Vinyl
Epizódy(10)
-
Pilot (E01)
-
Ještě jednou včerejšek (E02)
-
Šeptaná tajemství (E03)
-
Raketa (E04)
-
He in Racist Fire (E05)
-
Cyclone (E06)
-
Král a já (E07)
-
E. A. B. (E08)
-
Královna rock'n'rollu (E09)
-
Alibi (E10)
Obsahy(2)
Nový seriál od Martina Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera je zasazený do New Yorku sedmdesátých let minulého století. Velkolepou jízdu napříč hudební branží, jež byla v době nástupu punku, diska a hip-hopu prosáklá drogami a sexem, sledujeme očima šéfa hudebního vydavatelství Richieho Finestry (Bobby Cannavale). Ten se ze všech sil snaží zachránit svou nahrávací společnost i vlastní duši, aniž by musel jít přes mrtvoly. (HBO Europe)
(viac)Videá (11)
Recenzie (98)
Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo. ()
Veruže seriál nemal na ružiach ustlané ani pilotom aký si režijne postrážil sám maestro. Ten o dĺžke normálneho celovečerného filmu občas nudil, občas pôsobil zmätočne v postavách a zaujal len pedantným zobrazením sedemdesiatych rokov. S ďalšími epizódami sa to krok za krôčikom zlepšovalo a mňa čoraz viac začali zaujímať ich príbehy, aké sa pekne prepletali a v jednom momente dokonca vytvorili jednotné klbko. Nie všetky rozhodnutia boli ale šťastné, nepredvídateľné a pútavé (zvlášť šestka), no dokázal ich vyvážiť nastolený smer akým sa dej uberal. Ja tak fandil úspechu Nasty Beats, od ktorého záviselo prežitie hudobného vydavateľstva, od ktorého záviselo prežitie jeho zamestnancov. Tí sa potýkali s klasickými, nielen dobovými neduhmi spoločnosti. Najzaujímavejšia bola nespútaná hlavná postava, (anti) hrdina čo dokázal klesnúť na úplné dno, aby začal vnímať svetielko nádeje, ktoré následne vedel poslať do úplného hajzlu. Padli vhod aj jednorazové ozdoby ako John Lennon, Andy Warhol, David Bowie, Alice Cooper či obtĺstly Elvis, ktorí tomu dodali na príťažlivosti, rezká hudba, tá na divokosti a závislosti všetkého možného (peniaze, drogy, úspech) na dramatickosti. Po zjazdení prvej a zrejme aj poslednej série tak u mňa vládne spokojnosť. ()
Zažil som tú dobu na vlastnej koži ako teeneger z opačnej strany barikády.Rádio to bola úplná hrôza,západná muzika žiadna.Jediným zdrojom tejto hudby by bola bývala československá Slobodná Európa,ktorá však bola rušená na celom území republiky.Ale našli sme riešenie lebo madˇarská a rumúnska Slobodná Európa neboli rušené.Všetko sa nahrávalo a kopírovalo na Sonet Duo magnetofóne čs.výroby.Všetci sme sa tvárili ako odborníci a po prvých tónoch piesne sme vedeli interpreta aj názov skladby,ale táto hudba nás už vtedy ovládla aj v mysleni a pohľadu na svet mimo soc bloku aj do budúcnosti.Seriál krásne zachytáva toto pre niekoho chaotické obdobie,ktoré je určite autentické kvôli Mickovi Jaggerovi a skúsenému oku Martina Scorseseho. ()
Po TŘECH EPIZODÁCH zatím obrovská spokojenost, i když největší potíže jsem měl kupodivu právě se Scorseseho úvodním filmem. Na konci druhé části už jsem tomu ale naplno propadnul, podobný drama z hudební branže říznutý kriminálkou totiž nemá v bedně obdoby (doufám, že nikdo neříkal Empire!). Prostě si to jen chce zvyknout na pomalejší tempo vyprávění a orientovat se v postavách a produkční hantýrce. ()
Galéria (82)
Zaujímavosti (5)
- Richie Finestra (Bobby Cannavale) nosí hodinky Rolex Datejust ve verzi bicolor. (Liqid)
- Projekt, který tehdy nesl název "History of Music," se nejprve krátce ohřál u společnosti Paramount, než v roce 2010 definitivně zakotvil u HBO. Scénář pilotního dílu "zatím nepojmenovaného rokenrolového seriálu" nakonec vzešel z pera Terence Wintera, scénáristy seriálu Impérium: Mafie v Atlantic City (který zároveň napsal scénář k filmu Vlk z Wall Street) a George Mastrase (který stojí za seriálem Perníkový táta). (Zdroj: HBO Europe)
- V 2. epizóde 1. série sleduje Richie (Bobby Cannavale) v kine premietanie filmu Drak prichádza (1973). (Irktus)
Súvisiace novinky
Martin Scorsese nezpomaluje
Čerstvě po premiéře epické gangsterky Irčan na Netflixu přichází zpráva, že Martin Scorsese už si vyhlídl další projekt. Kromě krimi Killers of the Flower Moon s DiCapriem a De Nirem teď totiž ještě… (viac)
Martin Scorsese a Mick Jagger. Tyto dvě jména jsou ve svém odvětví kultury dosti zvučná a jejich díla jsou pro ona odvětví v obou případech jedny ze zlomových, které více či méně tvořily historii. A tyto dvě zvučná jména a osobnosti, které tyto jména nosí, se daly dohromady a vytvořily seriál, který v prvé řadě slouží jako pocta hudbě, což snadno proklamuje už název. Na začátku je nutné říct, že to opravdu není pro každého. Je to hlavně pro milovníky hudby v rozsahu od 50. do 70. let minulého století, kteří se v tomto rybníčku plném ryb v podobě menších či větších referencí, budou opravdu rochnit a s určitostí to ohodnotí, jako já, plným počtem. Pro neznalé to bude další 7-7,5/10 seriál, díky kterému najdou řadu skvělé hudby, ale to je asi tak vše. Ale jelikož já se řadím do skupiny, co ví a zná, tak jsem si to neskutečně užil. O Vinylu jsem věděl od jeho vydání, ale vždy jsem ho kvůli dalším titulům odkládal. A musím říct, že to bylo dobře, protože v té době jsem věděl o takových 70% méně než teď, takže bych si ho méně užil. Dva, na začátku již zmiňovaní, legendární pánové, díky kterým se o tomto projektu vůbec ví, se na tom podíleli menším či větším způsobem. Mick Jagger spíše přidal něco málo k nápadu a spíše dodával své nabyté zkušenosti z branže. To Scorseseho práce je vidět víc a ujal se postu, díky kterému ho známe. A to sice režie. Na stoličku si sedl sice pouze jednou, a to u úvodní epizody, ale zase nám dal materiál o délce bez osmi minut dvou hodin, což je na epizodu seriálu vskutku nezvyklé a nevšední. Ale chyba to rozhodně nebyla. A co všechno se do takové megalomanie vešlo? První je samozřejmě příběh, který nás zavede na půdu New Yorku na počátku 70. let, konkrétně do krachujícího hudebního vydavatelství, které každý zná, ale bohužel se k němu nikdo nehlásí. Druhotné je představení postav, často velmi různorodých, některé jsou divácky zajímavé svým charismatem, další cool chováním, najdou se i ti s peprnou minulostí, ale všechny mají dozajista společnou jednu věc a to je nátura, která jako další prvek vystihuje 70. léta. Mimo jiné se dostane i na zpodobnění známých tvářím, které více či méně utvářely tvář tehdejších hitparád, ale i umělecky vedených typů hudby či umění samotné (příkladem jest třeba Robert Plant a Bonzo z Led Zeppelin, či Alice Cooper a mnoho dalších). A to všechno je nám stříbrném podnose předneseno ve Scorseseho epizodě, která by se, stejně jako celý seriál, dal pospat jako Vlk z Wall Street, akorát ne na Wall Street a v jiném odvětví byznysu, plus se k sexu, drogám a dalším strastem a slastem těchto povolání, přidává i umění. A právě Scorseseho epizoda je výkop, na jehož sílu už pozdější režiséři bohužel nedosáhnou, ale stále to drží v nadprůměrných kolejích. Samozřejmě, že to má své slabiny, občas se ve větším časovém oblouku dala pozornost věcem, které příběh ani zúčastněné charaktery nikam neposunuly, někdy i dialogy jsou kapánek cheesy a nestabilní, ale to zase zachraňují herecké výkony. Těmto chybkám kraluje konec, který prostě uspokojení nepřinese, protože se u něj počítalo, že bude další série, což se bohužel nestalo, takže v podstatě žádná linka není pořádně uzavřena a když ano, tak takovým stylem, že ano, dalo by se to brát za uzavření, ale rozšíření by to potřebovalo jako koza drbání. Samotné ukončení seriálu po první sérii mě dost mrzí, i kdyby pro to mělo HBO dobrý důvod, tak pořád je zdrcující už z toho důvodu, že seriál na podobné téma prostě není a dlouho nebude. Tyto neduhy jsou ale zastíněny naprosto skvěle vybranou hudbou všech myslitelných žánru a podžánrů, která výborně vystihuje prezentovanou dobu, ale také vzpomíná na léta, které předcházely a o to víc vás potěší, když tu či tamtu skladbu poznáte. Závěrem zde zopakuji své mnohokrát řečené výroky. Pokud jste fanouškem hudby, tak je to povinnost, pokud nejste, tak se asi vyhněte, na konci by jste mohli plakat po ztraceném času. Středně slabších 9/10. () (menej) (viac)