Kráľ Artuš: Legenda o meči

Film v mnoha ohledech zajímavý. Celkovým přístupem ke složité látce, vizuálem, mnoha zrychlenými či vtipnými scénami, který ale v prostředku zpomalí a je nudný. Nic víc bych proti němu neměl, protože konec je opět našlapaný a já se (doslova) probudil. Škoda, (historické) ani fantasy filmy mě nijak zvlášť neberou a tady jsem si myslel, že mě král Artuš (zde v mnohém připomínající Robina Hooda, jen bohatým nebere a chudým nedává) chytne více. (26.09.2017)

Velká škoda. Na jedné straně nejdospělejší a nejosobitější fantasy od Pána prstenů, na té druhé mix příliš mnoha protichůdných stylů. Je fajn, že KONEČNĚ někdo dokázal natočit fantasy, kde kamera nekrouží nad horou, pod které jdou hlavní hrdinové. Ale zatímco zrychlující střihy ve stylu Šíleného Maxe fungují fantasticky a to samé platí o dějových zkratkách, jakmile nastoupí digitální bordel, je to podobně únavné jako poslední Snyderovky. Nemluvě o té lehce zvláštní stylizaci postav, kdy všichni tak nějak do tématu zapadají, jen hlavní hrdina má šatník od předního návrháře. Přesto je mi líto, že to až tak prolítlo v kinech. Film nenudí, má atmosféru, přesný casting a téma náběh na to vyrůst do velkých výšin. Bohužel, toho už se nikdy nedočkáme. 70% (09.07.2017)

Očekávání byla minimální a výsledek? Největší překvapení letošního roku. Ritchie opět jede na své vlastní vlně a tentokrát perfektně kombinuje artušovskou legendu s temnou fantasy britských končin. Na pohled delikátní záležitost, kterou navíc skvěle podtrhuje Pembertonův soundtrack vycházející z britské kultury a testosteronem nabité dynamiky celého filmu (The Devil and Huntsman - lahůdka). Hunnam je i přes svůj věk vycházející sympaťák (vousy mu svědčí) a Law pokračuje ve svém zažitém mistrovství. Příběh potěší všechny milovníky středověké fantastiky a rozhodně neurazí - nevím na čem ti amíci jedou, ale jejich hodnocení považuji za ztrátu zdravého rozumu... Logan je z mé strany překvapivě překonán a já pocítil takovou radost, jakou jsem měl naposledy u Kingsmanů, nebo Civil War. (06.06.2017)

Ultrafrajerská gangstersko-partizánska multikulti dark heroic sword & sorcery, v ktorej sa Guy Ritchie nadobro odtrhol z reťaze a je to celé ohromná zábava - od scén, v ktorých sympaťáci len tak hláškujú pri ohni až po megaslony, megahady, kung-fu a súboje so svalnatými megazabijakmi v obrovských čarodejníckych vežiach, pričom to všetko vyzerá ako zhmotnené obrazy Franka Frazzetu a Kena Kellyho. Všetko fantasticky natočené a zostrihané a geniálne ozvučené (keď po uštipnutí hadom začne hrať ústredná pieseň, je to najviac cool filmový moment za mnoho mesiacov, ak nie rokov). Charlie Hunnam obrovský sympaťák (pekne sa chlapec rozohral, už v Stratené mesto Z bol výborný) a k zloduchovi v podaní Juda Lawa ani netreba nič dodávať, lahoda. Negatívne recenzie tomu vyčítajú prznenie legendy a roztrieštený príbeh, mňa najviac bavili práve tie drzé variácie na klasiku (Merlinica) a rôzne rozprávačské finty (nespoľahlivý rozprávač, zámerne prehádzaná chronológia záberov, fóry typu "a keby sme zvolali anglických barónov, prebiehalo by to asi takto...", pričom je to tam fakt natočené, hoci je to udalosť, ktorá sa vlastne nestala). Šialený náhul, ktorý vstrebe málokto. Veľmi by som chcel pokračovanie, aj keď k tomu asi nedôjde... (12.05.2017)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)