Le Chat
Le chat - l'implacabile uomo di Saint Germain
The Cat
Réžia:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrajú:
Jean Gabin, Simone Signoret, Harry-Max, Yves Barsacq, Annie Cordy, Carlo Nell, André Rouyer, Jacques Rispal, Georges Mansart, Nicole Desailly (viac)Obsahy(2)
Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)
(viac)Recenzie (90)
Hoří-li vám vztah, nepořizujte si zvíře. Je docela možné, že se nedožije stáří. Naděje totiž neumírá jako poslední. Tiché, mrazivé a beznadějné. Pět hvězd pro Simone Signoret, pět hvězd pro Jeana Gabina a pět hvězd pro kočku. ()
Dusivé, ako ten prach po rozbúrenom dome. Doslova psychoteror zo života dvoch starých manželov bez akejkoľvek pozostalej lásky. Od začiatku film pôsobivo buduje symboliku rútiaceho sa života v uliciach s domami na zbúranie. Samostatné nakupovanie a život v jednom dome, samostatné postele v jednej izbe, spoločný pobyt skoro bez jediného slova v konfrontácii s minulosťou cirkusových artistov. Príchod malej "kočičky" do domu sa stáva hybným momentom, ktorý na jednej strane vyvoláva konflikt, na druhej strane jedine tento konflikt umožňuje Julienovi a Clémense ešte si nejakým spôsobom spolu nahlas prehovoriť. Ďalej už sa odohráva čím ďalej, tým mrazivejší vývoj vzťahu medzi opusteným Julienom, ktorý nachádza utešenie v drobnom zvieratku a útočisku u recepčnej blízkeho hotela, a tyranizujúcej, vypočítavej Cleménse. Krásne oči útulnej kočičky, vynikajúce herecké výkony Jeana Gabina a Simone Signoretovej, dychberúca výpoveď spoločnosti a silný prežitok bez jediného hluchého miesta. Film, ktorý prináleží k tomu najlepšiemu, čo vo francúzskej kinematografii vzniklo. (100%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Filmařsky dokonalá a ve své nemilosrdnosti až trýznivá studie odcizení. Jean Gabin a Simone Signoret ztvárnili manželskou dvojici s jejich léta živenými nenávistmi, vnitřní prázdnotou a osamělostí s takovou intenzitou, až se svírá hruď. Řeč není, jak se naivně domníváme, nástrojem dorozumění, ale prohlubuje propast mezi do sebe uzavřenými světy. ()
Písať si odkazy na papieriky nie je láska ... smutný príbeh, nádherná hudba. ()
V mnoha ohledech silné a depresivní drama o rozpadu dlouhodobého manželství. Dokonalé herecké duo... ()
Pronikavý pohled na závěrečné znásilnění lásky. Shlédl jsem na České televizi. ()
Tak ako sa demoluje stará mestská štvrť, tak sú zruinované i partnerské vzťahy dvoch starých manželov. Dusné prostredie domu, neochota komunikovať medzi sebou a absencia lásky je živnou pôdou pre psychologickú drobnokresbu a veľkou výzvou pre legendy francúzskeho filmu. Netreba pripomínať, že ich herecký koncert je skvelou ukážkou, že i s minimom dialógov sa dá hrať. Nanešťastie pre mňa je film takou dokonalou ukážkou vyhasnutých citov a chladu, že sa tento chlad premietol aj do mojej duše a bolo mi jedno, ako to celé dopadne. ()
Dusivé drama manželů, kteří již spolu nedokáží žít, jíst, spát nebo komunikovat, ale nedokáží se ani rozejít. Zůstává jen tyranské mlčení a vzkazy na papírcích. A další kapitola je čekání na smrt. ()
Film o tom jak láska a nenávist jdou spolu ruku v ruce. A i přesto, že se jedná o velmi depresivní psychologický snímek, tak se našlo i pár úsměvných momentů. Nelze nedoporučit, film je působivý i po těch letech, až mám husí kůži. 85% ()
Odstíny lásky, nevšímavosti nebo i nenávisti mají mnoho nekonečných podob. Láska zanechává v srdci zamilovaných jasné nesmazatelné stopy, které nevymizí po létech i kdybychom si to přáli sebevíce. Postupem času z manželství ta nádherná prvotní zamilovanost vyprchá (vryté stopy zůstávají) a je jen na těch dvou, jaký další osud si nachystají, jak se psychicky vyrovnají s osudem, který do svazku těch dvou náhle či nepozorovaně vstoupí a souhru těch dvou pořádně zamotá. A o tom je toto vynikající mrazivé psychologické drama Juliena a Clémenceine, které vyústí do nečekaného dramatického konce. Film, který nám má co nabídnout k zamyšlení. Nebojím se dát plný počet hodnotících bodů, protože čemu dát plný, když ne tomuto? ()
Mačka je príbehom o rozpade manželstva. V celku jednoduchý príbeh dvoch manželoch s ktorých života sa vytratila láska. Namiesto nej sa objavila nenávisť, opovrhnutie a ignorácia. Celá vyhrotená situácia naberá spád keď si Julien v podaní legendy francúzskeho filmu Jeana Gabina zaobstará mačku. Jeho žena ju nedokáže vystáť. Mačka dostáva viacej lásky a viacej vľúdnych slov, než ona a to má za následok ešte štipľavejšie hádky a ešte očividnejšie zúfalstvo. Film si veľmi hravo pohráva s perspektívou aj retrospektívou a tak toto zamotané klbko emócií postupne rozväzuje. Na jeho konci čaká smútok a tragédia. Mačka je komorným príbehom, ktorý si vystačí s minimom hercov, s minimom dramatických situácií a s čím pracuje je stiesnená atmosféra a špecifické strihové postupy a obrazové kompozície, ktoré umocňujú emócie, ktoré sa vo filme nachádzajú. Malý veľký film, ktorý stojí na hercoch a jednej mačke. ()
Tohle mělo a stále má velkou sílu. MFF v Berlíně ´71: - Ceny Stříbrného Berlínského medvěda pro nejlepšího herce (Jean Gabin) a nejlepší herečku (Simone Signoret) - Nominace na cenu Zlatý Berlínský medvěd za nejlepší film. ()
Gabin a Signoret jsou jedni z nejlepších herců co Francie kdy měla. Když je posadíte na lavičku do parku, je šedesát procent filmu už hotovo. Ale co dál? Bourací stroje jako metafora destrukce? A co dál? Kočka? To je zatraceně málo. Ve srovnání s Klecí či Zvláštním případem, které se Granier-Deferreovi vyloženě povedly je tento jen průměrný film. A když vezmu do úvahy i americké klasiky kde se řeší vztahové krize, tak se tato Kočka hned propadne rozpálenou plechovou střechou nebo se nutně musí bát Virginie Woolfové. Produkce: Lira Films ()
Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... ()
Když se ono "...a žili spolu šťastně až do smrti" ke stáru zvrhne v averzi a z lásky a důvěrně známého světa zbudou jen trosky a popel. ()
Kočka - majestátná, krásná, mrštná. Přesně taková byla Julienova žena, bývalá akrobatka, když ji poznal. Jenže co zůstalo z lásky? Ponurý byt v bortící se čtvrti, dvě oddělená lůžka v ložnici a vůbec nic, co by si ti dva ještě chtěli říct. Clémence však na obraz svého mládí - kočku - žárlí. Přestože by nemusela, protože vlídná slova Juliena i jeho pohlazení čtyřnohé krasavice, patří právě jí. To ale Clémence nevidí, propast mezi nimi nemůže překonat zřejmě vůbec nic. ()
Opravdu smutný, chladný a depresivní film. Manželé o kterých film je už spolu nejsou schopní ani příliš komunikovat (do toho všeho ještě Gábinova číča.) Vzpomínají na staré časy, na mládí. A v hloubi duše věří, že má jejich vztah jestě naději. Deferre vytvořil neopakovatelnou atmostféru, do dvou hlavních roli vybral ty nejlepší možné herce a s touto kombinací vytvořil skutečnou špičku. Vlastně všemi svými stránkami je Kočka skutečně vyjímečný film. Dojmě mě jen když si na něj vzpomenu, nadchne mě pokaždé, když ho vidím. Mnohdy nepotřebuje ani slova, aby vyjádřil myšlenku. Pouze mlčky jako malíř dokončuje obraz krutého staří, nemoci, šedě a temnoty. Ukazuje nelítostně nelítostný svět. Ukazuje životní peklo, kdy už si přejete snad jenom smrt. A nakonci.... Vás totálně, ale totálně dostane. Neznám film, který by byl takto silný. Kočka je ztělesním filmového zážitku. Ale takového, který vás může velmi poznamenat a zarazit. Jenomže, není právě úmění, když film dokáže vyvolat takové emoce? Je. A Jestli existuje nějaké filmové nebe, tak tam musí být 3 obrovskééé židle. Jedna pro pro Signoret, herečku která svou roli ani nehraje, ona ji žije. Další pro mistra Gabina který nepotřebuje ke slovům slova a stejně jako Signoret svou roli žije. A třetí pro pana Deferre, který tohle všechno natočil. A jestli je tohle opravdový obraz staří a společnosti. Tak... Tak radši nic. ()
Skvělé, až neuvěřitelné herecké výkony, jimž v podstatě není co vytknout. Gabin a Signoret jsou tak uvěřitelní a tak přirození, že prostě budete přemýšlet o tom, proč jsou na sebe lidé tak zlí. Všechno mohlo dopadnout naprosto jinak, kdyby mezi sebou lidé jen trochu více komunikovali. Ale tohle je prostě věčný problém. ()
Smutný obrázek toho, kam to lidé ve vzájemných vztazích mohou dotáhnout. 1) Nepříjemné až nechutné téma povyšuje na atraktivní podívanou přesvědčivé herectví 67letého Jeana Gabina a 50leté Simone Signoretové. 2) A abych nezapomněl - film má výbornou pointu. ()
Nejdřív jsem tomu dala tři hvězdy, ale po jednodenním přemýšlení jsem se rozhodla pro čtyři. Děj byl celkově tak trochu o ničem, ale i přesto jsem se na to vydržela koukat do konce. Tak trochu jsem tušila, jak to asi dopadne, ale zajímalo mě, co se stalo s tou kočkou. Tenhle druh filmů nevyhledávám, ale tohle nebylo špatný. ()