sedmá rota, Stepující stonožka nebo nejúspěšnější francouzská komedie vůbec Velký flám. Každá komedie má něco do sebe a obzvlášť Sedmá rota nádherně zobrazuje charakteristiku francouzského národa v podání tří naprosto úžasných a sympatických herců v pro mě v čele s Jeanem Lefebvre, protože to byl právě on, kvůli kterému jsem jako malý prvně viděl Návrat sedmé roty a i dnes se rád podívám a vrátím do tehdejší doby chaoticky rozpoložené francouzské země, ve které by se právě tito tři těžko ztratili. --- To je Pitivier. Sedí na starostovi – Cože? – Jsou na hřbitově. (16.03.2007)