Cosplay (E04)

Viděno na předpremiéře v plzeňské Papírně. Tenhle díl mě příjemně překvapil, splňoval víceméně všechno, co jsem od toho čekala, a co se za těch 20 minut dá zvládnout. K viděný je několik cosplayerů, kteří se věnují své postavě (bylo docela fajn, že jsme mohli vidět různé žánry), kteří vysvětlují své osobní motivace pro cosplay i jak to všechno funguje a co to obnáší. (15.03.2015)

Pobavila mě postava, která má v sobě sedmiocasého démona. Je sympatické, když má někdo pro něco vášeň a neupadne na úroveň vegetativního přežívání teplo a jídlo, jako někteří vyhořelí důchodci, nebo bezdomovci. Je legrační když se skupina převlékala, tak i holky mají hrůzostrašné tetování. Dříve to byla výsada kriminálníků a když jsem někoho takového potkal , bylo to tzv, podezřelé místo a oba účastnící nezáměrného setkání se snažili rychle odklidit.Názory se vyjadřovaly jen oblečením. Dnes podle sociologů proběhla tzv. socializace těla a názory se vyjadřují přeměňováním vlastního těla. Změnu spustili banky, protože změnou myšlení společnosti již klientům potetovaný zaměstnanec banky nevadil a potetovaní lidé najednou snadno získávali práci. Subkulturu mládeže lidé opustí do 25 let veku což se potvrdilo i v tomto dokumentu. (04.01.2021)

Konečně! Je tu díl, který nepůsobí jako parodie, karikatura a ba co více řekne něco i někomu mimo tuto komunitu. Režisér není evidentně mimo mísu, kdy by jen polovinu času snímal všechny kostýmy a směšným střihem zkoušel, co snese kamera a divák. Lidé zde popisují svoje záliby, svoje fandovství své zapojení do prostředí cosplaye. Proč to tak nemohlo být i předchozí díly - toť otázka! Mít to delší stopáž, obsáhnout i více než jednu akci a pár lidí - pak by se jednalo i o obsáhlé dílo. V porovnání s předchozím otřesným hooligans a rap je tohle doposud nejlepší díl Kmenů. Btw. není to jen anime nebo Star Wars. Jo a jsem také DARKSIDE - JOIN US, WE HAVE COOKIES! (28.03.2015)

Chápu, proč má ze všech dílů Kmenů zrovna tenhle prozatím nejvyšší hodnocení. Není a ani se nesnaží být konfrontační (jakkoli prolog, trefně pointovaný zvoláním „My jsme mutanti!“, naznačuje, že by být mohl). Od cosplayerů si neudržuje kritický odstup, ale jde jim vstříc – příhodně volenou hudbou, zpomalenými záběry, pomalými nájezdy a obletováním kamery okolo postav (stylistické prvky kopírující sebestylizaci cosplayerů na jejich fanouškovských videích) nebo dodatečnými zvukovými efekty se snaží výjevy Darth Vadera před kulturákem nebo Iron Mana na nočním sídlišti zatraktivnit. Přitom by se nabízelo udělat přesný opak – podtrhnout nepatřičnost oživlých produktů amerického a japonského zábavního průmyslu na českých dvorcích. Trvalá infantilita společnosti, která si chce raději hrát než řešit problémy světa dospělých, je zde předkládána jako roztomilý fakt. Proč ne, dalo by se namítnout. Potřebu schovat se před vlastním já pod ručně vyrobenou masku nebo své identity naopak multiplikovat (jak zní druhý zaznamenaný výklad cosplaye), chápu, a sledovat, jak si Joker, Batman a Rorschach hází míčem je mi rozhodně milejší, než poslouchat namachrované rappery nebo přihlížet hovadství skupiny fotbalových „fanoušků“. Od současného českého dokumentu jsem se ale naučil očekávat víc než neškodné konstatování toho, jak se věci mají. (25.03.2015)

Konečně jsem se v rámci Kmenů dočkal výrazného zlepšení. Sice tyhle lidi tak trochu považuju za magory, ale to samé se oni můžou říkat o mě. V Chotěboři jsem byl na hororovou část festivalu, takže jsme se s těmito nadšenci spíše míjeli. Každopádně se mi líbí zručnost při výrobě kostýmů i jejich nadšení pro danou věc, určitě bych se však nechtěl v těch vedrech mořit v kostýmu. Z nostalgického hlediska potěšil i záběr na dobrou hospůdku. Takže Cosplay má u mě v tomto případě zelenou, alespoň co se hodnocení týče a tudíž jim můžu dát alespoň ony průměrné tři *. (21.04.2015)