Powaqqatsi
Powaqqatsi
VOD (2)
Obsahy(1)
Americký film Powaqqatsi vznikl jako druhy díl plánované trilogie osobitých dokumentů režiséra Godfreye Reggia na hudbu skladatele Philipa Glasse, odkazujících svými názvy k jazyku indiánského kmene Hopiu ("Powaqqatsi" znamená něco jako "život na úkor někoho jiného). V roce 1983 mel ve světě premiéru film Koyaanisqatsi, pokus o komplexní pohled na současnou podobu industrializované Ameriky. Autoři filmu usilují ve svém druhem projektu na plose celovečerního filmu bez použiti komentáře podat obraz života, lidi a krajiny Třetího světa. Pozorují ničení kulturních a historických kořenů zásahem civilizace, jež způsobuje uniformitu a podléhání bezduché práci a odcizujícímu se systému. Svým obrazovým materiálem odkazuje Powaqqatsi sice k dokumentu s etnografickým a antropologickým cílem, jeho uspořádáni (trikové záběry a střihová rytmizace, podřízená hudbě) z něj však činí film experimentální. V souladu s Glassovou minimalistickou hudbou je film členěn na jednoduché věty, mající svůj logický a emotivní smysl; mimořádná, fascinující bohatost obrazu vsak jde jakoby "proti" hudbě a činí z filmu podmanivou podívanou. Hlavni kameramani filmu pracovali (vedle Berlína a Paříže) v Peru, Brazílii, Egyptě, Nepálu, Izraeli, Keni Hongkongu, Indii. Glass se nebrání vlivům africké, brazilské a peruánské hudby a využívá bohaté škály domorodých nástrojů, lidských hlasu i civilizačních ruchů, z jejichž střetů, podobně jako z obrazové složky, vystupuje podoba světa s jeho přirozenými a nepřirozenými vztahy, vlivy a kontrasty. Výjimečný film vznikl na popud Instituce pro oblastní výchovu, na jeho uvedení se podílel Francis Coppola a George Lucas. Lze jej doporučit jako zcela mimořádný zážitek všem náročným divákům.
(Qatsi je slovo indiánského původu, označující život, zatímco powaqa odkazuje na ty, kdož se přiživují na jiných film konfrontuje blahobyt v metropolích nejbohatších společností s bídou a ožebračeností obyvatel třetího světa, zejména Indie, Afriky, Střední a Jižní Ameriky.) Nesmírně náročný Reggiův projekt, navazující na dřívější film Koyannisqatsi, je nejen strhujícím dokumentem o křiklavých rozporech na naší planetě, o hrozbě jaderné a ekologické katastrofy, ale především velkolepou symfonií o proměnách života, o těsném sepětí člověka s přírodou a kulturou. Film se zcela obešel beze slov, rovnocennou náhradou komentáři je takřka kouzelnická režisérova práce s množstvím speciálně natočeného dokumentárního materiálu a rovněž přímo pro film zkomponovaná symfonická hudba Philipa Glasse. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (67)
K je určite vrcholom R trilógie, čo neznamená, že P nie je stále vynikajúci film. Ono už len fakt, že pozerať symfóniu sveta dlhšie ako hodinu a pol nevyvoláva vôbec žiadne nudné pocity, je niečo vskutku ojedinelé. Pojem symfónia sveta je pre mňa kľúčový, je to akési pokračovanie symfónií veľkomiest a posunom vzhľadom na až extrémnu globalizáciu súčasného sveta. Najcharakteristickejším znakom modernej civilizácie je preľudnenosť a P je toho umeleckým dôkazom. Ďalej je pre mňa dôkazom toho, že ak žije človek v chudobe a celý deň manuálne pracuje, nemusí to znamenať, že je nutne menej šťastný, ako my, rozmaznané bzdochy "civilizovaného" sveta. Ale to zase neznamená, že obrovské množstvo týchto ľudí netrpí pre nás neuveriteľným spôsobom. Akoby spomalené Reggiove zábery hovorili, spomaľte aj vy vo svojom šialenom životnom tempe. ()
Powaqqatsi: Čarodějův život. Život, který pohlcuje síly jiných životů. Prý. Reggiův filmový doprovod k netradičnímu etno-Glassovi. Převaha Philipa nad Godfreyem přetrvává, přestože Reggio Glassovy kompozice obohacuje, tentokrát nikoliv zrychleným, nýbrž zpomaleným kontrapunktem divokého etna v zacyklené repetici. Citát, který by mohl navozovat představu o filmu, zobrazující člověka jako pijavici, stojí ale v dojmu z druhého dílu série v jisté kvadratuře. Powaqqatsi, ač uvádí do Babylonu plného kouzelníků a pinožení napříč všemi odvětvími lidské činnosti, nebudí tak mrazivé pocity jako neosobnější, méně figurální Koyaanisqatsi. ()
V kinematografii neexistuje jiné dílo, které by se tolik zabývalo problémy spojenými s globalizací. První, fenomenální díl zobrazoval především ekologické problémy a zdůrazňoval, že život je stále rychlejší. Druhý díl se zabývá spíše humanitárními a sociálními problémy. Už tento samotný koncept znamená určité ubrání poutavosti, protože zde nenajdme pohledy na krajinu atd. Nicméně film vypovídá o tom, jak nůžky globalizace rozdělují populaci na chudé a bohaté. ()
poprvé jsem powaqqatsi nedokoukal ve filmovém klubu na čt2, což jsem vždycky přičítal své tehdejší unavenosti. nedávno jsem si ten film ale pustil na dvd a s velkou nelibostí zjistil, že se tu předjímá reggiův pozdější pád na filmařské dno s naqoyqatsi. letecké záběry na horské vesničky kdesi v jižní americe se s ubíjející pravidelností střídají s obrázky rolníků "v potu tváře vydělávajících na své živobytí", to vše podbarveno vlezlým a (sorry, philipe) neinvenčním soundtrackem, který tomu ke koyaanis nesahá ani po notové předznamenání.. ach jo! ()
Druhá filmová báseň, filozofické dílo, experiment… od Gogfreyho Reggia s názvem Powaqqatsi navazuje na svého předchůdce po šesti letech a Ameriku mění za jiná místa. Převážně se podíváme do Indie (a jižní Ameriky), která se může brát jako symbol přelidnění naší planety. No a o tom vlastně celý snímek je. Definice slova Powaqqatsi je život na úkor svého okolí a ostatních. Film je pak sled jednotlivých záběrů na lidi, masy lidí a ještě větší masy lidí. Záběr hromadného prohrabávání obrovské haldy odpadků je silný sám o sobě. Vyznění opět není moc optimistické. Vcelku to ale na mě mělo menší účinek než Koyaanisqatsi a ani ty vizuální obrazy nebyly tak strhující. Tři hvězdy za netradiční zážitek nechám a poslední díl trilogie Naqoyqatsi si rád pustím, nicméně první část na mě působila silněji. ()
Galéria (60)
Fotka © Santa Fe Institute for Regional Education
Zaujímavosti (8)
- Podstatná část filmu byla natočena ve vyšší snímkové frekvenci (HFR), což umožnilo plynulost zpomalených záběrů. (L_O_U_S)
- Ač se to běžnému divákovi a posluchači nezdá, ústřední "hymna" je napsána v poměrně neobvyklém taktu - první provedení v 10/8 taktu (3+3+2+2), druhé v 12/8 (3+2+3+2+2) a třetí v 13/8 taktu (3+3+3+2+2). Závěrečná píseň je opět v 10/8 taktu. (L_O_U_S)
- Přibližně v polovině filmu se v záběru jedoucího nákladního vlaku mihlo celkem 156 vagónů. (ČSFD)
Súvisiace novinky
41. MFF Ekofilm 3. - 5. 12. 2015
41. ročník Mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí se poprvé koná v Brně a nabídne i novou ambiciózní dramaturgii. Kromě významných zahraničních a domácích hostů představí i velmi kvalitní… (viac)
Reklama