Liza, líščia víla

"Líza, liščí víla" je divný film a díky tomu se jedná o film, který je skutečně zajímavý a stojí za to, abyste se na něj podívali. Je to natolik nevšední zážitek, ale rozhodně ne zážitek špatný. Jasně, je to místy trochu drsné, ale nic přes čáru, je to spíše drsně krásně divné. Maďaři umí očividně skvělé filmy. (20.03.2018)

Líza je koncepčně sympatická podivnost, ale bohužel je ulítlá nedostatečně, nadanější tvůrci by se určitě dokázali více utrhnout ze řetězu průměrnosti. Dovedu si představit třeba zpracování od nějakých tolikrát zmiňovaných úchylných Japonců, pouhé kopírování stylu Andersona či Jeuneta k úspěchu nevede. Dobře vymyšlené i vtipné momenty tu střídá nuda a infantilní, mnohdy repetitivně otravné pasáže (japonský pop zpěvák,..). Zvolená forma by přitom vyžadovala úplný ohňostroj nápadů a originality, aby se diváci neměli čas zabývat obsahem. Pokud se nad hlavní postavou na chvilku zamyslíme vážně, zoufale by potřebovala nejen chlapa, ale hlavně odbornou psychiatrickou pomoc. (07.10.2020)

"Krabí burgr vychladl". Mek mek, tak je mi líto, ale už po prvních pěti minutách děje tohoto jinak hravého a výtvarně vytříbeného fantasy snímku, umístěného zřejmě do nějaké kapitalistické alternativy maďarské metropole sedmdesátých let dvacátého století, mě přemohl pocit zklamání a neochabl ani po první třetině filmu, ve které došlo ke zkrášlení jeho hlavní hrdinky. Nicméně musím uznat, že jsem se při sledování tohoto díla ani trochu nenudil, ale na druhou stranu mě na něm zaujal jen ten zcela nový způsob, jakým lze také vnímat symbol červeného kruhu na japonské vlajce. No a co se týká lišek, tak mě napadlo, jak je Japonci i Maďaři vnímají stejně "pozitivně" jako dánský "Antikrist", Lars von Trier a že není nad naší Bystroušku, které se bát zatím nemusíme, mek mek. (27.02.2016)

Japonsky ladená komédia európskej produkcie? Priznám sa, pristupoval som k filmu dosť skepticky. Kvalitný film od maďarských susedov som ešte nevidel. V posledných rokoch maďarská kinematografická tvorba znovu ožíva a naberá na svojej kráse. Liza, líščia víla je toho dôkazom. Režisérovi a scenáristovi Károlymu Ujj Mészárosovi sa podarilo do filmu brilantne zapracovať ľahký, často-krát bizarný japonský zmysel pre humor. Film obsahuje veľa dobrých nápadov, má skvelo spracovanú zvukovú aj vizuálnu stránku a prvotriedne herecké výkony (najviac ma zaujala postava Davida Sakuraia, ktorý stvárnil chladnokrvného Tomyho Tanyho). Ak má niekto chuť na komédiu a už sa presýtil "lacných" (nehovorím o rozpočte) amerických produktov z bežiaceho pásu, Lizu mu môžem jednoznačne len odporučiť. (05.08.2017)

Líza nie je ani zďaleka tak šialený film, akú má povesť. Je to sympatická romantická blbosť, ktorá vám buď sadne, alebo nesadne. Alebo to nazvime na naladenie sa na rovnakú vlnu. Mne to chvíľu trvalo, ale introverti a melancholici sú moja krvná filmová skupina. Inšpirácie sú zjavné, ak neviete, ako by mohla vyzerať nízkorozpočtová spolupráca Gondryho a Jeuneta, pri ktorej by príliš nerozmýšľali nad logikou a nejakými metaforami, ale ani nad scenárom, tak presne takto. (23.03.2016)