Powaqqatsi

První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje. (15.03.2010)

K je určite vrcholom R trilógie, čo neznamená, že P nie je stále vynikajúci film. Ono už len fakt, že pozerať symfóniu sveta dlhšie ako hodinu a pol nevyvoláva vôbec žiadne nudné pocity, je niečo vskutku ojedinelé. Pojem symfónia sveta je pre mňa kľúčový, je to akési pokračovanie symfónií veľkomiest a posunom vzhľadom na až extrémnu globalizáciu súčasného sveta. Najcharakteristickejším znakom modernej civilizácie je preľudnenosť a P je toho umeleckým dôkazom. Ďalej je pre mňa dôkazom toho, že ak žije človek v chudobe a celý deň manuálne pracuje, nemusí to znamenať, že je nutne menej šťastný, ako my, rozmaznané bzdochy "civilizovaného" sveta. Ale to zase neznamená, že obrovské množstvo týchto ľudí netrpí pre nás neuveriteľným spôsobom. Akoby spomalené Reggiove zábery hovorili, spomaľte aj vy vo svojom šialenom životnom tempe. (08.12.2015)

Krása. Zatímco Koyaannisqatsi bylo o uspěchanosti moderní civilizace, Powaqqatsi je o půvabu tradičních civilizací. Sice zde není žádná scéna, která by mě vyloženě dojala (Koyaannisqatsi se mi tudíž celkově líbilo trchu víc) a ani se zde už nedočkáme žádných zběsile zrychlených záběrů, ale zato má tenhle film rozhodně lepší hudbu, která se narozdíl od prvního dílu hodí i k samostatnému poslechu. Pravděpodobně nejlepší soundtrack, jaký jsem kdy slyšel. Glass jede!:-) (29.12.2003)

Silný dokument. Stejně nádherný a bezhraniční jako jeho starší kolega Koyaanisqatsi. Opět naprosto úžasné obrázky, naprosto dokonalá hudba. Miluju tenhle styl. Nic neřešit, neposlouchat zbytečná slova. Svět je tak nádherný a rozmanitý, že ho i ten nejbohaší jazyk nepopíše tak krásně, jako samotný pohled na něj. Chci vidět všechna místa z tohoto filmu, chci cestovat a poznávat nové světy. Tenhle dokument je život sám se vším co je na něm krásné. (05.01.2011)

Veľmi váham medzi 4* a 5*, dávam však zatiaľ menej pretože Koyaanisqatsi sa mi páčilo predsa len o niečo viac, nepopieram však, že ak Powaqqatsi uvidím ešte raz vytiahne sa o 1* vyššie. Koyaanisqatsi bolo omnoho pochmúrnejšie, dalo by sa povedať, že do určitej miery pesimistické s veľmi hlbokou myšlienkou, oproti tomu je Powaqqatsi uvoľnenejšie a nie tak ťaživé. Zábery na krásnu krajinu vystriedali rovnako pôsobivé zábery ľudí, takže po obrazovej stránke sú si filmy úplne vyrovnané. Ako už bolo povedané hudba Philipa Glassa je absolútne geniálna, možno pomyselný vrchol tvorby tohoto skladateľa, je omnoho živšia ako v Koyaanisqatsi (okolo ktorej sa objavuje aj mnoho výhrad, síce nechápem prečo), takže hudobne prvý film jednoznačne prekonáva. (01.09.2008)