Réžia:
Jan PrušinovskýScenár:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrajú:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je stratený vo svojom vlastnom živote. Napriek tomu, že má už skoro štyridsať, nemá babu ani prácu, pričom cíti, že má poslednú šancu niečo sám so sebou urobiť. Najbližšiu príležitosť rozhodne nehodlá premárniť. Jeho brat Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpovedné dieťa a feťák. Býva s večne opitou matkou (Jana Šulcová), vykráda chatky a zo všetkého najradšej stavia vzdušné zámky. Vo chvíli, keď to vyzerá tak, že Užovka by konečne mohol byť šťastný, na scéne sa objaví Kobra. Užovka sa mu rozhodne dať poriadnu lekciu, ale situácia sa žiaľ vymkne spod kontroly ... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (821)
Na české poměry neuvěřitelně profesionálně vypadající film, který nestaví na hvězdných jménech z televizních pořadu či seriálů. Hlavní dvojice filmu, bratři Hádkovi, zde oba předvedli velice dobré herecké výkony, ke kterým jim pomohly výborně a realisticky napsané postavy. Příběh o vztahu není ani příliš propletení, ale ani příliš primitivní, jen škoda že závěrečná část nepřenesla svou ideu o něco více poutavěji. /85%/ (Kino - Prom.) ()
U bratov Hádkovcov samozrejme pozor s tými kobrami a hlavne užovkami. Týka sa to predovšetkým Matéja, ktorý, ako je známo, preskakoval u Vondráčkovej ploty a potom jej v spálni vraj nejakú užovku aj ukazoval, nezbeda jeden. No čo už, miluje proste plazy, ale s tým Plekancom to potom nedopadlo. Inak film mi prišla ako taká obyčajná vidlácka kravina, ale bez šmrncu, ktorý prinieslo Slunce, seno... alebo Dedičství. Proste aj vidlačinu musíš prezentovať poriadnymi vidlami a toto nevystačilo ani na zákuskovú vidličku. ()
Někdy si české názvy českých filmů zaslouží kritiku. U Kober a užovek se mi anglický název "Snake brothers" líbil. Ony celkově anglické titulky od Stephana von Pohl a šperkařky Shelleyi Leighton viděné v kině Světozor byly zajímavé. Hadí bratři s bratry Hádky nejsou příliš veselým a ani optimistickým filmem, i když se u nich člověk často zasměje. Hlavně Prušinovský ukazuje pohled, který občas není vidět. Film má jisté poselství i děj a to se nejen u českých a slovenských filmů cení. ()
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (menej) (viac)
Asi zaslúžený Český lev. Ani zďaleka som nevidel všetko, čo v Čechách toho roku vzniklo, ale Kobry a užovky ma skutočne dokázali zaujať a to sa novodobému českému či slovenskému filmu podarí len málokedy. Film má slušný príbeh a uveriteľné postavy a to je základ každého filmu. Bratia Hádekovci výborne zapadli a pri pohľade na staršieho Hádka mi hneď napadlo meno Thomas Kretschmann. Je tam istá podoba a jeho spomínaným nemeckým otcom by kľudne mohol byť. Na miniroličku by možno prikývol. Kobry a užovky sú každopádne malým zázrakom a tak nejako si predstavujem nový, moderný film. Veľká pochvala a veľmi silné štyri hviezdy. 80%. ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (21)
- Na večírku hraje zábavová kapela píseň „Jedeme dál“, která pochází z roku 1984 a jako duet ji původně nazpíval Petr Janda společně s Petrou Janů. (rublik05)
- Ztopořený kobří penis byla ve skutečnosti ponožka s molitanem. (milaneg)
- Při scéně v obchodě lze v pozadí slyšet píseň Žijeme len raz od slovenského rapera Ega a DJ Roberta Buriana. (rublik05)
Reklama