Báječná Angelika

Angelika, ta kurvička si to v tomto díle rozdá hned se třemi muži a na svého Žofríka si ani nevzpomene. Navíc je nemilosrdně a chladně vypočítavá, prahne po moci a majetku a udělá vše pro to, aby se dostala zpátky ke dvoru. Já pro ni mám ale pořád slabost a navíc miluji Francii 17. století, která je v těchto filmech ztvárněna opravdu dobově i se vší svou brutalitou. (11.08.2019)

Angelika... S bohatou výpravou, atraktivním prostředím (výpravou) a krásnými kostýmy... V rámci série můj nejoblíbenější díl, hrdinka se sice chová jako mrcha, avšak o to je sledování zajímavější, aspoň si nenechá srát na hlavu... A v rámci filmové pentalogie (nevím jak v knihách, ty se číst nedaly) zas tolik chlapů nevystřídala :D (11.10.2018)

Báječná ? To není zrovna přívlastek, který bych tady a teď v souvislosti s Angelikou použila. Neboť prioritami milé markýzy jsou za prvé pomsta ... a za druhé bohatství - a odpovídající postavení, které s ním úzce souvisí. Obojí je sice pochopitelné, ale jenom do určité míry. Jako poněkud přehnaná se jeví především její snaha vecpat se zpátky mezi privilegovanou otitulovanou smetánku, která ji v předchozím filmu elegantně vyobcovala ze svého středu ... ale budiž: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Leč muži, které na té bohulibé cestě potkává, pro ni představují v první řadě prostředek k dosažení oné vzdálené mety. Ne že by je alespoň trochu nemilovala, ne že by si nenamlouvala, že všechno podstupuje především pro své syny ... ale jak všichni dobře víme, jsou to JEJÍ ambice, které ji ženou kupředu, JEJÍ touha být nepřehlédnutelnou, obletovanou, finančně zajištěnou personou uprostřed francouzského dvora. Tou nejobletovanější. Jistě, i nadále je vcelku dobrosrdečnou, pohotovou a odvážnou nekonvenční kráskou, která je schopná i nějaké té oběti, ale čím výš stoupá na společenském žebříčku, tím víc se vzdaluje sama sobě. Pravda, jsou chvíle, kdy poleví ve svém úsilí - ale nikdy nevíte, jestli jsou pravou příčinou její city, její hrdost ... nebo zdali se jedná pouze o součást nějakého náhradního plánu, který se právě vylíhl v její cílevědomé hlavince. Nicméně příběh samotný je i nadále vcelku přitažlivý - a pokud ho budete brát s rezervou, můžete se z něho i poučit. Neboť (téměř) každá žena je svým způsobem více či méně zdatnou manipulátorkou - a každý chlap by si měl dát dobrý pozor, aby síly zůstaly vyrovnané ... aby se nestal loutkou v jejích rukou. (16.07.2013)

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

U první Angeliky jsem vyjádřila naději, že snad další díl bude lepší než ten předchozí. Chyba lávky. Tohle pokračování je sice jiné než původní film, to ale neznamená, že je lepší. Jestli byla hlavní hrdinka minule aspoň trochu sympatická, tady už je to jenom ctižádostivá kráva, která leze dobrovolně do situací, jež očividně zavánějí průšvihem a ještě se tomu pak chudinka diví. Tu svoji věrnost, kterou trochu ukvapeně Joffreymu slíbila, navíc demonstruje velmi svérázným způsobem. Množství chlapů, kteří se v její posteli vystřídali a které dozajista všechny upřímně milovala, je obdivuhodné. Naštěstí ale všichni tragicky zemřou, takže konečnému štěstí Angeliky a hraběte de Peyrac jistě nebude stát nic v cestě. Ale dodržím, co jsem slíbila. Jean Rochefort je stále naživu, hudba stále hraje, jdu do toho i příště (28.07.2008)