Liza, líščia víla

Výborný maďarský snímek, který pojednává o štěstí, lásce, ale i smrti, prokletí či osamění. Sledujeme jednu podivuhodnou a zvláštní ženu Lizu, která bydlí u jedné staré vdovy po japonském ambasadorovy, o kterou se zároveň taky stará. Liza je uzavřena jen pouze do tohoto světa, světa, ve kterém jen pečuje o tuto starou paní a nic jiného vlastně nezná. Její jediným přítelem je duch japonského zpěváka, kterým tu žil před tím a který stále přebývá v tomto bytě. Vše se pro ni změní, když se výjimečně, na své narozeniny, může opustit byt a vyjít ven. Zavítá do místní prodejny s rychlým občerstvením, kde pozná štěstí a lásku druhých, kterou by tak ráda sama prožila. Když umře stará paní a zanedlouho poté začnou umírat muži kolem Lizy, uvědomí si, že je prokletá a nikdy nebude šťastná. Výtečný snímek, který vtipným a odlehčeným způsobem vypráví o smrti či dokonalé závislosti určité osoby, v tomto případě japonského ducha posedlého na mladé ženě. (12.01.2017)

Padlo tady srovnání s Amelií z Montmartru. Jediné co mají ty dva filmy společného, je skvělá výtvarná stylizace, vynikající neokoukaní herci, chytlavý hudební podmaz a nadprůměrný scénář, který se podařilo originálně a velmi svěže převést na plátno. Toto je přesně ten film, který by měl vytlačit ty plytké americké slátaniny z našich kin a měl by vrátit evropskému filmu ztracenou slávu. Jenže rozpočet tohoto filmu byl 1,6 mil. USD a na tržbách se zatím celosvětově vydělalo jen 0,6 mil. USD. Takže realita bude spíš taková, že režísérovi nabídne práci na nějakém polobéčku americká produkce a bude po ptákách(po režisérovi). Příběh Lízy se odehrává v 60-tých letech, což je pro dnešní mladé tak bizarní svět, že stačilo jen maličko některé věci zvýraznit a svět Lízy vypadal skoro jako nějaký fantaskní svět za zrcadlem. Celé je to navíc podpořeno skvělými triky, takže nemáte žádný důvod podivovat se všem těm postavám, které jsou tak roztomile uhozené. Ten japonsko-finsko-maďarský mix je zábavný a i když mi k nejvyššímu hodnocení malinký kousek chybí, tak pětihvězdu dám. Za tu malou naději, že by se snad mohlo točit v Evropě i něco jiného, než jsou filmy o komunismu, válce, nebo dalších útrapách. Za tu poetiku a fantazii, které je v běžných filmech tak málo. A taky za to, že jsem se dozvěděl o liščích vílách. (16.01.2016)

Jednoduchý, patřičně šílený příběh, plný kýčů a japonského popu. Ano, asi takto by se to dalo ve zkratce napsat, sám se proto divím, že to jde všechno tak dobře dohromady a že je to navíc tak zábavné. Prostředí, v němž se děj odehrává je vůbec dotaženo (možná až přetaženo) k dokonalosti. A nejen prostředí, i ty televizní reklamy (film občas i jako reklama vypadá), dokonale vybraní herci a samozřejmě Toni Tani! Herci hrají velice dobře, občas možná úmyslně přehrávají, což se sem vlastně také hodí. Několikrát jsem si vzpomněl na Grandhotel Budapešť, i když je to zcela jiný film, ale přeci jen. Ke konci mi přišlo, že je to už dost šílené, ale vše zachránil Zoltán a jeho výborné skoro westernové finále, paráda a ta hudba... 80% (05.02.2016)

"Proč jí vůbec někdo zabíjel? Na vkladní knížce neměla ani sto forintů." "Lidi vražděj i za lacinějš." ____ Buď jsem viděl špatnou verzi, jinak si to nadměrně vysoký hodnocení nedokážu racionálně vysvětlit. Spíš než plnohodnotný fantazijní celovečerák ve mě snímek spíš evokoval dojem low-budget televizního filmu za pár kaček, z něhož ta tristní lacinost čpí jak z díry tureckého retychu. Nejde o empatickou konceptuální zhovadilost, ani pitoreskní rozprávku - tvůrci chaoticky balancují mezi oběma sférami.... Vyloženě pro děti to ovšem taky není - sexu a vražd je zde požehnaně. Tak pro koho tenhle lascivní mišmaš vlastně je? Prakticky i teoreticky pro divnolidi, páč tohle je sentimentální film se vším všudy - fikční gastronomií díky níž jednotliví aktéři koštují takové delikátní gáblíky jako kupříkladu melounovou polívku s jarní cibulkou, dušené houby s džemem, anebo kapra na javorovém sirupu počínaje, obscénními karikatury v podobě vraždících japonských popových zpěváků, inspektorů na baterky, anebo obézních mrtvol konče - to vše doplněné westernovým soundtrackem, jemuž by i Ennio Morricone mohl nevraživě závidět.... Nebýt těch brakových triků, možná bych mé hodnocení vytáh i na 4*. Film mi každopádně poskytl jedno moudro, který si jednoznačně vezmu k srdci: v národě Langošů fakticky krom Bély Tarra a jeho souputníků žijí jen maďaři :((( (04.08.2020)

„Uklidněte se, slečno. Jsou to jen rutinní otázky. Ale není kouře bez...“ Doplňte si nadávku v maďarštině! Pečovatelka, jíž se zjevuje mrtvý japonský zpěvák, touží po lásce. A proč by ji nemohla najít zrovna v den svých třicátých narozenin? Jenže jedna věc je lásku najít, druhá pak o ni za podivných okolností nepřijít… Čekal jsem trochu svéráznější film, ale Károly Ujj Mészáros přece jen překonal má očekávání! Beznadějné romantičce Lize samozřejmě nešlo nefandit, zvlášť když jejímu štěstí bránil zhrzený a démonický mrtvý japonský zpěvák. A to panoptikum individuí, teda nápadníků, z nichž byl jeden divnější a trhlejší než druhý, také stálo za to. Pobavili i velitel s nedokončenými pořekadly či nezničitelný seržant fandící hudbě z finských westernů. Filmu dál nemůžu upřít ani hravost, fantazii, smysl pro absurditu a nadsázku, ale…celé to na mě bylo místy docela střelené a neukotvené, díky čemuž nechybí hluchá místa a chvilkové ztráty šťávy, což je u tak krátké stopáže trochu mínus. Přesto u této fantazijní jednohubky nechci jít pod slabší 4*. (25.07.2021)