Kam sa podela siedma rota?

Další nestárnoucí klasika tentokrát si dělající legraci z 2. světové války. Byť tu jsou věci vážné a na svou dobu hrůzné, jsou podány tak, že pobaví. Na druhou stranu nic nijak nezlehčují. V humoru se netlačí na pilu, takže nespadá do trapnosti, což je velice příznačné. Tvůrci role obsadili velice dobrými herci, kteří své postavy vyzdvihli už jen svým osobním charizmem. Velice jednoduchý příběh je rozpracovaný do takových množství gagů, že lépe než Francouzi by to už snad ani nikdo lépe nenatočil. (13.08.2014)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

2. Světová válka a komedie má rozhodně něco do sebe. Většinou se totiž filmy s touto tématikou stanou hodně slavné a neméně úspěšné. Ať už je to Sedmá rota, Stepující stonožka nebo nejúspěšnější francouzská komedie vůbec Velký flám. Každá komedie má něco do sebe a obzvlášť Sedmá rota nádherně zobrazuje charakteristiku francouzského národa v podání tří naprosto úžasných a sympatických herců v pro mě v čele s Jeanem Lefebvre, protože to byl právě on, kvůli kterému jsem jako malý prvně viděl Návrat sedmé roty a i dnes se rád podívám a vrátím do tehdejší doby chaoticky rozpoložené francouzské země, ve které by se právě tito tři těžko ztratili. --- To je Pitivier. Sedí na starostovi – Cože? – Jsou na hřbitově. (16.03.2007)

Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! (03.01.2024)

Je dobře, že se lidé dokáží dívat na vlastní historii s vtipnou sebeironií, nepotřebují dělat hrdiny a na národní porážku jsou ochotni nahlížet s humorným nadhledem. Oč je často taková válečná komedie příjemnější zábavou, než patetická dramata, která se snaží zdůraznit národní hrdost a hrdinství? Jsou tři. Seržant Chaudard (dobrý Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (dobrý Aldo Maccione). Nechtějí být hrdiny, chtějí se především dostat ze zapeklité situace a utéci někam daleko do bezpečí. Jejich pouť je především hledáním jídla, schováváním se ve křoví, sušením mokrého prádla a ježděním obsazeným německým vozidlem. Více než hrdinství je zajímá plný žaludek, více než odplata je zajímají pevné boty. Z dalších rolí: sestřelený pilot a poručík Duvauchel (Erik Colin), který se přidává k trojici, plukovník Blanchet (sám pan režisér Robert Lamoureux), kterému všichni ujíždí, kapitán a velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), překvapený postupem trojice, nebo žhavá Germaine (Corinne Lahaye), okouzlená poručíkovým šarmem. A tak trojice s vypětím všech svých omezených sil, štěstím a hravým humorem překonává všechny překážky při cestě za svým vytouženým cílem: útěkem z obklíčení. Je to svižné a příjemně zábavné. (24.12.2015)