Lída Baarová

Když jsem šel do kina na nejočekávanější český film roku, tak jsem měl na mysli obě varianty - že to bude buď trhák, nebo propadák. Ve výsledné podobě se Lída Baarová pohybuje vrtkavě na pomezí obou pólů. Život jedné z nejkrásnějších českých hereček 30. let nabízí velice hutný materiál na ledasjaké zpracování, takže jistý potenciál zde rozhodně byl, je i bude. Musím říct, že se z toho určitě dalo vytřískat více, ale musím zase na druhou stranu uznat, že několik podmanivých a nápaditých scén film obsahuje. U tuzemské produkce je často kamenem úrazu touha po světovosti, byť jde úspěchu dosáhnout i hezky po česku, proto působí některé sekvence až příliš uměle a strojeně. Velkým kladem pro mě bylo prolínání dvou časových linií, které se dobře doplňovaly - zaujal mě též voice-over staré Lídy, který byl jedním z těch momentů, kdy se vykrádání z cizích filmů vyplatilo. Osobně mě více dostala spíše druhá polovina filmu, jelikož ta první, byť líbivě natočená, byla zdlouhavější, zatímco ta druhá měla větší spád a přítomná tragičnost udělala také svoje. K užívání němčiny ve filmu se vyjadřovat nebudu, protože by to bylo na dlouhé povídání, snad jen mohu dodat, že v mnoha amerických filmech mluví cizinci většinou anglicky, tak proč si dělat zbytečné násilí a remcat nad česky mluvícím Hitlerem. Lída Baarová se jako okázalý velkofilm nejspíše do dějin české kinematografire nezapíše, ale nechci na film nespravedlivě házet špínu, protože snaha zde přece jenom byla. (22.01.2016)

K posrání nezajímavý film o nezajímavé herečce, jejíž nejpamětihodnější čin bylo roztažení jistému politikovi. Matlanina s hrůzostrašnými postsynchrony, kde se potácí banda zoufalců a neví, kde je a co dělá. Goebbels v úloze největší zrůdy filmu drtivě prohrává se Stašovou v roli matky Baarové, Pavel Hakenkreuz coby Hitler hrdě nese Trololo pochodeň a Renčovi by patřilo sebrat příděly koksu, ať konečně chcípne a nevysílá na plátna další zločiny proti lidskosti. (06.03.2017)

"Je to všetko komplikovanejšie než sa na prvý pohľad zdá..." Neviem, či bol Renč dobrá voľba, ale zodpovednosť za výsledok nesie on. Casting sa myslím vydaril, T. Pauhofovú vyniť nemôžem ani nikoho iného z obsadenia. Celková skladba filmu je ok, rozhovor starej pani Baarovej, ktorá sa v spomienkach vracia do doby svojej najväčšej slávy nie je nový prístup, ale rozhodne je divácky vďačný a zaujímavý. Z nejakého dôvodu Renč úplne vynechal detstvo, nejaký úvod alebo herecké začiatky L. Baarovej a hneď sme skočili na konkurz, z ktorého sa potom odpichla k sláve...Jej práci sa tiež veľmi nevenoval, sme svedkami len jej romániku s nemeckým hercom a neskôr Goebbelsom. Trápnu milostnú scénu a odrazy tváre v plameňoch si Renč mohol odpustiť a venovať sa radšej spomínaným nedostatkom. Je fajn, že dal priestor i väzneniu Baarovej ale celkovo film postráda hĺbku. Všetko je tak povrchné a priemerné a o Baarovej sa toho veľa nedozvieme. To že randila s Goebbelsom je na životopisný film trochu málo, nie? 60%. (22.01.2017)

Nejsem člověkem, který by rád sledoval prvorepublikové filmy. Nejsem ani člověkem, který by o Lídě Baarové věděl něco více než to, co jsem se dozvěděl z dokumentu Zkáza krásou, který jsem viděl před pár měsíci. Ale tenhle náhled do života jedné ženy, herečky, která se zapletla s dějinami, mě dokázal ohromit. Respektive zaujal mě natolik, že nevím, co bych mu vytknul. Jeden pohnutý osud jedné ženy je poutavou sondou do první republiky, a rovněž i do období bezprostředně po skončení 2. světové války. A je mi z toho až smutno. Tenhle film ve mně vyvolal emoce.Vyvolal ve mně i určitou sounáležitost s hlavní hrdinkou. A ukázal mi, jak snadno se člověk zaplete s něčím větším, než je on sám. Nemohu si pomoci, ale jsem nadšený. Vynikající a věrohodné zpracování, perfektní herecké výkony, ani na okamžik jsem se nenudil. Ale přesto mám pocit, že film by si zasloužil ještě pár záběrů na to, jak šla Lída Baarová dál svým životem. Závěrečné textové info mi opravdu nepřišlo dostačující. A myslím, že filmu by slušelo i pár vzpomínkových záběrů na Lídu Baarovou či jejích archivních fotek, třeba během závěrečných titulků. Ale jinak je to dokonalé a dávám lepší čtyři hvězdy. (09.01.2017)

Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. (14.05.2016)