Kobry a užovky

Od Jana Prušinovského veľmi príjemné prekvapenie. Nie, že by som pochyboval o jeho kvalite, ale o žánrovej rozmanitosti. Kobry a užovky sú reálnym obrazom dnešného sveta, sociálnej výpovede a o začarovanom kruhu, kde despota je hlavný geroj a naopak. Surová atmosféra a vyzrála kvalita. (01.11.2015)

Příjemný český film, který konečně poměrně dobře vystihuje archetyp českého maloměstského loosera. Od Prušinovského asi nemůžeme čekat, že se bude vyjadřovat záběry, symboly a vůbec nějakou originálnější filmovou řečí. Naštěstí si vybral scénář, kde to ani není třeba. Právě scénář je nejstabilnějším sloupem filmu a bylo osvěžující po dlouhé době sledovat vlastně uvěřitelný civilní film, kde lidi mluví přirozeně. Třešničkou na dortu je potom výkon obou bratrů a to hlavně mladého Kryštofa, který zahrál životně a ve své roli byl naprosto neodolatelný a trefný. Na to, že jde o nejlepší zážitek z českého filmu za dlouhou dobu je to poměrně neambiciózní, "normální" film s průměrným příběhem, ale pro mě hlavně kvůli mladému Hádkovi (který by film utáhl i bez bratra) nezapomenutelný. Dobrá práce a těším se na další Žváčkův scénář. (05.11.2015)

Nebudu to obšírně vysvětlovat. Zkrátka nejlepší české drama za posledních deset let (a nejsou k tomu potřeba ani silná témata z válek nebo okupace). Z některých scén hodně mrazilo (nejvíce snad s babičkou ručitelkou - jak typické pro dnešní dobu!) a Hádkové zde prodávají talent a zkušenosti na plný céres. Jen bych možná čekal o něco silnější závěr, tak proto zůstávám jen u čtyř hvězd, ale to jsem celkem ras. (06.11.2015)

Wow! Před výkonem Kryštofa Hádka smekám. Postavu Kobry podal natolik věrohodně a zároveň komicky, až mi místy nedocházela ta vážná situace. Ono z pohledu třetí osoby se na to dívá docela úsměvně, ale ve skutečnosti to musí být jiné kafe. Každopádně oba bratři odvedli skvělou práci, psychologie postav měla reálný smysl a ani trochu urychlený konec mě neodradí od plného hodnocení. (06.12.2015)

Na začátku filmu jsem byla vnitřně potěšená, že to vypadá na nějaké ucházející české drama, ale rozjetý úvod se velmi rychle dostal do zajetých kolejí, až se z toho stal tuctový tuzemský film. Plus za (konečně) negumové dialogy, kterým se dalo věřit. A musím "vyzdvihnout" sci-fi stránku filmu - prosperující zapadlý obchod s oblečením. Velmi úsměvné. Vzhledem k velkému haló bylo z Kober a užovek ve výsledku smutné zklamání. (07.02.2016)

Zbytecne "prevulgarizovano", asi to melo vyvolat autentictejsi zazitek, mne to zacalo hodne rusit. Jak vidno, tak ani Cesti lvi nejsou zarukou dobreho snimku (alespon v mych ocich). Nemohu uprit teda nic hereckym vykonum, ale jako celek... Souhlasim s nazorem, ze par veci postradalo logiku(napr. rozhodnuti Tomase u policejniho vyslechu). Film predevsim o problematice drog/alkoholismu, ale take o pratelstvi a tam nastal problem.. SPOILER Protoze odveci dva nejvetsi kamaradi byli u policie a ten jeden bez velkych rozpaku udal toho druheho, pricemz to "nicemu" nepomohlo, treba to je moje naivita/hloupost, ale myslim si, ze to je zkratka logicka chyba.. a dale pak konec samotny. To bylo velke zklamani. (12.03.2016)

8 českých lvů? Zaslouženě. Kobry a užovky se mi zapíšou do paměti jako nejlepší český film posledních let. Jan Prušinovský nám po Okresním přeboru naservíroval tentokrát úplně jiný žánr ale dopadlo to snad ještě lépe. Kobry a užovky jsou drama které napsal sám život a Matěj s Kryštofem si tady zahráli svojí životní roli. "Bráášin! Mám skvělej plán." (13.03.2016)

Prušinovského mám rád, jsem vlastně jeho fanda. Ale tohle zachraňuje opravdu jen jeho režie a Koblovský. Jinak je to naprosto nevěrohodné. Nejsou to postavy, jsou to Žváčkovy sny o postavách. Z každého dialogu cítím tu efektní prázdnotu, nevím jak bych to jinak nazval. Díky šikovnému Prušinovskému máme možná na pět sekund pocit, že sledujeme jakési charaktery. Ale není to tak. Člověk, který to psal možná opravdu měl před očima realistické předlohy, ale přenesl si je do svého karikaturního vesmíru, do flow chartu se schématy, se scénáristickými kličkami a kolizemi. Ten film není věrohodný, nemá jiskru ani poezii. je to manichejský film, který se vyžívá v tom, že autor scénáře zobrazuje předlohy blbější a tupější než je on sám a zřejme při tom zažívá pervertovanou rozkoš z jejich jednorozměrnosti :-) Dá se na to možná podívat jednou, víckrát ne. Nedávno jsem viděl Passerovo Born To Win, ten byla taky o ztracených existencích, zpufalcích co furt perou hlavou proti zdi svého života. Nedá se to postavit vedle sebe. Prušinovský, piš si příště zase sám! (14.03.2016)

Nadprůměrné a vyspělé české sociální drama. Hodně sází na bratry Hádkovi a maloměstskou atmosféru, která je podkreslena tíživou hudbou. Jan Prušinovský dokázal, že kromě humoru mu není cizí ani dramatický žánr. (23.03.2016)

Výborný film, který si zcela po právu odnesl z Českých lvů 2015 nejvíce ocenění. Za sebe bych vyzdvihl jednotlivé postavy. Všechny, včetně těch nejmenších vedlejších rolí, byly skvěle obsazeny a zahrány. K tomu jim dopomohl velmi dobrý scénář a přirozené dialogy. Dobře byla vytvořena také atmosféra a přesto, že nešlo o nic veselého, dokázali mě tvůrci také několikrát rozesmát. Je velmi těžké v podobných filmech balancovat mezi dramatem a komedií, tady se to podařilo skvělé. (21.09.2016)

Skeptický, ale ve finále spokojený a pobavený. Hádkové naprosto úžasní... (14.10.2017)

ANO, TAKHLE MÁ VYPADAT SOUČASNÝ FILM DOMÁCÍ KINEMATOGRAFIE!!! BRAVO! (04.04.2015)

Český film žije. Díky, pane Prušinovský. (12.08.2015)

Konečně světlo v české kinematografii. A neskutečný herecký koncert bratrů Hádků. Tohle se hodně povedlo. (25.10.2015)

Tohle je po hodně dlouhej době českej biják, za kterej se vůbec nemusíme stydět. Příběh je protkán humorem, absurditou, dramatem i depresí. Je v něm několik opravdu famózních scének a sourozenecké duo Hádků válí jak sviňa. Nejvíc ale oceňuju, s jakou jistotou to režisér natočil. Film je prost nudných nebo slabých míst a má neselhávající „tah na bránu“. Jan Prušinovský se profiluje jako jeden z největších talentů poslední doby. (27.10.2015)

Dobrý český film. Zhruba týden mi Hádkovi hoši dost silně rezonují v palici, což se tuzemským snímkům moc často nestává. I za to tu čtvrtou s odřenýma ušima přihodím. (02.11.2015)

Zbytečně až moc velká náklonnost k americkému stylu a umělé přidávání vulgarit za každé slovo sráží kvalitu tohodle filmu. Hádkovi zahráli velmi dobře, réžie ok, ale příběh jako takový... o čem je ? o ničem. sled situací, který se po 10-15 minutách stále opakuje...bracha kladas, bracha fetka, shady podnikatel, pruser, řešení pruseru, nový pruser...nic objevného a fakt, že tento film získal cenu diváků, svědčí o tom, že česká scenaristická škola šla do hlubokých sraček od dob pelíšků, mistrů, návratu idiota a podobných filmů. název a plakát (cena nejlepšího plakátu 2015) rozhodně nekoresponduje s filmem, protože obě hlavní postavy připomínají užovky, kdežto kobra nikde. (21.01.2016)

Příjemně nečeskej film s pár dobrejma hláškama. Co mi však vadilo byl konec neboť tyhle obří skipnutí a náhlý ukončení filmu nemám rád. (02.02.2016)

"Mně se to takhle, ale nelíbí." Tak takovejhlech sociálních dramat máme doma, ani na nich neutíráme prach. Pro mě a za mě, se to klidně mohlo jmenovat třeba "Muchomůrky a žampiony", protože ten příběh je prostě na houby. Jestli tahleta plochá a nevýrazná záležitost mohla vyhrát Českýho lva za nejlepší film roku, pak je tedy česká kinematografie, opravdu v koncích. (27.03.2016)

Lowend. Žádnej Gucci, tak něco uprostřed. Je to barevný, to se bude u vás líbit. Podobně jako hadry z Užovkova kšeftu lze uvažovat o filmu samotném. A není to při kvalitě tuzemské filmové tvorby posledních let nutně špatně. Lowend je pořád výš, než nadpoloviční většina produkce. Když člověk přehlédne jistou seriálovou / televizní kvalitu snímku, kterou pro mne bylo obtížné akceptovat hlavně proto, že jsem bezprostředně předtím degustoval fakticky televizní, ale formálně filmovou Pustinu, operující v podobném sociálním prostoru, zbývá hodně dobrého. Potěší naplněná ambice Jana Prušinovského, který se zatím v režii příliš nepředvedl a jež se vyznačuje odvahou hodit na diváka trochu psychologie a realismu, z něhož se zákonitě dělá spíš zle než dobře. Respekt navozuje edukativní výběr písniček do soundtracku. Hlavní devizou jsou ale samozřejmě hadí bratři Matěj a Kryštof, z nichž to má ten první v roli komplikovanějšího staršího sourozence těžší, ale ten druhý se v líbivé figuře ultimátně dojebaného smažáka vyloženě překonává. Zbývá meditovat nad tím, jakou zvláštní pachuť v současnosti nabírají generační filmy, proč a kam vede - nejen ve filmové tvorbě. (03.01.2018)